Článek Budu šťastná, AŽ...
Komentáře k článku: Budu šťastná, AŽ...
wien n: To má snad každej. Já si to představuju jako běhání za šipkami s nápisem "štěstí je za rohem". A pokaždé, když zaběhnu za roh, je tam další taková. Je to zkrátka lidské, chtít to co nemám a nikdy nebýt spokojená s tím co mám.
imperatrice: Já chci mít teda předně klid - a ten prostě nikdy není. Nebo jen chvíli. Ale je pravda, že tohle neni nic novýho a že nejsem jediná. 
hroznetajne: Mám to taky tak... *zeď*. A občas si to uvědomím a to je pak trošku depka . Bojovat můžeš jedině tak, že budeš žít přítomností. Otázkou je, jestli je to vůbec možný. Já to třeba moc nedokážu. Takže mi zbývá radovat se z maličkostí a nepřemýšlet moc na to AŽ...
imperatrice: No to právě taky nevim, jestli je to možný. U mě. Optimisti mezi námi samozřejmě jsou a ty se mají!
zlomenymec: Přesně téhle problematice odkládání štěstí se věnuje Shawn Anchor (The happiness advantage). Kdysi jsem to házel i na svůj blog, ale než jsem se dostal k té zajímavé části (co teda dělat), nějak mě to přestalo bavit Asi se k tomu zase vrátím.
imperatrice: Taky o tom zhusta pojednává Eckhart Tolle, že jo. Ale to bysme nesměli bejt líný a holt si to soustavně připomínat. 
marinka: Hele Imper, možná je to jen muj osobní pocit, ale přijde mi, že Ty máš prostě potřebu si všechno zasloužit. Proto to až...Ono by totiž taky docela pěkně šlo říct třeba, "nemůžu říct, že jsem 100% ně šťastná, když ještě nemám (si doplň dle libosti)...
Nechci Tě strašit, ale všechno splněno, co by chtěl, potřeboval, měl,..mít, tak to nemá asi nikdo, vždyť to ani nejde!!! Splníš jednu věc a už máš jinou "podmínku"...Kdysi to tady na píše už někdo (dle mého, Ty to můžeš vidět jinak) docela dobře vystihl. Štěstí je v hlavě!"jsem šťastná, protože.......".
imperatrice: Asi to není o potřebě si všechno zasloužit. Ale o potřebě mít neustále dokonale klidnej a bezproblémovej život. A jakmile to tak není (což je skoro trvale), tak mě ten život opravdu obtěžuje. 
Dostávám se pak do fáze, kdy mě obtěžuje i představa, že si odpoledne musim jít koupit pečivo.
Pro mě je ulevující informace, že to mám ve svých rukou. Akorát se mi moc nedaří s tim zatočit, no.
márinka: Takže snaha o dokonalost?Jo, to je možný. Ve svých rukou to máš určitě, ale pořádd klidnej a bzproblémovej život nemá fakt nikdo(i když: Kdo by tohle nechtěl?
)...nic netrvá věčně,takže i špatný, ale bohužel i dobrý, jednou pomine,.... ale je fakt, že všechno je i o přístupu.
imperatrice: Dneska jsem našla na FB citát, kterej zněl nějak takhle: Problémy tu budou vždycky, takže se nauč být šťastný teď, jinak to nestihneš.
Ve svým věku už bych s tim dávno měla bejt smířená, což? Mám chování naivní dvacítky.
A jo, je pravda, že všechno se jednou změní a to mě docela uklidňuje.
jen: Obcas to mam taky (ale treba v prirode, nekde venku, jsem stastna jen tak a mam pocit, ze to ma spousta z nas. Asi blbe nastaveny hodnoty z detstvi - jsem hodna, jen kdyz neco udelam pro druhy, zaslouzim si "xy", jen kdyz neco splnim/udelam/vyridim...Ale urcite je to trochu i dobou, v ktery zijeme. Me pomaha posledni dobou heslo: Hlave se z toho vseho nepos...!Proste se snazim cilene stat se flegmatikem. Je to beh na dlouhou trat, ale citim se lip. J.
