Proč nepíšu

...protože mám více či méně neustále psychické potíže. Vždycky jsem byla tak nějak labilní, ale přijde mi, že do současný fáze jsem se snad ještě nikdy nedostala (možná naposled v 17). Nějakej zbytečnej strach mě přepadne asi tak obden.

Právě mi končí 3týdenní neschopenka, protože jsem chytila od kolegy zkurvený příušnice (chytila je půlka kanclu) a nemohla jsem se z toho vyhrabat. Rozhodně to nebyly 3 tejdny prázdnin, ale 3 tejdny strachu. Nejhorší byla ta chvíle, kdy jsem splaskla (a tedy vypadalo, že už všechno bude OK), ale najednou jsem chytila ještě sérii horeček. Bála jsem se, že to bude některá z komplikací příušnic a že skončim v nemocnici, kde se to neobejde bez odběrů krve. Kdo to neví, tohle je moje jediná skutečná fobie. A to až taková, že si nenechám brát krev opravdu nikdy (už mi jí nebrali 17 let, protože to všude odmítám). Kromě horeček a neustálýho pocitu na blití jsem ale příznaky ničeho zvláštního neměla. Doktorka si se mnou tedy nevěděla rady, zkoušela, jestli mě nebolí břicho, ledviny a jestli ohnu hlavu (zkouška meningitidy). Nic.

A pak mi řekla, že jestli mě to do tejdne nepřejde, jdu na krev. A během následujícího tejdne jsem málem zešedivěla. Horečky mě sice zázračně přešly ještě ten den, co mi vyhrožovala a mohla jsem si tedy oddychnout, ale bohužel jsem teď v takovým stádiu úzkostí, že jsem se začala bát, že mi tu krev vezme stejně - jakože pro jistotu. No děs. Přitom jsem ale byla přesvědčená, že si tu krev stejně nedám vzít (tak čeho jsem se jako bála - asi konfliktu) a radši změnim doktorku, která mi nebude vyšetření přikazovat, ale navrhovat.

Nakonec jsem tý krvi teda unikla, ale rozhodla jsem se, že s tim musim něco dělat, protože se strachem z jehel (i doktorů) se nedá existovat. Vlastně bych kvůli tomu ani nesměla otěhotnět (jakože to ještě neplánuju), protože kdybych našla na testu dvě čárky, tak v první řadě bych se složila z toho, že mi budou brát krev.

Objednala jsem se ke kinezioložce. Ještě nevim, jestli s ní budu jako první řešit fobii z odběrů krve, protože jejich hrozba teď pominula a jako akutnější se zdají ty úzkosti. Ale každopádně bych dala vědět o výsledku. Co jsem tak koukala po "recenzích kinezilogie", lidi jsou z toho nadšený. Tak to zkusim. Páč už se o sebe už fakt bojim a taky mi vadí, jak mě úzkosti připravujou i o peníze - uklidňuju se totiž mohutným utrácením a je to čím dál horší.