Článek Léčba fobie z odběru krve #1
Komentáře k článku: Léčba fobie z odběru krve #1
chaostheory®pismenkuje.cz: Ty na sobe teda pracujes 
jsi sikovna. Treba me tvoje clanky dokopou s tim taky neco delat.
V nejakych bodech bychom se shodly,v jinych ne, ale jeste me napada podobny bod, ktery mi to taky (krome milionu dalsich) nedovoli to absolvovat - "protistadnost". Nesnasim,kdyz lidi kyvnou na vsechno,co doktor rekne.kdybych doktory se vsim poslouchala, tak mam za sebou X operaci, odberu, zakroku... a uplne zbytecne. Ale ted je hrozne v mode chodit na krev kvuli kazdy konine. A to mi vadi.
imperatrice: Tebou zmíněnej bod mi vadí taky. Nesnášim takový ty vyšetření PRO JISTOTU - všichni na to jdou jak ovce, ale mě vždycky zajímá, jestli je to opravdu nezbytně nutný. Vlastně moje fobie z odběrů je částí daná opravdovým strachem a částí vzdorem vůči doktorům.
I já doufám, že mi ty články pomůžou a že se tady třeba vzájemně podpoříme. 
Psycholožka mi řekla, že je v mým zájmu se tou fobií zaobírat co nejvíc a pravidelně se kvůli ní dostávat do úzkosti, protože ona se díky tomu přirozeně postupně zmírní. Takže psát, mluvit o tom, číst o tom, koukat třeba na videa, projít se po nemocnici, cokoli.
chaostheory®pismenkuje.cz: Ta posledni veta zni sice hezky,ale pro me neprekonatelne. Obdivuju,ze ti nevadi treba na to koukat. Mne se dela desne zle i kdyz jen vidim kdyz ma nekdo po odberech zalepenou ruku. *ble* ta videa jsem chtela taky kdysi zkusit,ale to vubec neprichazelo v uvahu,bych sebou sekla doma pred youtubem 
Co se tyce doktoru, tak u me hodne zalezi na tom konkretnim cloveku. Pravidelne chodim jen k obvodacce a na gyndu, a oba tito doktori jsou supr,takze to davam. Ale kdyz vyjimecne musim jinam, nebo kdyz jsem sla k temto poprve nebo podruhe, tak to byly infarktovy stavy.
imperatrice: Když má někdo po odběru zalepenou ruku, nedělá se mi špatně, ale je mi toho člověka líto a mám tendence vyzvídat, jestli to bylo nutný. Nutim ho přemejšlet, jak by se tomu mohl příště vyhnout.
Zdá se, že ty máš ty předstupně někde jinde - a jde o to je najít a pak je aplikovat. Psycholožka mi řekla, že mám jako první dělat něco, co mi vadí jen trochu (takže to je to sezení s rukou v poloze pro odběr + představování si toho). Koukání na video mě znepokojuje už trochu víc, takže to si nechám na později.
Infarktový stavy... Ach, jak to se mnou rezonuje. 
Jít na nový pracoviště je pro mě taky téměř nemyslitelný.
sargo: Když něco hodně nechci, někdy mi pomůže to absolvovat dál od domova, někde, kam už potom nepřijdu. Dost možná v tom hraje roli vědomí, že klidně můžu být za pitomce, padavku a tak dále, či se naopak nastylizovat do někoho, kdo to zvládne určitým způsobem, protože už se nikdy nepotkáme Nebyla by ti třeba taková představa taky příjemnější?
imperatrice: Ten nápad je docela dobrej, něco na něm je! - až na to, že nesplňuje mojí podmínku, aby mi tenhle úkon provedli okamžitě a co nejrychleji a aby za ním ideálně nemusela nikam dojíždět (tím myslím i do jinýho patra). :/
sargo: Ale třeba by se to vědomí, že si tam můžeš klidně omdlít, vyplatilo natolik, že bys byla ochotná i dojít
lvice: To s tou nahotou mám taky. I když si teda myslím, že mi ani tak nejde o nahotu, ale o tloušťku. Bez oblečení ta tloušťka děsně bije do očí. Ovšem toto je můj jedinej problém. Což je asi moje výhra. Nic jiného neřeším
rebarbora: Hm, já takhle nesnáším náplasti - ne že bych byla fyzicky alergická (i když někdy je jednodušší u toho sestřičky nechat ), ale prostě mi vadí, jak mám něco přilepenýho na kůži, jak to různě tahá a tak Většinou pak omdlívám a to je vždycky slušnej trapas 
Ale zdravotnický personál mi to taky nevěří, vždycky nad tím jen se smíchem mávnou rukou a pak se diví 
Sekla jsem takhle sebou i z takový tý nahřívací náplasti, když se mi blokly o svaťáku záda Mám to prý od doby, co jsem byla jako malá (asi čtyřletá) v nemocnici a brali mi tam i krev Ale naštěstí se s tím dá relativně žít, u většiny věcí to vokecám a kde ne, chodím raději s doprovodem, aby mě měl kdo proplesknout k vědomí 
Každopádně jsi dobrá, že na svých fóbiích pracuješ, to chce odvahu
imperatrice: O tom jsem teda ještě nikdy neslyšela. 
Ale odmítnout náplast bude asi jednodušší, než odmítnout celej odběr. Ne, náplast nechci, prostě ne - a frkneš si na to papírovej kapesníček, a je to. 
rebarbora: Jo, u odběrů to jde, ale když mi pak musí něco řezat, třeba znaménko, tak je to zlé
danonka: Mám taky fobii z odběru krve a lékařského prostředí všeobecně a to pracuji v nemocnici naštěstí v kanclu. Vím že se nemá těm situacím vyhýbat,ale vystavovat se jim. No tak v pátek ráno mi praskla žilka v oku a mně se udělalo blbě,že to vůbec vidím. Odběr krve bez omdlení neznám,ale dopředu je varuju. Jsem prostě tragéd a rada od naší primářky z psychiny zní dej si Lexaurin.😁