Nejsem sama sebou (a nejsem sama)

Už jste se někdy zamysleli nad tim, jak byste chodili po ulici vymóděný nebo nalíčený (nebo naopak byste na to úplně srali), kdyby se každej staral sám o sebe? Tedy kdyby na vás lidi nečuměli a nevysmívali se, ani kdybyste měli na hlavě klobouk ve tvaru plameňáka? Prostě kdyby ta hranice, co je ještě normální, byla mnohem dál než je teď?

Já osobně se okolí přizpůsobuju docela dost. Dřímá ve mně blázen, ale chodim oblíkaná spíš nudně a chci bejt nenápadná, aby si mě ty lidi moc nevšímali. On mě totiž ten negativně vzbuzenej zájem pěkně rozčiluje. Ani nemusíte mít na hlavě toho plameňáka, stačí mít výraznou rtěnku - a už je problém.

Chtěla bych prostě, aby si každej směl nosit, co chce a nevzbuzoval při tom u ostatních pozornost. Kdyby tu taková situace nastala, budu lítat po městě vyhastrošená a zmalovaná jako Boy George, nebo budu mít pačesy jako lev (vlasové předpoklady pro to mám, ale uhlazuju). Nebo když se mi bude chtít, namaluju si na tvář srdíčko. Pudu ven s culíkem proklatě vysoko (už teď ho strkám co nejvýš a třeba se jednou na to temeno dostanu). Jde mi o to navlíknout si na sebe, co mě napadne.

Boy George. Nejde o to, jestli se vám to líbí nebo ne, mně se některý jeho kreace taky nelíbí (tyhle zrovna jo). Jde o tu svobodu.

Nechci zas ale, aby to působilo, že jsem proti jakýmkoli hranicím. To zas jako ne. Ale máme je prostě nastavený strašně blízko, takže nemůžeme zajít nijak zvlášť daleko. Možná namítnete, že si můžu chodit jak chci a že si ty hranice vlastně nastavuju sama. Do jistý míry je v sobě opravdu nastavený mám, ale je to právě proto, že jsou ty lidi vesměs dost netolerantní - a já se s tim neumim popasovat. Kvůli tomu nenosím ani věci, který jsou vlastně normální - a důvodem je to, že bych při jejich nošení už cítila tu nežádoucí zvýšenou pozornost (sem spadají např. jednodílný plavky, již zmíněná zářivá rtěnka, kraťasy s laclem).

Možná v USA by to bylo jednodušší a stejně tak třeba na dovolený u moře mi přijde, že jste těm lidem víc jedno. Ale jsme na zastydlejším místě.

Zatím se tedy pokouším posunout si aspoň ty hranice, co jsem si nesmyslně nastavila sama a který bych už dávno mohla mít dál a každýmu by to bylo (víceméně) jedno. Tak např. jsem si teď v létě začala neonově líčit oči - a kupodivu jsem se v tom cítila "jako doma" okamžitě. Dokonce mi ani nevadilo, že lidi čumí - mě obdivovali, ne? K tomu patří i neonový nehty a toho Boy George si nechám aspoň natisknout na tričko. Tričko už připravený mám a půjde tam ta světlá černobílá fotka vlevo nahoře. Někteří to asi budou považovat za potisk s nějakou pěknou dívkou, ale nevadí, příště plánuju nějakou bláznivější a ne černobílou (protože bych chtěla aspoň dvě Boy George trika). Taky bych si ráda nějaký trika navrhla sama (myslim potisk a výzdobu). Jen nevim, jestli jsem ze sebe schopná vymáčknout potřebnou dávku kreativity. Pochopitelně chci, aby z toho vyšlo něco, co mě dokonale vystihuje. Jo a ještě mám ve vlasech růžový proužky.

Toť takový malý krůčky k tomu, abych se cítila aspoň trochu víc svá.

No a teď mi řekněte vy, jestli jste sami spokojení s tím, jak po světě chodíte a jestli se náhodou taky kvůli těm lidem nebrzdíte. Já se omezuju a potlačuju svojí šílenou osobnost den co den a myslim si, že každej si občas řekne: "jó, tohle bych si vzal, ALE lidi by čuměli, tak nic".

EDIT: Jak dopadl nátisk na triko

Fotky: vlastní aparát a pinterest.com