imperatrice: Já právě ten samotnej okamžik vstanutí fakt nesnáším. A protože mě tato nenávist docela ničí, tak právě proto se s tím snažim něco udělat.
Byly doby, kdy jsem do sebe ráno taky nic nedostala, pak jsme zvládla třeba banán a dneska sním třeba jeden krajíc chleba s tou pomazánkou. Kdybych snídala později, snědla bych toho víc, ale taky to prostě nejde - zvedá se mi kufr. Zamýšlela jsem tím snídáním doma odbourat snídani v práci, ale zatím to vypadá tak, že v 7:15 sním něco málo doma a v 9 se musím v práci stejně dojíst... Ale věřim, že to jednoho dne půjde tak, jak jsem si naplánovala a že se dokážu pořádně najíst už doma.