Imperatrice | Co mi ještě po sezení došlo

"Ještě se samozřejmě zastavila u toho, proč se bojím mít vyšší sebevědomí (kromě toho strachu ho mít).
Zdroj: imperatrice.pise./...já se vlastně bojím, že jakmile si díky vyššímu sebevědomí dovolím žít bez pocitů viny tak jak chci já,  tak že s tím okolí bude mít problém. Že je to překvapí, budou se k mýmu novýmu postoji stavět nedůvěřivě a budou mě srážet."

To je citace z minulýho článku.

Koučka mi řekla, že věci musejí mít po sezení čas si "sednout" a taky že mi možná budou docházet ještě nějaký jiný věci. Nedělala jsem si žádný násilí a nic se nesnažila vymyslet a ono mě to opravdu napadlo samo, při čištění zubů. Uvědomila jsem si, že se teď v některých situacích chovám stejně jako ve třídě od 10 do 14 let. Ten strach se změnit (být sebevědomější a jít si za svým) mohl vzniknout právě tam. Tehdy nikdo ze třídy nesměl mít na sobě něco novýho, jinej účes nebo cokoli mít jinak (penál, tašku, oblíbené knihy, hudbu..), protože hned byl terčem posměchu a pomluv, ať už ta nová věc byla jakákoli. Pamatuju si, že jsem se 4 roky snažila být pořád stejná. Oblečení jsem si nevybírala podle sebe, ale podle předpokladu, jestli vyprovokuju pomluvy nebo ne. Vidím tam paralelu se svou nynější situací. Bojím se, že se změnami někomu znelíbím (nebo nezalíbím) a chovám se podle toho, byť už to samozřejmě není o oblečení nebo o penálu. Prostě se i teď radši snažím bejt pořád stejná a pokud dělám nějaký změny, tak jen malý a pozvolný. Ty větší, u kterých mám pocit, že vyvolají udivení, zapudím v zárodku.

Rozdíl je v tom, že teď chci investovat energii do toho, jak v sobě tohle nastavení změnit, místo do toho, abych posuzovala svoje budoucí kroky podle domněnek, jak se asi budou líbit okolí (a pak je pro jistotu neudělat).

Napsala jsem tenhle poznatek koučce, protože jsme se na tom tak domluvily. Že si mezi sezeními napíšeme. A ona mi napsala, že většina problémů lidí má kořeny v dětství nebo dospívání, případně i v prenatálním věku. A že si myslí, že mě negativně ovlivnilo i narození mých sourozenců. Připomněla mi taky, že uvědomnění je jedna věc a závazek změnit život, kterej mi nevyhovuje, je věc druhá. Vždycky, když tohle naznačí, mě docela vyděsí. Ale asi to bude jen tím, že nevim, co mě čeká. A taky že mě bude brzdit strach.

Musim myslet na ségru a na to, že její podnikatelskej nápad byl víc než šílenej. A vyšlo jí to. Už žije svůj sen, všichni si "zvykli" a podporujou jí. Teď jsem jí viděla po delší době. Spává totiž často mimo domov, a to v místě svýho podnikání, třeba pod širákem nebo v maringotce.

Za pár měsíců jí neuvěřitelně vyrostlo sebevědomí, je jako vyměněná. Nebojí se a opravdu jí všichni můžou políbit prdel. Na spoustě věcí jí přestalo záležet, hlavně že dosáhla svýho. I já toho všeho chci dosáhnout. Je fajn mít vedle sebe tenhle příklad. Ségra mimochodem nad mým chováním kroutí hlavou a už jen tím mi pomohla. Naznačila mi tím, ať se na všechny vyseru. Ona to musela udělat stejně a taky si projít strašnými problémy, ale teď je tam, kde je a určitě by neměnila. Říkala mi, že kdokoli jí chtěl na její cestě zastavit, toho nemilosrdně přejela parním válcem. Myslim, že si na něj budu muset udělat řidičák. A přejet s ním nejen všechny, kdo by mi chtěli bránit, ale taky všechno ve mně, co by mi chtělo bránit.

Nesnášim strach. Ale ten hajzl už mě brzdit nebude! Bude z něj jen mastnej flek.

Zdroj: imperatrice.pis/...