Komentář, na který odpovídáte
sargo: To zrovna nechci, i když je pravda, že mi to připadá lepší než ležet doma. (Hmm... teoreticky. SNÍM o tom, že jenom ležím a NIC nemusím! Týden nebo dva bych to vydržela. 
) Spíš pořád tak hrozně bojuješ - je otázka, jestli je vůbec něco, co by tě uspokojilo. Básník tím chce patrně vyjádřit, i když si tím v tuto pokročilou hodinu není moc jist, že je úplně jedno co děláš, protože všude se dá najít to dobré a vykonávat to s radostí; ale že se to vůbec nevylučuje, ba naopak, s nějakým rozvojem a hledáním. Příliš mnoho energie se takto rozplývá v nelibosti a v boji s nevyhnutelným. A zatímco cíl ten, že člověk přijímá život s potěšením a investuje do něho a postupuje stále dál, kam ho schopnosti vedou, mi připadá dosažitelný, tak hledání cíle, o kterém máš představy jenom negativní (= co by jeho součástí být nemělo), ale který nezaručuje nic, ani tvou spokojenost, ani úspěch, a hlavně je už strašlivě dlouho v nedohlednu, mi připadá nedosažitelné. Už jenom proto, že to první vídám kolem sebe; úspěch v tom druhém ne. Ty nepotřebuješ být odolná, abys něco zvládla. Ty potřebuješ přestat bojovat s tím, co je zrovna třeba udělat. Možná jako s běháním: není třeba překonávat lenost, je třeba mít zájem podívat se ven, jestli ty stromy od včera rozkvetly víc.