Každej volá po upřímnosti, ale když se mu jí dostane, může se z toho posrat.

mopsizivot: Zajímavý článek. Tematika minulých životů mě moc baví. Vy máte Mariánky, já Budějovice Velice rychle jsem se v nich naučila orientovat a to i v místech, kde jsem byla prvně. Kdykoli z nich odjíždím, tajně brečím do rukávu, naopak když přijíždím, byť už velmi zřídka, mám chuť dělat kotrmelce radostí. Vždycky se tam právě "nadýchnu".
Moc mě lákají dokumenty a filmy z druhé světové války, ale když vidím scénu, kde se ubližuje Židům, dostávám hysteráky. Jednou na mě vlítla máti a viděla, jak se v breku klepu na koberci. Uf.
Naproti tomu miluju dobu národního obrození. Nejsem znalec, ale strašně ráda o tom čtu a velice silně prožívám příběhy skutečných postav té doby. A vše vidím živě.
Stihomamem též trpím, když jde někdo za mnou, a nesnáším, míří-li na mě někdo pistolí. Zatím jsem zažila samozřejmě hračky, nebo nějaké umělé, ale nejistotu ve mně vzbuzuje i namířený ukazováček a palec jako pistole.
Najít se toho dá spousta, určitě na tom něco bude.
A dětem rozhodně věřím!
Díky za článek! A pozdravujte v Budějcích (PS: Pikador nebrat, párek v rohlíku,ano )