Komentář, na který odpovídáte
zlomenymec: Nějak teď nemám myšlenkovou kapacitu na to, abych přišel na to, jaké češtinářské pravidlo mě štve, ale v téhle souvislosti jsem si vzpomněl na úryvek z jednoho článku, který se mi hrozně líbí 
"Kdo tě naučil česky?
"Otec. Psal jsem úkol doma, to muselo bejt někdy ve třetí třídě, protože pak už jsem je psal pouze ve škole, před hodinou, a táta měl pracku jako já mám dvě a dal mi takovou facku, až jsem spadl ze židle na zem.
Táta nade mnou stál a jak dělal zemědělskou daň a musel mluvit s hluchejma babičkama, tak byl zvyklej mluvit pomalu, hlasitě a přesně artikulovat, aby mu rozuměly, tak nade mnou stál a povídá, Ivane, ty kreténe, kolikrát tě budu učit, že před který se píše čárka! Máma běhala kolem, lomila rukama a křičela, nebij ho do hlavy! – ona si myslela, že jsem geniální , vždyť to budou mít v osnovách až příští rok! Na to otec prohodil: osnovy mě nezajímají! Učitelé jsou blbci a neznají pravopis!
Otec byl z devíti dětí a z toho čtyři sestry byly učitelky, no a když dostaneš takovou bombu, tak už potom nikdy nezapomeneš, že před který se dělá čárka. A když mě táta takhle citlivě naučil interpunkci, tak mně dal nejdůležitější radu do života, která se netýká jen češtiny: Ivane, řekl, nyní znáš interpunkci, od nynějška si můžeš dělat čárky, pomlčky, dvojtečky kde chceš, takže já šílím, když mě nějaká píča korektorská opraví interpunkci, protože ji mám ve třetině básně a ve třetině ne, to má všechno své důvody a ona ti tam vrazí čárku, protože si myslí, že tam má bejt, jak ji to učili ve škole."
BABYLON 9/XVI 28. května 2007"