Pár vzpomínek z výletu na západ

Já bych sem furt psala. Tak nějak všechno a nic. Takže nepíšu nic. To je logika, co? Myslim, že se tý svojí občasný stagnace asi nikdy nezbavim a možná bych se ani neměla pokoušet.

Ale dneska už musim postnout něco o tom, jak jsme se s chlapem vydali na západ a za dva dny nachodili snad tisíc kilometrů a taky hodně viděli.

Moje nejmilovanější místo v ČR, tedy Mariánské Lázně, jsme proletěli ještě v pátek večer, hned po příjezdu. Nepřijeli jsme se přece válet do penzionu, že jo.

Na západě jsem byla už tolikrát, že mám všechny dominanty vyfocený stokrát. Nějak se mi víc líbí tam objektivem vyhledávat taky to, čeho si turista všimne až druhotně. Třeba můj brácha fotí na dovolených vždycky rovnou to, čeho si člověk všimne až druhotně. Ne historický budovy, ale např. zadky kolemjdoucích dam. Což mi připomíná, že jsem nenapsala ještě ani čárku o Itálii.

Miluju vás, Mariánky!

K večerní fontáně přijela i nějaká matka s kočárkem, trochu obtloustlá a měla na sobě jen dlouhý triko (ale asi to mylně považovala za šaty). Otočila se čelem k fontáně a zády ke mně i dalším divákům - a ukázala skoro celej zadek. Holky přede mnou propadly záchvatu smíchu a nepřestaly dost dlouho. Pak si všimli i nějaký důchodci z Německa. No prostě cizí prdel byla pomalu větší atrakcí než ta fontána.

Druhý den jsme si naplánovali přímo maraton. Nejdřív Kalamáry Vary. Vedro mě pronásledovalo, jak kdyby si mě vybralo, takže se moje putování od pramene k prameni změnilo primárně spíš na putování ze stínu do stínu. Tohle je nejpovedenější fotka a víc jich nepotřebujete. To víte, spěchám, tak rychle rolujte dolů, ať víte, s čím se chci tak nedočkavě svěřit.

Nejlepší zážitek z celýho víkendu mám totiž právě odtud. 7. června probíhal ve Varech karneval a ten zahrnoval průvod masek. Připletli jsme se k němu. Jako masky fajn, o tom žádná. Ale u čeho jsem ztratila dech, to byli artisti na takovým obřím železným kole. Nefotila jsem, protože jsem si to chtěla užít. Naštěstí jsem pak našla fotky cizí a zde jsou.

Asi chápete, že se s tím kolem pohybovali vpřed, že jo. Někdo tlačil, někdo se vezl.

staženo z Facebooku, uživatel Müller Production s.r.o. https://www.facebook.com/mproduction.cz

staženo z karlovarskykarneval.cz; autorka fotky J.Raunerová

Zaprvý bych tam fakt strašně moc chtěla bejt s nima a věšet se tam taky jak opice a dělat opičárny... Nejsem náhodou zrozena pro kariéru v cirkusu? 

staženo z karlovarskykarneval.cz; autorka fotky J.Raunerová

staženo z karlovarskykarneval.cz; autorka fotky J.Raunerová

A zadruhý jsem se nemohla vynadívat na mužskou část tohohle uskupení. Nalíčený byli. A ty těla. Nahoře bez. Kšandy ty vole! Štíhlý svaly, který se rýsovaly, kdykoli artista prováděl na kole jakejkoli úkon. Ať už to kolo tlačil nebo se zrovna věšel. Na jedný ruce třeba. Slez a pojď sem a dělej! Lejtka se mi tam zapálily teda slušně a z vedra to nebylo.

staženo z Facebooku, uživatel Müller Production s.r.o. https://www.facebook.com/mproduction.cz

Byli tak sexy, ty vole. Chrm.

Ten den nám zbyla ještě spousta času, takže jsme neplánovaně dojeli i do Františkových Lázní. My jsme teda čas opravdu neztráceli.

Konečně nějaká voda zase.

Od tohohle spratka dál. Šáhnete mu mezi nohy a prej do roka budete mít vlastního.

Ale to nebylo všechno. Ještě večerní fontána v Mariánkách. Pak teprve byl den kompletní.

V neděli jsme vyrazili do Plzně. Vedro bylo snad ještě větší. Ve městě to ještě šlo. Tam jsme byli jen chvíli, čistě jen v centru a taky jsme vylezli na tu věž, co je údajně nejvyšší v ČR. Lezli jsme tam v poledne, takže zrovna když jsme se nacházeli ve zvonici, se nám nad hlavou rozpohybovaly zvony, až z toho šel strach. A ten rámus. Můj chlap měl celou dobu zacpaný uši, já teda jen na začátku, ale bylo to fakt maso a ještě takovou dobu! Tak mám o zážitek víc, ještě nikdy jsem se nenacházela tak blízko zvonů (nejspíš několikatunových), který se mi zběsile rozmachovaly nad hlavou.

Do věže téhle katedrály jsme lezli.

Tak tohle náměstí přeběhnul nahej Jirka Horáček (Discopříběh).

A pak tady v Contíku oblafnul svoje "kamarády".

Ty fontány mě bavily. Pušilo to okolo nich chlorem jako u bazénu (to mi voní) a hned jsem si tam musela máčet pracky, protože jak už jsem řekla... VEDRO.

Když jsme dorazili do ZOO, bylo mi tak nějak už u vchodu jasný, že tohle asi nedám. Vedro bylo už tak nechutný, že jsem nechodila jen ze stínu do stínu, ale taky od jedné sedací možnosti ke druhé. Taky jsem brala útokem každej stánek a využívala ledovou tříšť a zmrzlinu jako záchranu před definitivním kolapsem, kterej by se jinak asi fakt dostavil. Plný zuby toho měla i zvířena. Vesměs byla různě zalezlá a moc jsme toho neviděli, ale ono je na jednu stranu dobře, že ty výběhy byly zařízeny s ohledem na větší soukromí zvířat, než jak je tomu všude jinde. Jinak návštěvu ZOO Plzeň bych přirovnala spíš k návštěvě takovýho pěknýho parku, kde občas vidíte zvíře. Ale už bych tam nešla, pokud by zrovna bylo 35 stupňů. To bych ostatně nešla snad už nikam.

Z dinoparku.To je má poslední fotka v Plzni. Pak už jsem neměla sílu.

Tak to je všechno, beztak jsou nejdůležitější ty artisti! Chcíp.