Článek V pasti úzkostí
Komentáře k článku: V pasti úzkostí
chaostheory®pismenkuje.cz: některé části článku jako bych psala já sama... hlavně to s těmi úzkostmi. léto jsem taky vůbec nedávala, bylo to hrozný. zlepšilo se to až tak v polovině září. děs.
a co mě hlavně zaujalo, jsou dny, jak je popisuješ - mám to úplně stejně. den si vůbec nedokážu užít, protože vidím, co je přede mnou. až večery jsou ok. mám to tak vlastně se vším - někam jedu, cestou tam jsem podrážděná, na místě je to maliličko lepší a cestou zpátky a doma už super.
tak držím palce, ať je líp a ať je to lepší i s babičkou 
imperatrice: Jo, mám to tak taky se vším. Jedu na trénink, jsem nervní, v napětí, ale když už jsem tam, je to postupně lepší a když jedu domů, mám ty pocity úplně nejlepší. Z toho důvodu i nesnáším různý večerní akce, protože vím, že oddech přijde o mnoho později než obvykle. Dokáže mi to zkazit i víc dní než jen ten jeden, ve kterým se akce koná - zvlášť když má bejt v pátek, protože na ten si nechávám šahat obzvlášť nerada. Přitom většinou jsou ty akce fajn, nebo přinejmenším tam nijak zvlášť netrpím... hroznej je hlavně ten čas PŘED. Tohle mám fakt odjakživa. Asi žijeme furt v budoucnosti, no.
sargo: Nejpohodovější léta života, všechno se ti daří, a ty si takhle sama zaděláváš. Vážně se s tím nedá nic dělat? Psycholožka se už osvědčila, nechceš se k ní zkusit vrátit? Vždyť je to strašná škoda. A nebudeš mít žádnou rezervu, až se vážně začnou dít nějaké nepříjemnosti...
imperatrice: Jestli se s tím nedá nic dělat? No, soustavný přemlouvání mozku, aby na něco přestal myslet, moc nepomáhá.
Psycholožky jako takový se mi neosvědčily, asi myslíš tu koučku (která byla zároveň psycholožka). Nezavrhuju to, dokonce i když je to drahý jako prase... Ale ještě k tomu potřebuju ten poslední impuls. Aktuálně jsem ale docela nabuzená zkoušet něco sama, tak uvidim, co to udělá.
Chybějící "rezervu" pociťuju občas už teď.
lvice: Jo, jednou jsi dole, jednou nahoře. Teď nám napiš, jaký to je, když jsi nahoře.
A s tím vstáváním. Já strašně ráda spím. Přesto každý pracovní den vstávám o hodně dřív, než bych musela, protože chci mít to ráno klidný. Pomalu, v pohodě, pohladit si zvířátko, dát mu něco na zub, zaposlouchat se do rádia, případně si i vymačkat pomeranče, vysmahnout pořádnej makeup atd. Snídám až v práci 
imperatrice: To máš dobrý s tím ránem, já bych si za něj dala facku. Nejdřív cca 6x oddálím budík, pak tady lítám jak idiot a nakonec mám neskutečnýho nerva v autě, protože mě každej zdržuje. 
Budu na to muset jít cestou "každý ráno vstaň o jednu minutu dřív". A pak to snad pude. Taky bych se chtěla pořádně líčit, až zmalovávat! Ale neni čas.
Úplně nahoře jsem celkem málokdy (asi jako jsem málokdy úplně dole), ale něco sepíšu, páč nechci, aby to tu vyznívalo jenom negativně.
jen: Ahoj, je mi lito, cim vsim prochazis. Tvuj popis uzkostnych stavu presne popisuje, jak jsem se posledni dobou citila ja, sama bych to nenapsala lip. Jestli ti muzu poradit, nech si udelat nejakou poradnou zdravotni prohlidku a skakni si na odber krve. Casto jsou za tim vnitrni organy a to, ze nefunguji, jak maji... Jinak me nejvic asi pomaha vecerni beh (pomalu, ale dlouho. NO a rano vstavam o hodne driv, abych mela ten stres co nejmensi. Jo, a jeste se zkousim behem dne hodne usmivat a nedavat ty stavy najevo, kupodivu se obcas presvedcim i samu sebe Drzim moc pesti, hodne sil! J.
imperatrice: ...jsem tady nějak zapomněla odpovědět. 
No, k doktorovi dobrovolně nepůjdu a už vůbec si nenechám vzít krev. Tak doufám, že s orgány to nemá nic společnýho. Spíš než na doktory se chci spolehnout na zdravej životní styl a taky na práci na sobě.
Ale že se dokážeš usmívat a nedávat stavy najevo - tak to já neumim.
Taky přeju hodně sil, i když docela se zpožděním.