Před pár dny mě ohromila Blogerská výzva 2020, kterou vymyslela autorka blogu nabloguzalezi.cz. Devět týdnů už mi teda uniklo, ale nevadí, připojuju se až teď.
Téma pro 10. týden: Top 5 míst, která chci navštívit
Předpokládejme, že se po mně chtějí místa, kde jsem ještě nebyla. Takže: Maledivy, Budapešť, Korfu, Lefkada, Menorca.
No a dál bych vám asi řekla, jak strašně nudný mi tohle téma připadá. Nenavážím se teď do autorky výzvy. Cestování si užívám, ALE nemám ráda cestovatelský vyprávění, cestovní přednášky a dokumenty, nezajímá mě náplň dovolených mých známých ani blízkých (stačí mi informace, jestli líbilo/nelíbilo, někdy ani to ne), nechci si prohlížet fotky a nechci se bavit ani o svých vlastních cestách. Ani před, ani po. Snad kdysi mě bavilo napsat k nějakýmu tomu výletu reportáž (pár jich tu zbylo), ale i to je pryč. Jediná moje cestovní komunikace probíhá na instagramu, kterej pro mě není sociální sítí, ale úložnou vzpomínek. Ukládám si je tam ale hlavně pro sebe.
Jsou mi nepříjemný ty okamžiky, kdy někoho z kolegů čeká za čtvrt roku dovolená a neustále se to dopředu zmiňuje. Zvlášť pokud jde o nějaký exotičtější místo. Ostatní se dotyčnýho pořád musí na něco ptát. A kde že budete? A s kym jedeš? A nejsou tam nějaký nemoci? A jakou teplotu tam má moře... blbablallaalal. Máme i zapomnětlivé kolegy, takže ty samý otázky padají pravidelně a opakovaně. Po příjezdu je to ještě horší. Tým se srotí kolem navrátilce a nemá to konce dalšího čtvrt roku.
I v případě, že si občas (dříve častěji) pustim Q&A nějakýho youtubera, můžu si bejt jistá, že tam bude otázka "Kam by ses ráda podívala?" a taky si můžu bejt jistá, že zrovna tato bude přečtena a pak několik minut zodpovídána. To někoho furt baví se na to dokola ptát? Vážně, ale vážně vás zajímá, kdo chce kam jet? Nemůžou se lidi zeptat youtubera na něco pikantnějšího? A proč youtuber vybírá tyhle nepodstatný otázky? (mimochodem další nudná otázka je "Jaký seriály teď sleduješ?")
Víte co, já prostě nesnášim hovory na úrovni small talk a tohle je pro mě snad ještě níž než to. Nudou bych chcípla vždycky, když mi někdo míní něco vyprávět a zároveň nemíní pochopit, že mě to nezajímá. Balancuju na hraně předstírání aspoň minimálního zájmu a neovladatelnýho zkysnutí mýho ksichtu. Bohužel už jsem kvůli tomu měla pár konfliktů. Lidi tenhle nezájem těžce nesou. Vůbec nečekají, že pindy o cestování někoho nezajímají a že mě nezajímá ani Dominika na cestách. Myslí si, že když mi řeknou, že Dominika je holka a jezdí po tom světě sama a na motorce, najednou se z ní poseru. A když se tak nestane, obviní mě ze závisti.