Léčba fobie z odběru krve #2

Léčba fobie z odběru krve pokračuje. Za poslední dobu musela několikrát ustoupit důležitějším věcem, ale teď jsem se do toho fakt ponořila.

Co je základem pro zbavení se fobie?

Měli byste se co nejčastěji vystavovat předmětu svýho strachu, ideálně denně. Ale neznamená to, že když se bojíte výšek, půjdete si hned skočit padákem. Budete se nejdřív dívat na fotky pořízené z výšek, videa s výhledem z helikoptéry, budete se dívat z okna o patro výš, než je vaše bezpečná zóna (lidi, co se nebojí ve 4. patře, ale v 5. už jo, půjdou do 5. patra). Budete takto vystupovat z komfortní zóny a postupně si zvykat. Stejný je to s odběrem krve. Nejdete hned na cvičnej odběr. Jde o to dělat cokoli, co s tím souvisí a co ve vás vyvolá mírnou ZVLÁDNUTELNOU úzkost.

Nejdřív jsem si opakovaně četla článek o tom, jak se krev brala dřív a jak se bere teď. Ale neměla jsem z toho skoro žádnou úzkost. Ukázalo se, že nejlepším dalším krokem bude pustit si přímo video s odběrem krve. Ten den, co jsem věděla, že si večer budu muset nějaký najít a podívat se na něj, se ve mně přiživovala úzkost už od rána. A večer, když jsem si ho pustila, se ta úzkost skutečně vystupňovala a doznívala až do chvíle, než jsem šla spát...

Schválně jsem si pro tenhle účel vybrala video, který má jen minutu a půl. Vkládám ho sem, kdyby chtěl nějakej borec následovat moje kroky. Já před prvním kouknutím nevěděla, co tam bude, ale vám to milosrdně řeknu: dá se to zvládnout a nejsou tam žádný lekačky.

Kromě pouhýho zhlédnutí jsem si měla zapisovat myšlenky a pocity.

Zápis z 1. dne:

Síla úzkosti 6/10

Myšlenky: Co se v tom videu asi stane? Nebude tam moc blízký záběr?

Tělesné příznaky: zrychlený mělký dech, nemůžu se pořádně nadechnout, cihla na hrudi, schoulený tělo, náběh na rozbrečení se, překvapení z rychlýho konce

2. den jsem si všímala, že ta holka musí docela dlouho čekat, než si to tam ta sestra konečně připraví, a nelíbilo se mi, jak se k ní s tou jehlou blíží tak jako pokradmu. Nicméně moje úzkost se snížila na 5/10. I tak se mi ale znovu špatně dýchalo, byla jsem ztuhlá a video mi přišlo delší, než minulý den.

3. den mě napadlo, jestli jí to nepíchá moc hluboko, znovu se mi špatně dýchalo, ale úzkost byla zase nižší: 4/10.

4. den jsem to zkusila sledovat s nataženou rukou (jako při odběru) a moje úzkost se vystupňovala na 7/10. Myšlenky jsem neměla žádný, ale opět to dýchání...

Od 5. dne už jsem to nezaznamenávala, protože moje úzkost byla čím dál nižší a žádný myšlenky už se mi v hlavě nehonily.

Poslední dny (13. a 14.) jsem měla nejen nataženou ruku, ale zkoušela jsem si do ní ďoubat prstem stejně, jako to tam dělá ta sestra (hledá žílu), a ve chvíli vpichu jsem se do příslušnýho místa rýpla nehtem. Bylo to v pohodě.

Potom jsem s výsledky nakráčela k psycholožce a ona mě moc pochválila, že jsem v tom pokračovala, i když mi z toho po prvním dni bylo nedobře až do noci (doznívaly tělesný příznaky). Hodně mě povzbudila, když mi řekla, že tohle je důkaz, že jsem schopná tu fobii zvládnout. Že mám velkou šanci. I já sama jsem čuměla, že už během několika dní mě to video výrazně méně zúzkostňovalo.

Jaký je postup teď? Jen co postnu tenhle článek, musim si najít další video s odběrem. Nějaký delší a horší, protože to s Veronikou Záhorskou už je pro mě víceméně sranda. A vy, pokud jste si už zvykli v tom 5. patře, běžte do šestýho. Jde o to zvyšovat si mety! Ale možná si to nový video najdu až zejtra, protože pravidelnou dávku úzkosti z odběru krve jsem si právě vyčerpala tímhle článkem...