O tomhle chci mluvit už delší dobu, protože mám pocit, že sdílená starost znamená úlevu. V mý hlavě se léta opakuje sada konkrétních melodií a písní, který si občas začnu zpívat i nahlas. Nejde o to, že by mi vadily ty melodie. Vadí mi ta bezděčná interní nebo externí reprodukce, protože si při tom vždycky uvědomim, že jsem nervózní. Svoje zpívání a pobrukování, který jsem neplánovala, mám zkrátka spojený s rostoucí úzkostí. Je možný, že je to pozitivní jev a moje tělo si tim chce ulevit od stresu. Ale když mě to akorát nasere, asi to moc pozitivní neni.
Moje sada seřazená od nejčastěji se vyskytujících:
Všechny melodie z Pata a Mata. Asi neni co dodávat. Hodně jsem na to koukala v dětství a zůstal ve mně zažranej komplet soundtrack.
Poupata - Michal David. Nejčastěji můj nápěv začíná "Kráááásný úúúúúděl mááááme dnes..." nebo si začnu houkat úvodní tóny. U týhle písně nevím, proč se na mě nabalila. Já sice Michala Davida miluju, ale proč zrovna Poupata, když určitě nejsou moje nejoblíbenější?
Studentská halenka, tu mám pochycenou z Vrchní, prchni. Je to ta scéna se svatební hostinou, kde Abrhám obere Vladyku o poslední prachy a nějakej dědek tam vstane a řekne "podívejte se, já jsem právník". A po celou dobu tam ostatní zpívají "Studentskááááá halenkáááá..." - dál slova neznám, tak pokračuju jen melodií.
Vzhůru k výškám - Helena Vondráčková, S tebou mě baví svět. "Já chtěla bych mít svůj eroplán, lítat v oblacích jak kormorán..."
Ale nejprve - ale nejprve - poslednííí - věta před smrtííí... To vám asi nic neřekne, ale pochází to z Tele Tele. Genzer a Suchánek udělali jeden díl celej zpívanej (tedy tu část s Televizními novinami) a já si musim zapamatovat zrovna tohle.
Chrám svatého Víta je gotiky chlouba... Píseň Václava Neckáře, kterou mam zažranou poměrně krátce, a může za to opět Michal Suchánek, protože to zazpíval v Partičce.
Když tak na ten seznam koukám, zdá se mi, že ty melodie jsou si v něčem podobný. Kráááásný úúúúúděl mááááme dnes, Studentskááááá halenkáááá, Jááááá chtěla bych míííít svůj eroplááán... U všech to tak je. Asi mě přitahuje, když je to trochu utahaný.
V souvislosti s tim jsem si vzpomněla, že podobně jako tyhle písničky mi občas do hlavy naskočí i určitý neodbytný slova (ty už ale na rozdíl od těch písní fakt nenávidim). A až teď, když jsem to dávala dohromady, jsem si všimla, že jsou všechny na K: kromaňonec (nejhorší slovo na světě), Kordillery, Kunstovný (příjmení), kombinatorika, kosočtverečný. Poslední slovo si navíc nelogicky spojuju s nehtama! Většinou mi tyhle slova naběhnou, když jsem v autě a jedu do práce nebo z práce. Speciálně jednu křižovatku si uvědomuju jako spouštěč. Co to je, nějaká obsese?
Máte něco z toho taky?