1. Měla jsem zato, že mincí nebo bankovkou konkrétní nominální hodnoty se dá platit jen to, co stojí přesně tolik. Takže když mi máma dala na školní výlet s sebou dvacku, myslela jsem si, že si můžu koupit jen něco, co stojí 20 Kč. Nechápala jsem pojem "vrátit" - nezdálo se mi, že když prodavačce dám těch 20 Kč, tak mi je jako zase vrátí? WTF?
2. ...modřín je modrej.
3. Domnívala jsem se, že všechno stačí zaplatit jen jednou a pak už budu moct odebírat zaplacené zboží v libovolném množství. Babička mojí kamarádky mi koupila chlebíček a já pak chtěla ještě jeden - a nechápala jsem, že se musí znovu zaplatit, když už jsme přece platili.
4. Blinkr v autě - nevěděla jsem, že to bliká táta. Myslela jsem, že bliká auto a naviguje tím tátu, kam má jet.
5. Myslela jsem si, že děti se rodí močovou trubicí, protože jsem nevěděla, že je tam ještě ta druhá díra. A přišlo mi, že to musí strašně bolet, protože ústí močové trubice je přece velmi malé (ne že by to druhý ústí bylo o moc větší).
6. Věřila jsem, že když nějakýmu plyšákovi přikryju peřinou i hlavu, tak se bude dusit.
7. Myslela jsem si, že když někdo dostane výpověď na hodinu, tak jí dostane jen na 60 minut a pak se musí zase vrátit. A přišlo mi to celý divný, protože o výpovědi na hodinu se většinou mluvilo dost dramaticky. Jako by snad byla nějaká hrůza, že člověk bude hodinu bez práce.
8. Představovala jsem si, že když v lese najdeme prašivku, bude se z ní prášit.
9. Věřila jsem, že mi spolknutá žvejka ucpe trávicí trakt.
10. "Holka modrooká, NESE, DÁVEJ, u potoka, holka modrooká, nese, dávej, tam."
