Víkend v Jindřichově Hradci
Hlad po pobytu kdekoli jinde než doma začínal narůstat nejen ve mně, ale i v matce mýho přítele, takže jsme se docela rychle domluvily na víkendu v Jindřichově Hradci. Měl to být takovej předvoj, než vyrazíme na Kypr. Až na docela nevyhovující počasí, který vůbec neodpovídalo předpovědi, jsme si to užily. Je hrozný, že stačí, aby bylo zataženo a všechno je o 50% horší. Nálada, fotky... S fotkama jsem se pokusila něco udělat, ale tu náladu na maximum vytáhnout prostě nešlo. I tak jsme ale byly aktivní přesně tak, jak jsme si to naplánovaly a možná ještě víc. Nachodily jsme nejspíš spoustu kilometrů, byly jsme na nohou prakticky celej den. Což je dobře, protože jsem se tam docela utrhla v jídle.
Když jsme u toho jídla, doporučuju pizzerii Padrino. Je na náměstí Míru. Dohromady jsme měly 4 jídla (2 polívky + 2 hlavní chody) a všechno bylo strašně dobrý.
Naopak nechoďte do restaurace Vajgar, taktéž na náměstí Míru. Sice je tam levno a docela i hodně hostů, takže se zdá, že svojí cílovku tahle hospoda má. Ale kvalita odpovídá ceně, už jsem asi docela náročná. Jídlo je naprosto průměrné, ani dobrý ani hnusný. Narozdíl od pizzerie jsme si tady nemohly říct ách ani jedna.
Ubytovaly jsme se v penzionu Na 15.poledníku. Cena je vyšší, nejspíš kvůli umístění přímo v centru. V ceně je snídaně, celkem ucházející (akorát nebylo celozrnný pečivo, ale to bych asi chtěla moc), vybere si každý. Jinak ubytování odpovídá třem hvězdám. Pokoj je hezký, já bych tam vydržela i více nocí než jednu, jen bych si nutně musela vzít s sebou ještě jeden polštářek (mám ráda více pod hlavou). Moje souputnice moc spokojená nebyla. Bylo jí pod přikrývkou horko a postel se jí zdála tvrdá. Já jsem na měkkost matrace strašně náročná a přišlo mi to dobrý, takže jsem jen zírala, když to řekla. Ona se tam prostě nevyspala, ale do velké míry to bylo způsobeno i opilými sousedy. Hlučeli prý většinu noci. Navíc jsme se těšily na restauraci/krčmu v tomhle penzionu, je ve sklepení, je tam krb, studna.. Ale v sobotu večer tam bohužel byla uzavřená společnost, tak nic. Mohly jsme zůstat příští den na oběd, ale už se nám nechtělo. Za výhodu penzionu považuju, že je opravdu v centru a vše je tu na dosah a navíc si můžete vybrat pokoj s oddělenými lůžky.
Jen co jsme vyskočily v sobotu z auta, pospíchaly jsme do centra Sv. Florián (ul. Růžová), kde se nachází unikátní fontána Aquashow. Na světě jsou takové jen čtyři. Voda stéká/tryská ze stropu dolů a to v různých obrazcích (srdíčka, ptáčci, noty, houslové klíče, šachovnice.
..). Do kapek vody jsou promítány různé barvy nebo fotky. Lidi na to fascinovaně čučí a pak tleskají. Když jsem prohlížela fotky, zjistila jsem, že se mi podařilo zachytit fontánu jen v růžové a modré barvě, ale je tam k vidění žlutá, zelená, prostě na jakoukoli barvu si vzpomenete...
Potom jsme se vydaly do města, protože ještě zbývala asi hodina, než jsme se mohly ubytovat. Tchýně si v Panské ulici v obchodě Glamour jeans koupila džíny. S takovou profesionalitou prodavaček jsem se ještě nesetkala. Bylo vidět, že tam tomu rozumí. Ještě mě nadchlo, že tam měli hyacinty, jejichž vůni prostě miluju.
Panská ulice (místní bulvár 
) ve dne a v noci
Náměstí Míru
Míříme k zámku...
Na nádvoří hradu a zámku, který je mimochodem třetím největší komplexem v ČR. První je Pražský Hrad, druhý Český Krumlov.
Jedna z částí zámku - Rondel. Uvnitř je krásně.
Sem se dostanete během prohlídky v rámci trasy A. Prohlídka byla zajímavá hlavně díky bezvadné průvodkyni Lence.
Fontánka před Rondelem, kde byl poslední bod prohlídky.
Po prohlídce zámku jsme spěchaly ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, jehož součástí je vyhlídková věž.
Nahoře to nebylo zrovna příjemný, zlatá Paříž, ale furt lepší než Petřín. Místy to tam bylo tak úzké, že se dalo pohybovat jen krabím krokem. Tchýni se tam podlomila kolena, já to ustála, protože strach z výšky na rozhledně považuju za iracionální. Tuhle mantru jsem si tam neustále opakovala. 
Náš penzion byl přímo pod věží, je to ten růžový dům.
Výhled na město a rybník Vajgar.
Výhled z věže na zámek.
Vedle kostela je vyznačen 15.poledník. Jindřichohradečtí mají nejpřesnější středoevropský čas.
Když jsme vyčerpaly všechny plánované sobotní cíle, vydaly jsme se do Husových sadů podél řeky Nežárky. Na konci jsme přešly rovnou do lesa. Šly jsme dál a dál, kam nás nohy nesly, pak jsme narazily na kostel přímo v lese a za ním na cyklostezku. Ta cestička vypadala jako z pohádky, tam mě to vážně okouzlilo.
V neděli dopoledne jsme vyrazily na místní plovárnu a pobyly tam dvě hodiny. Fotky zevnitř samozřejmě nemám, ale je to tam pěkný - plavecký bazén, relaxační bazén, dvě vířivky a tobogán. Voda teplá, dokonce i vzduch. Hodina je málo, dvě hodiny moc.
Měly jsme naplánovánu ještě Třeboň, kde jsme byly asi před dvěma týdny, ale zámek byl ještě zavřenej. Nakonec jsme ale hned z bazénu jely domů, protože na tchýni padla mimořádná únava. Mně to nevadilo, taky jsem si lehla ráda.
