Jestli jste si mysleli, že jsem skončila, tak to není vůbec žádná pravda. Nekecám, když řeknu, že od posledního článku myslim na svůj osobní blog skoro denně. Mám ho stále v patrnosti. Jak je teda možný, že nic nenapíšu? Vysvětlení je to trapný, ale já prostě nemam čas na všechno, co bych chtěla dělat. Kdybyste mi chtěli poradit, že je potřeba stanovit si priority, tak už se stalo. V lednu jsem ukončila jednu ze svých čtyř psacích činností a teď mám už jen tři. Tři místa na doplňování textu, plánování, lovení nápadů. Jedním z těch míst je tenhle blog. Vážení, dala jsem přednost osobnímu blogu před výdělkem, protože se mi s ním pojí víc zábavy a míň stresu. A víc volnosti. Je teda možný, že už sem opravdu, ale opravdu budu psát víc.
Od listopadu jsem docela vyrostla. Cítím v sobě čím dál víc vděčnosti za to, co je. Strašně si užívám to chladný počasí, snažim se zpomalovat a netlačit na sebe. Jdu na věci jinak a odnaučuju se chtít všechno hned. Daří se mi šetřit prachy a míň se hejtovat za svoje špeky. Brzdím svůj extrémismus. Pomáhají mi seberozvojový videa, přednášky, knihy. Tolik jsem toho za těch pár měsíců zjistila!
Já jsem teď fakt spokojená, a to i když jsem například měla před dvěma týdny svou první autonehodu. Chlap do mě narazil, naštěstí v nízký rychlosti a trochu mi pochroumal zadek. Jsem vděčná za to, že moje auto zůstalo pojízdný, vlastně se mu nestalo skoro nic - zatímco auto toho chlapa bude asi na odpis. Jsem na sebe pyšná, že přestože se mi klepaly kolena, byla jsem k tomu chlapovi automaticky velkorysá. Ubezpečovala jsem ho, že se nezlobim a ne že kvůli mně večer neusne! Já vim, že tohle je hned. Někam se začumíte (to udělal on) a ve vteřině se před váma uskupí krizová situace, na kterou už nestihnete reagovat. Věřim, že ta velkorysost se mi vrátí. Nehrála jsem ji, automaticky jsem měla starost o to, aby se ten druhej necítil moc provinile. Koupil mi Modrý z nebe, zavtipkovali jsme si s policajtama a bylo to. Vlastně to byla pozitivní událost.
Taky se mi podařilo překonat svůj obrovskej mega strach a nechala jsem si odstranit pihu, co mám už asi 10 let v podpaží. Teda měla jsem. Představte si, že jsem tam dokonce musela jít dvakrát - a šla jsem! Napoprvý se nepovedlo odstranit to celý. A tady je další případ, za kterej jsem milionově vděčná. Potkala jsem tak úžasnou dermatoložku, že když jsem od ní šla podruhý, regulérně mě trápilo, že se jí nemám jak odvědčit. Přemejšlela jsem, za co jsem si zasloužila potkat někoho tak neuvěřitelnýho. Je to první doktorka, se kterou bych chtěla kamarádit, ale fakt! Takový pochopení a takový propojení... ona přesně věděla, co se ve mně odehrává, jak kdyby mi četla myšlenky. Taky je bezprostřední jako já. Na rozloučenou mi poslala vzdušnou pusu. Jo a ještě mi odpustila platbu, protože jsem si to prej zaplatila strachem.