Guilty pleasures jsou prej neřesti, který nám dělaj radost, ale stydíme se za ně. Tak OK. Já nevim, jestli se za svoje guilty pleasures úplně stydim... ale hlavně mi většina z nich připadá fádní. Nějaký žraní nanuků ve dvě hodiny v noci nebo čůrání ve sprše, to by mohl říct každej. A co z toho jako? Zbytečný články by měly z internetu zmizet a ne se připisovat další. Tudíž já zmíním jen jednu svojí slast, kterou podle mě nikdo jinej nemá a která je fakt extrémní. Další díl do Blogerský výzvy 2020.
Téma pro 13. týden: Provinilé slasti
Politická scéna je pro mě něco jako zábavná reality show.
Necítím sympatie/antipatie k jednotlivým politikům podle toho, jakou zastupujou stranu nebo co dělaj za hovadiny. Komunista nebo Pirát, mně je to fakt jedno. Mě totiž zajímají politici jako lidi. Zajímá mě jejich osobnost, chování, vzhled, gesta, vyjadřování nebo v jakým jsou znamení...
Baví mě Kalousek, protože je chytrej, vtipnej a mluví srandovní pražštinou.
Zaujímá mě ministr zdravotnictví, protože je hezkej, stejně starej jako já a správně ťuňťovitej.
Líbí se mi Bartoš, jeho vzhled a hlas.
Babiš mě rozesmívá tím, že vystupuje, jak kdyby sám sebe parodoval. Ta československá řeč a brejle málem pod nosem!
Schillerová zas působí jako taková hodná paní a to mi taky připadá srandovní. Jak vždycky mluví klidně a trpělivě... "Prominu zálohy... prominu poplatky..."
Přitahujou mě Prymulovy unavený oči a jistá otrávenost. A je to Vodnář!
Tiskový konference a rozhovory v době epidemie jsou pro mě tedy skutečným zdrojem zábavy. Ostatní lidi jsou nasraný, opatření jim přijdou zavedený brzo/pozdě, přicházejí se svými návrhy, jak to udělat líp... A já na to koukám jak na seriál, už jen ten popcorn mi chybí.
Rozesmívá mě, jak na tiskovkách stojí politici u těch stolečků a roušky jim kloužou z huby a připomíná mi to první den na letním táboře, kdy si vedoucí svolají všechny táborníky a říkají jim nějaký organizační věci. Takže nikdo nepude mimo areál, v době poledního klidu všichni zůstanou v chatce, kdo bude mít podezření na klíště, nahlásí to hlavnímu vedoucímu a zdravotníkovi. Kuchyň si vemou na starost žabáci, rozcvičky klokani.
Taky už si dělám pomyslný čárky, kdykoli slyšim: bezprecedentní, v souvislosti s koronavirem, exponenciálně, nejrizikovější skupina, kruciální, ochranné prostředky, ochranné pomůcky, zploštit křivku, ruslan, usmívejte se i pod rouškou, první linie, je to v gesci...