Když se chodí do práce, lítaj měsíce a roky opravdu jak nic. A najednou zjistim, že jsem sem nic nenapsala pěkně dlouho a taky že ten dopis, co mi poslala kámoška, mi nevisí v mailu tejden, ale 5 tejdnů!
Nic významnýho se tady asi neděje. Teda samozřejmě se děje to, že se neděje nic významnýho, což je dobře.
Tenhle obrázek nemá nějakej zvláštní význam. Jenom se mi strašně líbí.
Taky mě nějak moc nezajímají Vánoce. Řekla jsem si, že dárky budu kupovat, až na ně budu mít náladu, ale nevypadá to, že by to mělo přijít. Takže je asi zase budu nakupovat, i když se mi ještě chtít nebude. Vadí mi na tom to, že snad nikdy neseženu dar podle svých představ, protože moje představa daru je "spasím jím život obdarovanýho". Ráda bych dávala jen samý bomby prostě. Ale asi budu muset slevit, protože i kvůli tomu jsou pro mě Vánoce jen stres, a to už od září. Bomby totiž nejenže často nevymyslím, ale tím pádem ani nenakoupim. Obzvlášť pro pánskou část mých blízkých. Chudáci dostávají jen samý oblečení nebo já už ani nevim co.
Mně by vám snad ani nevadilo, kdybysme se v rodině domluvili, že každej koupí 5 dárků - PRO SEBE. A tak budou všichni maximálně spokojený! Všichni budou mít bomba dárky.
A co jinak. Práce dobrý. Teď jsem úspěšně překlenula zkušebku a můžu si na chvíli oddychnout. Jeden stres odpadá. Úkolů mám čím dál víc, to je pro mě fakt dobře. Zrovna poslední tejden jsem pracovala dost pod tlakem, ale fakt mi to vyhovuje. V takových chvílích jsem totiž nejproduktivnější a taky mám pak pocit, že jsem hodně co platná. Hodně úkolů je pro mě zároveň znamením, že se mi důvěřuje. Ale je fakt, že nepřetržitě by to asi bejt nemohlo - že by se z toho časem jeden zbláznil. Sem tam potřebuju mít na všechno dost času, ale zas když je ho moc, tak se množí takový ty okamžiky, kdy čumíte a nevíte.. Prostě je čas na okounění, tudíž nápady nepřicházejí tak rychle, není prostě kam spěchat, tak si i ta inspirace dá pohov. Prostě radši volim stres.
Ten se mi taky líbí.
Z kurzů tance jsem stále docela rozčarovaná. Neni to takový, jak jsem si to představovala. Předně: přijdu a trvá asi tak 20 minut, než se konečně něco děje. Nebo dostaneme pauzu na napití a zase se čumí 10 minut. Fakt mě to sere, zvlášť když si představim, že bych mohla bejt doma a hrát Sims.