Věci mezi nebem a zemí, kterým věřím

 Nevěříte? Tak si nevěřte, ale já věřim.

#1 Ve vlasech je minulost

Teoreticky platí, že když má holka dlouhý vlasy a nosí je pořád stažený, znamená to, že odložila svou minulost a už se jí nechce zabývat. Údajně by v tom případě bylo nejlepší je nechat ustřihnout, ale já bych si je teda v žádným případě nestříhala, jsou to moji miláčci. Na co tady chci ale poukázat spíš, tak to je prodlužování vlasů. Napletou vám na hlavu cizí vlasy = cizí minulost se vší její zátěží. Proto jsem se jednoho dne rozhodla, že o prodlužování už nebudu ani uvažovat (stejně to nepotřebuju, protože mám teď vlasy prakticky do pasu) a pravděpodobně bych se k tomu uchýlila snad jen v případě nemoci. Možná.

#2 Datum narození i smrti je dáno předem

O datu narození i smrti je předem rozhodnuto a tady v pozemským životě to nemůžeme nijak ovlivnit. Nemůžeme změnit osud dítěte tím, že naplánujeme císaře, protože ve skutečnosti se mělo narodit přesně v ten den, kdy se narodilo, a mělo se narodit císařem. Naopak pokud někdo tragicky zemřel, nemá smysl si vyčítat, že jsme někam měli dojet dřív apod., protože i kdybyste tam byli měsíc dopředu, zemřel by tak jako tak. I sebevrazi mají dopředu dáno, že ukončí svůj život "předčasně" a vlastní rukou. Život nejde ani prodloužit, jde ho jen zkvalitnit. Pokud doktoři zachrání někoho na poslední chvíli, prostě to tak mělo být. Celý vesmír se spojil, aby dorazili ke zraněnému včas a aby zraněný prodloužil svůj dech ještě o pár vteřin, než doktor vyhrabe z tašky kyslík.

#3 Zákon synchronizace

...všechny věci přicházejí ve dvou nebo ve třech. Když se na to budete chvíli soustředit, uvidíte synchronizaci doslova všude. Kolega zakašle, zakašle i druhý. Spadne letadlo, do týdne spadne druhé a hned na to třetí. Čekáte od někoho odpověď na svůj mail a pak vám přestane odepisovat ještě někdo další. A pak vám napíšou oba naráz. Kamarádka vám ráno napíše, že jí nafoukalo do ucha a večer vám zavolá tchyně, že má z toho ranního větru zánět ucha. Myslíte na nějakýho Honzu a v tý samý chvíli uslyšíte z televize, že se tam někdo baví o Honzovi. Koukejte a budete čumět.

#4 Všechno, co v tomhle životě prožíváme, jsme si dopředu domluvili

Ještě než jsme se narodili, jsme si sedli s ostatními dušemi a řekli jsme si, co bysme tak rádi v životě zažili.

Jedna duše si vybere, že se chce naučit nelpět na majetku, a tak požádá jinou, aby ji přišla okrást. Až tedy zjistíte, že váš kamarád, se kterým jste chtěli rozjet firmu, vám prchnul na Havaj s vaším kapitálem, vězte, že to byla vaše volba a má vás k něčemu přivést. Jiná duše by zas ráda zažila, že zemře těsně po narození. A požádá druhou, aby se stala její matkou, a tohle s ní prožila. Když se tedy zoufalá maminka ptá po porodu, proč se to stalo zrovna jí, je to proto, že její dítě si tohle samo vybralo. Volíme si i postižení, prostě chceme tu lekci. Stejně tak se domlouváme na tom pozitivním. Jsme domluveni s konkrétními dušemi, že nám v životě přijdou na pomoc, dají nám hodně vydělat, nebo nás nechají o fous udělat maturitu.

#5 Intuice mluví v hlavě jako první

"Jéé, moje dcera za mnou v létě přiletí z Ameriky, to je super, to si užijeme, všechno bude super..... Ale.... teď byl zase někde na letišti útok!" Stop. Já jako úzkostnej člověk mám v hlavě přesně tyhle mechanismy. Nejdřív mám hurá pocit, ale hned na to, dvě vteřiny poté, mě začínají napadat nepříjemné eventuality. Ale už minimálně jednou (protože se o to nesnažím zas tak dlouho) se mi povedlo dostat z úzkosti lusknutím prstů, když jsem se rozhodla vrátit se od obav k tý první myšlence, která byla pozitivní. Ta je totiž ta správná. To je intuice, která se nemýlí a která je o dvě vteřiny rychlejší - proto je tak těžký ji zachytit. Okamžitě ji překryjou strachy, který vysílá ego. Naprosto jednoduchá poučka je tato: když se něčeho v budoucnosti tak bojíte, až vás to paralyzuje, není to intuice.

#6 Počet dětí je nám dán

Ať máte dětí jakýkoli počet nebo nemáte žádné, ani jedno z toho nebyla vaše vědomá volba. Každá žena i každý muž mají dopředu předurčeno, jestli se stanou rodiči, nebo ne a jestli se jimi stanou spolu. I když máte zato, že jste se rozhodli, že dítě mít nebudete, ve skutečnosti to bylo rozhodnuto dávno předtím.

#7 Česká republika je karmicky jedna z nejlepších možných oblastí na světě, kde jsme se mohli narodit

Žijeme na místě, které si už prožilo svoje (teď mám na mysli hlavně druhou světovou), a teď jsme na řadě, abysme se právě my měli nejlíp. Vím, že spousta lidí nadává, jak je to tady na hovno. Ale naše duše si pro narození nemohly vybrat lepší místo. Možná máme jako země nějaký ty karmický dluhy, ale aktuálně na tom rozhodně nejsme tak blbě jako například Německo. Ti ve 40. letech toužili po tom, aby v jejich říši žila pouze jedna tzv. čistá rasa. A dnes za to tvrdě platí. Jejich země je zaplevelená lidmi ze všech možných koutů severní Afriky a z Východu, všech možných ras a barev pletí. Jsou jejich karma.

#8 Proč potkáváme pořád ty samý debily? Protože jsme něco nepochopili...

Každej váš partner je línej, nebo neumí vydělávat, je nevěrnej, žárlí na vás, bije vás...? Každej váš šéf je idiot, kterej vás neocení? Neustále do vašeho života přicházejí lidi, co vás okrádají? Vesmír vás právě ze všech sil fackuje svými lekcemi a bude to dělat tak dlouho, dokud nepochopíte. Taky bude svoje údery stupňovat. Když vám nestačilo dostat facku od partnera jednou, příště vám dá pěstí. A když ani to nestačí, další partner vás zkope. Stále nestačí? Další vás skoro zabije. A co na tom vlastně máte pochopit? Že si nevážíte sami sebe, máte sebevědomí na nule, neumíte se nahlas ohradit, jste slabí - a tak přitahujete ty, co toho zneužijí. Například.

Tak.