Článek Nervy, plány
Komentáře k článku: Nervy, plány
chaostheory®pismenkuje.cz: Z moji zkusenosti je uplne jedno co vis a co nevis. Kdyz jsem mela tyhle stavy, tak jsem si taky myslela, ze o sobe vim vsechno. Stejne tak o panikach a uzkostech. Psycholog mi prisel jako vyhozene penize.
Ale pak jsek sla, a ano, vedela jsem toho spoustu, ale to je v tu chvili uplne jedno, protoze psycholog te prave ma navezt na ta temata, o kterych ty nevis nebo si je nepripoustis, nebo s tebou ma jit vic do hloubky.
Chapu, ze spatna zkusenost je blba. Ja mela stesti, ze to vyslo na prvni pokus. Ale brat AD bez terapii je podle me fakt blby,protoze tim se nic neresi.
A k tem cinum bez kecu - to jsem taky zkousela. Propadla jsem se diky tomu jeste do vetsiho bahna.
Drzim palce
imperatrice: Tak uvidíme, jestli mě navede na něco, co ještě nevim. Samozřejmě to možný je. Věřím, že bude dobrá.
orchidejka: Samozřejmě, že tě k něčemu navede. I když si myslíš, že víš všechno, tak všechno určitě nevíš. Ona na to kouká objektivně a s odstupem, takže ti do toho všeho vnese minimálně jiný pohled a nějaké věci k zamyšlení.
imperatrice: Jo, už se stalo. Ten jinej pohled... Zrovna minule (byla jsem u ní už 2x) jsme probíraly jedno moje přesvědčení a já jsem vůbec poprvý pomyslela na to, že to možná vůbec není pravda. Napíšu ti to k tobě pod poslední článek, kterej jsem si zrovna přečetla, protože s tím, co tam píšeš, to shodou okolností souvisí. 
jarmik: Smutné čtení, ale má to tak myslím celkem dost lidí a prakticky celý život. Asi nikdo nemá definitivní odpověď.
Aktuálně mi dává nejlepší smysl meditace, protože naučit se pracovat s nepříjemnými myšlenkami a pocity je logická cesta, protože zabránit jim nelze.
imperatrice: Jo, bude nás dost. Ale konkrétně ve svým okolí mám pocit, že jsou všichni tak vyrovnaný.. Rozhodně neřeší absurdnosti jako já, a když jim náhodou nějakou svěřim, tak kroutí hlavou. Holt u mě už to opravdu přešlo do tý poruchy.
Meditace mi teda nikdy nešla, skoro mě až irituje to pozorování dechu, nemam na to trpělivost. Jako ostatně téměř na nic nemám trpělivost... Ale už jsem četla, že je běžný, že pro některý lidi to prostě neni a nemaj se do toho nutit za každou cenu. Ale štve mě to - věřim, že to je mocnej nástroj. Třeba si k tomu tu cestu ještě najdu.
jen: ja myslim, ze Jarmik to naprosto vystihla. Pokud jsou lidi otevreni, divila by ses, kolik z nich ma psychicky problemy, uzkostny stavy apod. Je mi lito, ze jsi na tom tak blede a moc doufam, ze ti prasky pomuzou. Dvoum kamoskam pomohly hodne. Ja na meditaci taky nemam nervy, bohuzel
Me uplne nejvic pomaha sport, intenzivni. Jsem znicena a vyrovnana. No a jinak jsem uz pred lety s kamoskou vymyslela strategii na preziti,nas citlivych a introvertnich lidi. Rikame tomu "Zadouci lehkost byti")Proste cilena povrchnost...komedie misto kvalitnich filmu, ruzovy lak na nehty, zmrzka, soustredeni se na hezke veci..proste cilena dolce vita..Kazdopadne ti moc drzim pesti! J.
imperatrice: Je to pravda, že lidi běžně moc otevření nejsou - to jen o mně se poměrně záhy všeobecně ví, že jsem jeblej nervák a klidně o sobě řeknu, že jsem např. závistivá atd. a lidi jen čumí. 
U prášků jsem se opět přesvědčila, že v mým případě jsou fakt na nic. Vadí mi, jak jsem utlumená a nějaký výrazný pozitivní účinky taky nepozoruju. Takže už jen tak lážo plážo dobírám jen několik mg denně a směřuju k vysazení.
Co mi ale pomáhá je ta terapie s psycholožkou. Už jsem tam byla 10x a změny jsou poměrně výrazný. Do sportu mě teď taky nutí, tak jsem se po dlouhý době dokopala a byla jsem si zatím jednou zaběhat.