imperatrice: To, o čem mluvíš, je spíš téma bezpodmínečný lásky. Hezky o tom mluví Janka Chudlíková, jestli jí znáš: https://www.youtube.com/watch?v=SGNX1xS1svQ
Tou podmínečnou láskou jsme taky postižený víceméně všichni. 
tlapka: Momentálně žiju v tom, že budu šťastná, až budu mít za tři týdny po státnicích. Ale jen tak dva tři dny, pak nastoupí až po praxích, po diplomce, po druhé rundě státnic, po třetí, až si najdu práci nebo vyberu další školu...
Ale nemám pocit, že by mě to limitovalo a to je asi to podstatné. Je to prostě v mém životě důležitá událost a bylo by divné, kdyby mě to do splnění trošku netížilo. Ale hlavně je třeba se zeptat - ok, na tohle jsem se těšila, už to je - tak co, jsem šťastná? Jestli jo, proč ne, dokážu si představit, že někdo "nechce" být šťastný setrvale, ale spíš toho štěstí krátce, ale často dosahovat. Proti gustu...
A druhá věc jsou ty samotné cíle. Vypráno a zameteno? Pokud tě to samotnou těší, jasně. Ale není to jen proto, že se to čeká? Že to tak "správně" má být? Mně to třeba udělá ohromnou radost - jednou za čas, když už je ten bordel fakt neskutečný a sama se těším, až se ho zbavím. Ale takový ten lehký provozní nepořádek považovat za chybu, protože v ideálním pojetí někoho jiného to tak prostě má být? To moje štěstí nepodmiňuje.
imperatrice: Ten úklid mě opravdu tíží hlavně kvůli vnějším vlivům. A protože mám strach z nepřijetí (viz článek o kinezioložce), tak buď uklidím (i přes svou nevoli), nebo neuklidím, ale pak mám výčitky nebo strach. Takže ti docela závidim, že se od toho "měla bych" umíš s lehkostí odpoutat. Ale snažím se okolí navykat na moje pravidla a volby, jen je to úmorný a zdlouhavý. Lidi si těžko zvykaj na změny.
lvice: Mám to taky tak. Chci furt něco lepšího a víc. Chci mít zrekonstruovanej byt tak, aby byl konečně krásnej. Chci víc vydělávat. Chci víc cestovat. Chci mít zvíře. Chci namalovat obraz. Chci mít uklizeno. Chci mít sladěný povlečení s prostěradlem. Chci mít pořád nalakovaný nehty atd. Až pak budu šťastná.
Každej to tak nemá, ale já si zas říkám, že bez toho svýho věčnýho chtění bych nebyla tam, kde jsem, tudíž bych byla nešťastnější.
imperatrice: Ty nehty. Já taky!
Tak samozřejmě můžeš chtít víc, ale jde o to umět bejt na tý cestě za tim šťastná - a ne výhradně až po, že.
Pár takových cílů, díky kterým se cítím šťastná už před, přece jen mám. Ale holt je víc těch met, kvůli kterým je mi permanentně blbě a nemůžu se dočkat, až to bude za mnou Např. zítřejší veterina. Dopředu vím, že celej zejtřek bude automaticky tak nějak na pytel, protože nebudu schopná myslet na nic jinýho. Ale samozřejmě se budu snažit, aby to tak nebylo. Co mi zbejvá.
radus: Jo, tak přesně takle jsem to mívala! Pak bylo super období, kdy jsem to překonala a teď k tomu opět občas kloužu...
imperatrice: Mně to klouže furt sem a tam.. :/ A vyplývá mi z toho, že udržet se stále v přítomnosti je prostě nemožný.
Je to dobře, nebo špatně? 
imperatrice: Ani jedno. Znamená to jen, že nejsem schopná nějaký soustavný práce na čemkoli, tedy už ani na blogu. Ale musim říct, že zrovna pár hodin před tvým komentářem jsem tu nad tím seděla a že něco napíšu.