Čas strašně letí

 Když se chodí do práce, lítaj měsíce a roky opravdu jak nic. A najednou zjistim, že jsem sem nic nenapsala pěkně dlouho a taky že ten dopis, co mi poslala kámoška, mi nevisí v mailu tejden, ale 5 tejdnů!

Nic významnýho se tady asi neděje. Teda samozřejmě se děje to, že se neděje nic významnýho, což je dobře. Všechno je tak nějak OK a ta smršť výkyvů dala na chvíli pokoj. Aktuálně mě nejvíc "trápí", že nemám denně spousty hodin na Sims, zase mě to nějak chytilo... Potřebovala bych asi tak dva volný dny, který bych naprosto celý propařila, tím se nasytila (přesytila) a pak by mi to tolik nechybělo. V sobotu jsem hrála 8 hodin a prostě to nestačilo, tak proto potřebuju ty dva dny. Jenže to je furt něco. Dneska jsme začali malovat. Já tyhle domácí práce fakt nemusím (ale hezký to tu chci) a vadí mi, že se dělají ve volným čase.

Tenhle obrázek nemá nějakej zvláštní význam. Jenom se mi strašně líbí.

Taky mě nějak moc nezajímají Vánoce. Řekla jsem si, že dárky budu kupovat, až na ně budu mít náladu, ale nevypadá to, že by to mělo přijít. Takže je asi zase budu nakupovat, i když se mi ještě chtít nebude. Vadí mi na tom to, že snad nikdy neseženu dar podle svých představ, protože moje představa daru je "spasím jím život obdarovanýho". Ráda bych dávala jen samý bomby prostě. Ale asi budu muset slevit, protože i kvůli tomu jsou pro mě Vánoce jen stres, a to už od září. Bomby totiž nejenže často nevymyslím, ale tím pádem ani nenakoupim. Obzvlášť pro pánskou část mých blízkých. Chudáci dostávají jen samý oblečení nebo já už ani nevim co.

Mně by vám snad ani nevadilo, kdybysme se v rodině domluvili, že každej koupí 5 dárků - PRO SEBE. A tak budou všichni maximálně spokojený! Všichni budou mít bomba dárky.

A co jinak. Práce dobrý. Teď jsem úspěšně překlenula zkušebku a můžu si na chvíli oddychnout. Jeden stres odpadá. Úkolů mám čím dál víc, to je pro mě fakt dobře. Zrovna poslední tejden jsem pracovala dost pod tlakem, ale fakt mi to vyhovuje. V takových chvílích jsem totiž nejproduktivnější a taky mám pak pocit, že jsem hodně co platná. Hodně úkolů je pro mě zároveň znamením, že se mi důvěřuje. Ale je fakt, že nepřetržitě by to asi bejt nemohlo - že by se z toho časem jeden zbláznil. Sem tam potřebuju mít na všechno dost času, ale zas když je ho moc, tak se množí takový ty okamžiky, kdy čumíte a nevíte.. Prostě je čas na okounění, tudíž nápady nepřicházejí tak rychle, není prostě kam spěchat, tak si i ta inspirace dá pohov. Prostě radši volim stres. Měla jsem to tak odjakživa. Byla jsem řádně produktivní, až když mi teklo do bot, měla jsem šibeniční termíny atd.

Ten se mi taky líbí.

Z kurzů tance jsem stále docela rozčarovaná. Neni to takový, jak jsem si to představovala. Předně: přijdu a trvá asi tak 20 minut, než se konečně něco děje. Nebo dostaneme pauzu na napití a zase se čumí 10 minut. Fakt mě to sere, zvlášť když si představim, že bych mohla bejt doma a hrát Sims.   Docela jsem se bála, jak bude probíhat celodenní soustředění a jestli tam opět nebudu jen sedět a čekat, až se bude něco dít. Naštěstí ne. Pak se ale někdo diví, že nepostupuju nijak zvlášť rychle.. jak bych mohla postupovat rychle, když přijdu na trénink a ono se netrénuje? Ale neztrácim naději.. S blížící se soutěží se určitě bude zvedat prdel čím dál častěji a taky snad čím dál dříve po začátku tréninku. Jsem docela smutná z toho, že mám radost z odpadnutýho tréninku dneska... Zlatej dance aerobik. Ale musí to přijít, musí! Je to můj sen přece... Až to budu pořádně umět, bude to taky něco úplně jinýho. To mi snad to dřepění a čekání už vadit nebude. Hlavně že to budu umět a nebudu ta, kdo se na tanečníky dívá, ale ta, kdo bude mezi nimi!