Termín žádoucí lehkost bytí se mi líbí a podle popisu se zdá, že ho nevědomky praktikuju už docela dlouho. Nebo se teda snažim.
marinka: Když ty musíš mít všechno naškatulkovaný a ve všem jasno, viď?jinak se v tom plácáš.To je můj dojem teda (Né, že bych to měla nějak extra jinak). Ale jo, chápu to,taky by se mi to líbilo, nicméně mám podobnou zkušenost jako chaoska.Taky jsem si myslela, že se v tom děsně vyznám a ...o tom to tak nějak neni.Nakonec i psychiatr někdy navštíví "kolegu" jako pacient.Ty spíš potřebuješ navést na cestu jak s tím, s co nejmenším utrpením, pracovat, když tyhle stavy přijdou.Ad nejsou špatná věc, ale samo o sobě to nestačí.Spíš maj člověka udržet ve stavu, aby byl vůbec schopen něco řešit.
imperatrice: Je to tak, že od tý psycholožky si slibuju, že mě navede na cestu a pak bude "dozorovat", držet nade mnou bič - sama o sobě mám vůli zcela mizernou a jakmile se mi udělá líp, na všechno se vyseru. Nepracuju na sobě nijak soustavně. O AD jsem si samozřejmě nemyslela, že mě z toho vytáhnou. Myslím, že mi pomůžou tak z 20%, ale zbylých 80% bude záviset na mojí práci na sobě.
sayonara: Jestli chceš trochu netradiční psychoterapii, doporučuju zdenku Kmuníčkovou a její holotropní dýchání. Nejdřív si tě vyzpovídá a pak dýcháš, což je mnohdy dost očistné a poučné.
imperatrice: Tyjo, já mam to holotropní dýchání zafixovaný jako něco, s čim by měl bejt člověk opatrnej. Prostě se toho bojim, ale je pravda, že o tom vlastně nic nevim...
Krom toho mám problém před někým vědomě dýchat, třeba na kineziologii se úplně dusim. Ale budu to mít v patrnosti jako další možnost.
sayonara: Jo, to určitě, každá psychedelická metoda vyžaduje obezřetnost, můžeš se totiž dostat k věcem, které jsi třeba vytěsnila, a tak.
Je to legální alternativa k LSD nebo psilocybinu a dá se dýchat i na individuálním sezení. Ten dozor je tam ale bohužel nutný, protože by si to jinak nikdo nevzal na triko, obecně je to spíš taková metoda, o které si řada psychologů a psychiatrů myslí, že je to temný rituál, takže by nějakou benevolencí v dozoru mohli poškodit obraz HD.
imperatrice: Aha... Tak podobných metod se opravdu bojím, např. bych nikdy nešla do hypnózy, takže jak to tak popisuješ, radši to ve svým případě nebudu pokoušet.
hablina: Můj recept je pokud možno se vyhýbat všemu, co je mi nějakým způsobem nepříjemné.Nemám ráda společnost, tak ji nevyhledávám. Nemám ráda vyřizování na úřadech, ale když už tam musím, udělám si předtím aspoň příjemné ráno (velká snídaně, velké kafe, to mám ráda) a pak mažu rovnou do cukrárny pro odměnu za to, jak jsem byla šikovná a hezky všechno vyřídila Co dělám ráda dělám bez ohledu na to, co si myslí moje okolí (uznávám, mé koníčky jsou lehce nestandartní, ale jsou prostě moje).
imperatrice: To by mě teda zajímalo, co máš za koníčky.
Fandim každýmu, kdo si dokáže uhájit svoje zájmy a nedá na pindačky.
Vyhýbat se tomu, co je nám nepříjemný, se myslím automaticky snažíme všichni. Ne vždycky to teda jde... Ale já to teda dělám zhusta, možná až moc (třeba nejdu nakoupit a pak kvůli tomu hladovím). A třeba zprávám je taky těžký se vyhnout. :/ I když člověk nezapíná TV, tak vidí titulky na Seznamu, nebo mu to někdo postne na FB apod. Tohle mě poslední dobou znepokojuje snad nejvíc. Zprávy, "zaručený" zprávy, teorie, proroctví, blabla.
No uvidim, co mi poví ta psycholožka.
chaostheory®pismenkuje.cz: Tv nemam, na fb se daji stranky/lidi blokovat, mam adblock, noviny a casopisy nectu, na servery typu seznam nechodim - pokud tam mas email, tak se na nej dostanes rovnou z email.cz (tak to delam i ja). Uz dlouhe roky se ke mne dostane tak 1% "zprav". Myslis, ze o neco prichazim? Ne. I to 1% me vetsinou vytoci a s nikym se o tom nebavim. Proste 100% se informacim nevyhnes, ale z 99% to jde.
imperatrice: Na základě tvýho komentáře mi došlo, že já ty zprávy do jistý míry vlastně sama vyhledávám - protože se potřebuju furt o něčem ujišťovat! Je to základní rys těch úzkostí.
Takže když se někde objeví nějaká zpráva (nebo "zpráva", jak řikáš), která mi rozjede kolotoč obav, jak to dopadne, "musim" pak sledovat, jak se to vyvíjí. Je to bludnej kruh, v němž mě zejména současná světová situace krásně udržuje.
I to hodlám tý psycholožce říct. Jinak TV zprávy taky nesleduju už hodně let, protože drásat se každej večer? Na to fakt nemám. Na FB už jsem toho taky hodně skryla, jako např. stránky Imigranty v ČR nechceme, protože ty mě znepokojovaly snad nejvíc. Ale abych skryla úplně všechno, toho jsem zatím daleka. 
