Odteď za 10 let

Rok 2030 je pro mě tak vzdálenej, až je téměř neexistující. Splnit téma Blogerský výzvy 2020 pro 11. týden šlo tedy ztuha. Jo a vím, že teď už je 12. tejden, ale nebojte, všechno bude.

Téma pro 11. týden: Odteď za 10 let

Následuje odhad, jak bude můj život za 10 let vypadat. Ne jak si přeju, aby vypadal.

Ze všech možných představ mi bohužel nabíhají i ty nejhorší, a tak si je odbydu na začátku. Věřim, že je nemusim rozebírat víc, než takto: bojim se, že za 10 let už nebudou lidi v mým okolí v kompletní sestavě. Nebo že už nebudou v původním zdravotním stavu.

A teď rychle dál. Pokud jde o práci, budu pořád dělat copywritera pro tu firmu, u který jsem teď. Ale myslím si, že už u nich nebudu na plnej úvazek. Postupně si vyjednám kratší pracovní dobu a na zbytek živobytí mi vydělá vlastní online magazín. Ten bude mít návštěvnost několik set tisíc lidí měsíčně. Taky budu prodávat nějakej e-book nebo tištěnýho průvodce. Nevím, jaký bude téma, ale něco takovýho mám v hlavě už dýl.

Též si myslím, že za 10 let bude moje jméno (v mým oboru) už známý a že se mi dostane nějakých skvělých nabídek. O ty si neřeknu já, ale přijdou za mnou samy.

Takhle nafoukaný představy o práci mám proto, že vidím, že jsem objektivně lepší než mnoho ostatních.

Moje mysl. Budu klidná a spokojená, protože k tomu aktivně spěju. Budu meditovat, pude mi to už pravidelně, a taky už se nebudu stydět jít do přírody a víc se s ní "spojovat". Bude pro mě přirozený sednout si zády ke stromu nebo ho obejmout, lehnout si na zem do trávy, slézt k potoku a cachtat si tam nohy... Bude mi jedno, že pude někdo kolem a bude přemejšlet, co tam dělám. Víte, co si ještě představuju? Já si chci na jaře lehnout pod tu růžovou sakuru a ideální by bylo, kdyby na mě začaly ty kvítka padat. Foukne vítr a zasype mě to. Taky budu daleko častějc v lese, ale v tom pravým, jehličnatým. A všude pro mě bude přirozený tam meditovat. Budou pro mě přirozený i single cesty. Prostě si někam odjedu na víkend, sama. Tyhle "ozdravný" cesty budu mít dopředu v diáři a i okolí bude počítat s tim, že v tý době nebudu dostupná.

Nejspíš už budu mít jiný auto, protože kdybych měla pořád to současný, bude mu 26 let. Značku nezměnim, bude to Seat.

Budu bydlet ve zrekonstruovaným bytě, kde nebude žádnej nábytek starší dvaceti let. A bude v něm kapradina.

S postavou podle mě nepohnu. Pořád budu lítat z velikosti M do velikosti L a naopak.

Pokud jde o stárnutí, myslím si, že úplně v pohodě s tím nebudu. Sice budu vypadat mladě, i tak se ale budu bát padesátky.

Už budu mít vytetovaný obočí (microblading).

Cítím, že do 10 let dospěju k doplnění vzdělání. Nevim úplně, na co padne volba. Ale připadá mi nepravděpodobný, že bych se za 10 let vzbudila a neměla v kapse nějaký nový osvědčení.

Ve sféře rodinnýho života už tak jasný představy nemám. Kontinuálně už 20 let nevím, jestli chci dítě, a neumim si představit, že se to za těch 10 let nějak posune. Co by se muselo stát, aby to rozhodnutí přišlo? Seriózně si myslim, že za 10 let tu budu sedět jako teď a pořád to budu mít 50 na 50. Jenže takhle to nepude. Je to období ve věku 34-44 let a v tomhle okně musí to dítě buď přijít, nebo definitivně nepřijít. Spíš bych to okno ještě zúžila na 34-40 let maximálně. A stejně nevim. To, že ve 44 letech už budu mít dejme tomu 5letý dítě, je stejně pravděpodobný, jako že ho mít nebudu. A víte, co? Já si ten tip lajsnu. Podle mě dítě na 50,0001 % nebude. Není to přání ani výhrůžka, je to prostě odhad, kterej jsem učinila po shrnutí všech okolností. ALE pokud náhodou bude, myslím si, že budu matka-kámoška.