Článek Na koho se obrátím
Komentáře k článku: Na koho se obrátím
márinka: Nj,no.Na některý věci je holt třeba vynaložit hodně velký úsilí.Možná se pletu,ale přijde mi,že ve chvílích,kdy máš pořádně zabojovat to tak nějak postupně začneš vzdávat a hledat něco lepšího.Ale jen odhad!!!!!
Mně na to,abych věděla a ujasnila si co chci docela pomohly skupinový terapie.Poslechneš si(někdy i dost nepříjemný)názory na věc od cizých nezaujatejch lidí a i když mi jich spousta zpočátku pěkně štvala,tak nakonec to nebyli až takový idioti jak jsem si myslela.
imperatrice: Tvůj odhad je správnej. Před bojem ztrácim motivaci a poohlížím se po něčem, kde bych jí zase nabrala (ale samozřejmě ani tam mi nevydrží a tento koloběh nemá konce).
Nevim, jestli by se mi chtělo na skupinový terapie. Už mi to bylo nabízeno někdy ve 14 letech, tenkrát jsem kategoricky odmítla. Nechtěla jsem nic řešit před zraky všech. Byla bych schopná jim to napsat, ale mluvit před nimi, zatimco na mě čuměj.. Né. 
Ani teď tomu nejsem nakloněná, i když nepopírám, že někomu to může fakt pomoct.
sargo: Šéfa nad sebou nechceš s intenzitou přímo běsnou, ale nějaké vedení hledáš neustále. Těžký to stav! Zní to dobře, zdá se, že jste si sedly, to snad nemůže nemít úspěch. To držím palce velmi. 
imperatrice: Díky!
Vedení šéfa a vedení psychologa - jak to můžeš srovnávat? Šéf mě vedl proto, aby pomohl sobě a zvedl si svoje ego. Psycholožka mě povede, aby pomohla mně a taktéž aby mně se zvedlo to ego.
sargo: Ty máš totiž strašně srandovní představy o hierarchii. Já to mám přesně opačně - a pravda tedy bude někde uprostřed... 
imperatrice: Jak jako srandovní představy? Prostě chci volnost a šéf neni to samý psycholožka. Naopak skrz tu psycholožku se doufám dostanu do ještě vyšších sfér svobody, než jsem teď.
sargo: Pocit svobody přeci nesouvisí s žádnýma šéfama, či tvým postavením celkově. To je jako bys řekla, že zaručeně šťastný musí být ten, kdo má všechno co kdy chtěl a může si dělat co chce. 
imperatrice: Vím, že pocit svobody vychází hlavně zevnitř.
Ale zároveň nemůžu nebrat v potaz to, že když je mi přikazováno a nejsem pánem svýho veškerýho času, cítím se jako v okovech. Tak co je na tom k nepochopení...
lvice: "Když se vám něco opakovaně snaží vcházet do života, asi to něco znamená." Nejdřív mě napadlo, že na tom asi fakt něco bude. Pak jsem si ale řekla, že někomu něco leze do života opakovaně, protože dělá pořád dokola ty stejný koniny. Takže to znamená, že je debil. Nebo kůň
imperatrice: Je to tak a ne jinak. Když člověk dělá pořád stejný koniny a debility, tak holt se mu taky pletou do cesty pořád ty samý nabídky řešení, aby je dělat přestal.
márinka: Přečetla jsem to ještě jednou. Nějak mi to nedalo. Soudě podle článku: Když Ti něco opakovaně leze do života, a není to zrovna něco,co by Tě těšilo, je to pravděpodobně proto,že se neustále dokola snažíš dosáhnout něčeho špatnym způsobem.
Koučing a kineziologie: koučing nebývá zrovna levná sranda a v podstatě si(na čas)vybíráš šéfa nad životem. Tedy nad plánem svýho života jak bys ho chtěla. Zda to vyjde nebo ne je v závěru stejně na Tobě.
Kineziologie mi nic moc neříká,takže k tomu nic.
U psychologa by ses neměla jen vykecávat.Dobrej by Tě měl vést, aby sis sama přišla na to,co chceš,co pro to budeš dělat a tak.
Věta:"Nejsem schopná na těch úkolech pracovat sama, dokopat se k nim,..."
Tohle je dost blbý, když chceš být sama sobě pánem. A k tomu podnikání taky nic moc prospěšnýho. Tam se k tomu prostě dokopat musíš.
Nepřijde mi,že by sis tak moc nevěřila (člověk, kterej si nevěří by video kde on osobně mluví na lidi a o sobě asi nenatočil). Spíš to trochu vypadá,že Ti chybí vytrvalost jít za tím co chceš i ve chvílích,kdy se to zrovna moc nedaří.
Všechno je opravdu jen soudě podle nynějšího a pár předchozích článků na blogu. Taky můžu bejt docela dobře úplně vedle. Je to jen z mýho pohledu a kdekdo to může vidět úplně jinak. Takže prosím s rezervou.
imperatrice: Nevnímám kouče jako šéfa nad mým životem. Ona mi nebude řikat, co mam dělat. Měla bych na to přijít sama. Uvidim, jak to bude vypadat a jestli nebudu litovat dalšího ztracenýho času.
Asi jsem ještě nenarazila na dobrýho psychologa, u všech to bylo jen o vykecávání.
A jak se nedokážu dokopat k věcem... Víš, jakmile budu mít nějakej plán, víru, vizi a motivaci, pak věřim, že to pude.
Trvám na tom, že si nevěřim. Ale myslim si, že to jde zlomit. Jakmile za sebou budu mít nějakou cestu, hned to bude lepší.
má: Na druhou stranu je hodně dobrý,že si stojíš za svým.Jak jsem psala, soudím podle článků,takže můžu mít dost zkreslenej názor.Každopádně jsem zvědavá jak to bude pokračovat.
Dobrých psychologů je opravdu málo(nebo se prostě špatně hledaj).
zlomenymec: Piš, piš, piš co nejvíc a co nejvíc informuj, protože mě fakt hrozně moc zajímá, jak se to s tebou nakonec vyvrbí
imperatrice: Já jsem byla tejden u moře. Už tu něco smolim, ale nemůžu se probrat, návraty jsou krutý. Tak to jde pomalu, a to nejen na blogu.
S psycholožkou jsem měla jen první konzultaci a tam šlo spíš o to, aby zjistila něco o mně. Takže o nějakým posunu budu moct psát až po nějakým tom sezení, na který ale ještě nejsem objednaná (protože se nemůžu probrat, heh). Ale všechno bude.