O tomhle chci mluvit už delší dobu, protože mám pocit, že sdílená starost znamená úlevu. V mý hlavě se léta opakuje sada konkrétních melodií a písní, který si občas začnu zpívat i nahlas. Nejde o to, že by mi vadily ty melodie. Vadí mi ta bezděčná interní nebo externí reprodukce, protože si při tom vždycky uvědomim, že jsem nervózní. Svoje zpívání a pobrukování, který jsem neplánovala, mám zkrátka spojený s rostoucí úzkostí. Je možný, že je to pozitivní jev a moje tělo si tim chce ulevit od stresu. Ale když mě to akorát nasere, asi to moc pozitivní neni.