Komentář, na který odpovídáte
imperatrice: V tý nový práci bych reagovala stejně jako ty - z důvodu fobie i z důvodu principu. Nikdo mě nebude posílat k doktorovi, já jsem schopná zajistit si lékařskou péči sama. Pracovní prohlídky mi přijdou jako neskutečná buzerace, který se nemíním podřídit. U nás v práci se o tom taky nějakou dobu mluvilo, že bysme asi měli jít, ale pak to upadlo v zapomnění a to jsem jenom ráda. Je možný, že je to daný zákonem jako povinnost? No to snad... Osobně bych si nenechala vzít krev ani z prstu, dovolila bych jim tak max. prohmatat mi břicho a otestovat zrak.
Já se doktorů bojim jen z důvodu tý možnosti odběru krve, nebo očkování (např. teď bojkotuju tetanus) nebo že mě budou posílat na nějaký vyšetření a nebudou akceptovat moje odmítnutí. Chci doktora, kterej pochopí, že já si za svoje tělo zodpovídám sama a budu si o něm taky sama rozhodovat. Takoví ale asi neexistujou (kromě mojí zubařky), a tak k nim jezdím se strachem.
Rozumim tomu dobře, že už jsi to s psycholožkou někdy řešila? Jestli jo, tak napiš, co ti na to řekla. Já teď spoléhám na tu kineziologii, no...