tlapka: Vezmu to odzadu:
Články z blogu přímo ne, úpravu by to asi chtělo na míru, ale jde spíš o ty náměty - máš co říct. Vezmi si jen svůj cestovatelský deník, ten je skvělý. Nebo i tahle zkušenost s koučingem, protože opravdu hodně lidí (včetně mě) má o něm evidentně pokřivené představy. Myslím, že je to zásluhou médií. Když se koukneš na idnes, tak se koučové věčně k něčemu vyjadřují a jsou o nich články. Začalo to osobnostním koučingem, pracovním a sex-koučingem. A dnes vzniká dojem, že se dá koučovat ohledně všeho včetně naprosto banálních činností, což koučing jako takový dehonestuje. Asi před dvěma měsíci jsem někde v nějakém časopise u kadeřnice viděla "módní koučku". A to pro mě vyznívá přeci jen jinak než "módní poradenství". Jak říkala naše angličtinářka při výuce synonym "jemná nuance odstínu významu tam je".
A teď k bačkoře a nucení konzultovat. Bačkora jsem spokojeně ze své vůle,od své přirozenosti. Hledám nejméně dobrodružnou cestu se zadními vrátky. Proto třeba studuju u nás v Ostravě, i když si věřím, že bych se dostala na školu s lepším jménem (upřímně, teď už vím, jak to klame, spolužačka z UPOL otevřeně uznává, že je tam nedrtí tolik jako tady). Nerada cestuju do vzdálených cizích míst nebo jdu někam, kde nikoho neznám. Stačí mi mít s sebou někoho známého a jsem v pohodě. Tady mě poznamenaly moje zdravotní problémy a omdlévání, bála jsem se, že někde zůstanu bez pomoci. K takovému jednání souhlas nepotřebuju, to mám prostě v sobě a jsem spokojená, když se nepřemáhám k tomu držet krok s ostatními. Ta nutnost konzultovat ale trvá. Když to vezmu na tu školu - bačkora rozhodla, půjdeš na OU. A zbytek mé osobnosti měl pak hrozné dilema, na který ze 4 oborů po přijímačkách jít. Váhala jsem nakonec mezi dvěma, pořád jsem to s někým probírala a doufala, že mi řeknou, že obojí je v pohodě, nezklamala jsem očekávání a budou mě brát s respektem, i když bych mohla jít na "prestižnější". Máš pravdu, mám s tím problém a vadí mi to. Na druhou stranu jsem se v tomhle právě od nástupu na VŠ zlepšila, tam se člověk fakt naučí myslet sám za sebe. Už jen strategii na zkouškové si musím zvolit sama, tam nemá cenu konzultovat. A taky ve vztahu (5,5 let), tam musí být člověk rovnocenný, aby měl co dát. Taky motivace. Takže: ano, z principu mi to vadí, ale myslím, že se v tomhle zlepšuju, takže jsem na dobré cestě.