10 pravidel pravopisu, jejichž existenci nechápu

A než se budu věnovat zase své oblíbené úzkosti, je tu další článek s veledůležitým námětem. I když se češtinou a psaním živim, některý pravidla českýho pravopisu se mi obzvlášť příčí a musim se s tim lidem okolo pravidelně svěřovat. Vlastně jsem ten typ, co má s pravidly všeobecně problém, tedy nejen s těmi mluvnickými. Když mi pravidlo nedává smysl, nebo je evidentně nelogický, mám tendence ho nenásledovat, nebo si ho přizpůsobit. Ze seznamu níže mi tradičně nejvíc vadí bychom – kdybych měla tu moc, uzákoním v tomto případě změnu, ale to už si přečtěte sami... 

 ---

1. bychom

Kdo mě sleduje delší dobu, ví, jak strašně tenhle patvar nesnáším. Nemá v sobě žádnou logiku, zní přemoudřele, a tudíž nesympaticky. Daleko rozumnější by bylo říkat a psát bysme, stejně jako byste. Ale i když se to tak nepíše, já to píšu všude, kde si to můžu dovolit. I na blogu samozřejmě. Tady uvidíte nějaký bychom jen ve chvíli, kdy na něj budu nadávat. No a když si to někde náhodou dovolit nemůžu, jsem ochotná přepisovat celej text jen proto, abych to nemusela použít. Nemoc...

2. Dobrý den, paní Nováková

Občas mi něco úplně unikne a čárka v pozdravu, která musí následovat za dobrým dnem, mi unikala pěkně dlouho. A když jsem se o tomto pravidle dozvěděla, měla jsem velkej problém to přijmout. Tak velkej, že dokonce i v práci jsem nějakou dobu i nadále v e-mailech zdravila gramaticky špatně. Dobrý den paní Nováková... Já beru pravidla hodně z pocitovýho pohledu a tohle jde teda hodně proti mýmu pocitu. Je to pro mě na stejný úrovni, jako bych napsala "já tam, ale nepůjdu". Jo a abyste věděli, čárka se za dobrým dnem píše, jen když následuje dvouslovné oslovení. Pokud píšete jen Dobrý den Hanko, tam čárka nebude. Další důvod, proč by nemusela bejt ani před tou paní Novákovou. Nedává to smysl. Ale vůbec.

3. pomlčky, spojovníky a minus

Bordel v těchto znamínkách: - - – je pro mě tak únavnej, že bych je taky nejradši bojkotovala. A taky iks a krát. To byl pěknej debil – ten, co to vymyslel. Asi chtěl bejt zajímavej.

4. perzekvovat

Další patvar, kterej odmítám vzít na vědomí. A je jen štěstí, že nemám vůbec žádnou příležitost ho použít. Protože bych jednoznačně napsala perzekuovat.

5. skloňování podle vzorů

Připadá mi, že vzpomenout si, nebo si nějak domyslet správnej tvar slova je daleko jednodušší, než se složitě pídit po tom, podle jakýho vzoru je a teprve pak to určit. Nesmysl, kterej blbne lidem hlavy. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Proč má žák hledat, podle jakýho vzoru je nějaký slovo, když ho dokáže skloňovat sám? Prostě buzerace.

A to jsem se ještě dozvěděla, že od dob mých školních let má vzor MOŘE nějaký nový podvzory, snad hřiště a bojiště. Děláte si prdel? Jo a kdo nezná správnej tvar slov bez používání vzorů, tak mu vzory stejně nepomůžou. Si myslim.

6. glóbus, autobus – bez glóbu, bez autobusu

Tady je něco špatně. Když říkáme glóbu, proč neříkáme autobu? Nastupujeme do autobu a jedeme autobem do... Já vím, to už asi přeháním. Ale dávám to sem, protože mi to přijde úsměvný.

7. jablko – jablečný

Jsem rejpal rejpavý, ale když se neříká hrušečný, jahodečný, ananasečný, proč se říká jablečný? Ičný, ičitý, ný, natý..? Ne, to jsme někde jinde. Prostě by se mělo říkat jablkový a nazdar.

8. citrón, balkón, balón, milión, bujón...

Tohle jsou slova, kde si můžete vybrat, jestli je budete psát s o, nebo ó. A kde je problém? JÁ jsem na tu druhou variantu úplně vysazená, a i když je to gramaticky správně, při korektuře textů to všude jak blbec opravuju. To nesnesu prostě.

9. o mně, po mně, pomněnka, domněnka a.... uvědomělý

...nebo jak ta říkanka je, teď nevím. V každým případě to má bejt pomůcka, kde se píše pomně. No a víte, s čím jsem se málem nemohla smířit? Když jsem zjistila, že se nepíše uvědomnělý, ale uvědomělý. Vždyť je tam taky to -domně-! A ještě je to slovo příbuzný s domněnkou, ne? Tohle je fakt podvod a mělo by se to psát uvědomnělý, chápete.

10. ji/jí, ni/ní

Další (s)prostá buzerace. Jednou jsem dokonce četla názor nějaké uvědomnělé paní, že podle ní je chyba v tomhle případě tou nejhorší, jakou prej může člověk udělat. Vsadím se, že se sama teprve před tejdnem naučila, jak to je, a že to 50 let psala špatně. Musim říct, že právě ona můj odpor k tomuhle pravidlu posílila. Víte, jak bych to psala já? Tam, kde říkáme přirozeně "jí" a "ní" (což je vlastně všude), bych to tak i psala a hotovo. Nebo snad opravdu ŘĺKÁTE "podívej se na NI"? Ne ne, všichni řeknou "na Nĺ" a pak jdou buzerovat ty ostatní chudáky do komentářů.

Věřím, že jsem možná jediná, kdo řeší takovýhle krávoviny, ale kdyby náhodou ne, napište mi, jaký pravidlo točí nebo rozesmívá vás! Chci si případně doplnit svůj seznam, víte? Jo a neberte mě moc vážně, ale to snad už ani nemusim psát. Rozhodně nemám chuť se zabít, když něco z výše uvedeného někde zmerčím (kromě bychom).