sayonara: Něco přihodím, ať v tom nasrání nejsi sama:
1. Lidi, co se mě snaží setřít tím, že jim na Internetu nemám tykat, že si to vyprošují, že oni toho zažili mnohem víc než já a mají vysokou školu života.
2. Lidi, co straší, že když nebudu dost nadávat na všechno cizí a neobvyklé, tak budu nosit burku, znásilní mě negr s letlampou a můj manžel bude mít tři další nezletilé manželky.
3. Když na mě někdo zničehonic začne mluvit strašně rychle rusky (zatím jen rusky), aniž by se třeba zeptal, jestli rusky umím. Neumím a musím improvizovat, což mi sice nevadí, ale přece jen malá zdvořilost by se hodila.
4. Lidi, kteří řeší, co moje děti jedí, a po sdělení, že nejedí maso, mléko a vejce a jíst to nebudou, začnou jevit enormní zájem o moje psychické zdraví, že jsem strašně nezodpovědná a tak dále.
Takže tak. Trochu negativity.
imperatrice: Tak z tohohle bych si do svýho seznamu vybrala hlavně ten 4. bod - protože i tam mam pocit, že s veganstvím dětí maj problém opravdu všichni a taky mě to sere... Všichni jsou najednou pediatři, odborníci na výživu a prej "kam ten svět spěje" a bláblá. Že jo.
Lidi č. 2 jsou taky na pěst. Je to opak toho mýho spolužáka a oba jsou vlastně úplně stejný.
sayonara: Nedopatřením jsem se zapletla do jedné debaty, jestli rodiče mají právo balit s sebou dítěti do školy a školky vlastní jídlo. To byla mela. Každý zná někoho, kdo z veganství málem umřel, každý bere mléko, maso a vejce z domácí farmy, dítě si má vybrat, co bude jíst, i když si ve skutečnosti žádné dítě nevybírá, co bude jíst...
A každý má samozřejmě tisíc a jeden argument, proč je veganství zlo největší. Svět prostě spěje do záhuby, jestli ho nezničí gayové a muslimové, vegani určitě nezklamou.
imperatrice: No jo. Masožrouti si stěžujou, že jim vegani cpou to svoje zrní, a smějou se jim, že používají hashtagy govegan a iamvegan a tak.. Přitom obtěžujou vegany úplně stejně, právě tim vysmíváním a nevyžádanými radami. Já vegan nejsem, ale jsem silnej zeleninkář a převážně vegetarián. A přesto se stále kolem mě nacházejí lidi, co si můžou nad mojí stravou hlavy ukroutit, nebo se obden ptát, jestli mi z toho müsli neni špatně. Já je taky neotravuju, že žerou salám, tak jako...
chaostheory®pismenkuje.cz: jedine,co mi z toho vadi, je to opravovani gramatiky.
o politice se zasadne s nikym nebavim.
a to s postou i rizenim dost chapu jako jo, treba ta posta je prace na nic, ale vis co... kdyz na tebe fakt postacka nezazvoni, i kdyz sedis cely den doma, a necha ti listek, tak to bych si stezovala taky.
beru to ze sveho pohledu v praci - taky si memuzu dovolit neudelat neco jen proto, ze toho mam desne moc, nebo proto, ze se mi nechce.
imperatrice: Tak jasně, že si nemůžeme v práci dělat co chceme podle nálady. Ale mně prostě vadí to všudypřítomný nadávání speciálně na poštu, už je to nuda a přijde mi, že ty lidi křičí jen proto, aby si už jen přisadili - a ne proto, že by jim to nedoručení způsobilo až takovou nepříjemnost. A taky jsem prostě takovej element soucitnej, mám soucit s pošťákama, prodavačkama, uklízečkama......
lvice: Že mi pošťačka něco nedoručí domů mě nepálí, protože nejsem doma, ale v práci. Bydlím v menší části Prahy, takže na naší poště bývají jen kratičké fronty. Pošta je taková sockoidní instituce, ale já na ni fakt potřebu nadávat nemám. Fascinují mě lidi, co nadávají na pošťáky, pokladní atd., přitom by to sami nevydrželi dělat ani den. Argumentují tím, že když je to nebaví, ať jdou dělat něco jinýho. Jo, kéž by to s nalezením nového zaměstnání bylo tak jednoduchý
imperatrice: Jojo, myslim si to samý. Dělala jsem rok prodavačku a i když to bylo jen při škole a na poloviční úvazek, od tý doby mám s těmahle profesema hlubokej soucit. Možná by i ty nadávači změnili názor, kdyby si to vyzkoušeli. Tim samozřejmě neobhajuju ty, co ti hodí balík s porcelánem přes plot apod, ale prostě dokážu pochopit, že úřednice za poště nemá dobrou náladu. A hlavně já jsem u ní max. 5 minut a za tu dobu mě to nezabije. A když mi hodí lístek do schránky, aspoň se projdu.