Události posledních dní docela pestré.. Pomalu se uklidňuju, už se mi i líp dejchá, príma.

Kozel mi ve čtvrtek oznámil, že je bez práce. Ono se to dalo čekat, protože měl smlouvu jen na dobu určitou a teď byla zrušena jedna prodejna čili byl navíc. Odchází ale ne zrovna v dobrým. Taky mi to neřekl hned, ale o den později, protože ten poslední den v práci těžko trávil a asi o tom nechtěl hned mluvit. Ale ten čtvrtek o tom mluvil asi dvě hodiny, do jedný v noci. Jsem ráda, že jsem ho nechala vypovídat a upozadila svoje spaní, zjevně to potřeboval.

Celou dobu, co tam pracoval, mi vadilo, jak ho nedocení, ba dokonce ho šéf hodnotil jako špatnýho pracovníka. Přitom zákazníci nosili Kozlovi bonboniéry za to, jak jim dobře poradil a posloužil... Nebo se ho ptali, kdy je v práci on, že přijdou do prodejny právě v ten den, protože se nechtějí bavit s jeho primitivní kolegyní. Takže jsem na jednu stranu fakt ráda, že z tý pakárny odejde, protože jsem se sama nemohla dívat na to, jak se tam za pár korun snaží a ten šéf má na něj neustále hemzy. Nesnášim nedoceněnou práci.

Někdy jsem si říkala, jestli ten šéf třeba nemá v něčem pravdu, ale přesvědčila jsem se i na vlastní oči, že na Kozla nemůže říct ani fň. Kdykoli jsem přišla na prodejnu, Kozlík dokázal zákazníkovi odpovědět na jakoukoli otázku a choval se profesionálně. A to jsem vůči Kůzleti kritická, takže se nebojte, že ho tady jen obhajuju. Myslim si, že ten šéf byl proti němu od začátku zaujatej. Zato ta hloupoučká kolegyně je samozřejmě šéfovou chráněnkyní... Škoda mluvit, že? Myslim, že vám stačilo seznámit se s jejím písemným projevem (TADY a ZDE). Menší vsuvka: můj šéf si ode mě vyžádal soupis činností, který pro něj dělám. To jsem zvědavá, co zase vymejšlí a dobrý pocity z toho nemám.

Takže teď bude Kozel minimálně do 29.2. doma, ale spíš si myslím, že se to protáhne na několik měsíců, než si najde něco novýho. Ještě to ani neoznámil rodičům, protože do něj určitě budou hned šít, kam všude už poslal CV, kam volal, kde se šel zeptat atd. Já mám za úkol to taky tajit, tak doufám, že se před tchýní neprokecnu. Jinak mně by vyhovovalo, kdyby někam nastoupil třeba od dubna, protože chceme jet v březnu na lyže a v nový práci by mu těžko hned dali dovolenou. Dneska jsme si už koupili lyže, ještě musíme boty a hůlky a asi i oteplováky a rukavice a brejle.

Náš vztah má teď vzestupnou tendenci. Přijde mi jako by snad Kozla něco náhle postrčilo, protože svoje chování hodně změnil. Je na mě moc hodnej, koupil ty lyže, sám začal vyhledávat pobyt na horách (NEUVĚŘITELNÉ a NEVÍDANÉ), pozval mě na večeři (!), no já čumim. Na tý večeři jsme byli včera. Měla jsem trochu strach, abysme si u toho stolu měli co povídat, protože někdy prostě mlčíme. Ale normálně jsme konverzovali a bylo to skvělý. Jídlo ale bylo nic moc, protože jsme to ani jeden neměli osolený. Najedla jsem se pořádně a to ještě zhoršilo to moje dejchání, takže jsem se až do dvou do rána dusila. Fakt zábavný.

Dneska jsem se sešla s mojí budějovickou kámoškou. Oznámila mi, že byla požádána o ruku. Takže jsme dvě a půl hodiny ze tří řešily svatbu. Požádala mě, abych jí pomohla vybrat šaty, protože jsem jí teďka nejbližší. Dojalo mě to. Vydaly jsme se do města hledat salon svatebních šatů, o kterým se doslechla. Našly a ještě měli otevřeno, tak jsme rovnou vstoupily. Pracovnice tamtéž nám oznámila, že pokud se chceme vdávat v létě, jdeme za pět minut dvanáct. Teda vlastně že včera bylo pozdě. Takže kámoška se musí s tím svým rychle domluvit na termínu, zajistit si ho a teprve s tím jistým termínem si jít vybírat šaty. To aby v tom salonu věděli, který šaty jí můžou dávat na zkoušení a který ne, protože už jsou v daným termínu rezervovaný. Pokud si stihne zajistit termín do tejdne, půjdeme na ty šaty už příští víkend. To by jeden ale vážně netušil, co je jen s těma šatama sraní... Ta pracovnice salonice nám taky říkala, že už asi pět tejdnů jedou 12 hodin denně, i v neděli a ptala se nás, jestli si umíme představit, co to je - zabývat se svatbama šest let každej den. Pak nám ještě říkala, že dneska musí žehlit a že jedny šaty žehlí tak dvě hodiny. A má jich tam na žehlení třicet. Aby někdo mohl pracovat ve svatebním salonu, musí pro to bejt opravdu zapálenej. A tady určitě jsou, vlezly jsme do správných dveří!

S kámoškou jsme řešily i fotografa, protože já jí mám koho doporučit. Znám totiž fotografku, která úžasně fotí svatby.

http://lenapruchova.rajce.idnes.cz/svatba_2.7.11_zamek_Hluboka_nad_Vltavou/#

Taky předpokládám, že na tu svatbu budu pozvána a strašně by mě to potěšilo. Já ještě na žádný svatbě nebyla! Ale nechci si myslet, že mě automaticky pozve, přestože jí pomůžu s těma přípravama. A ani se nebudu zlobit, kdyby nepozvala. Chápu, že někdo chce mít malou svatbu. O mojí účasti na tý svatbě se ale vůbec nezmínila, tak buď je samozřejmý, že jsem zvaná nebo je samozřejmý, že zvaná nejsem - a asi je to podle ní natolik jasný, že ani neni třeba to říkat nahlas.