Komentář, na který odpovídáte
atraktivnistrasilka: Když jsem byla malá, hodně lidí rodičům říkalo, že mám starou duši. Byla jsem strašně klidný a neskutečně vážný dítě. Nevím, je to možný. Taky mám pár iracionálních strachů, o kterých si myslím, že si nesu z minulýho života. Třeba nesnesu, když někdo v mojí blízkosti používá nůž. Panikařím v bazénu a kolikrát se tam nemůžu strachy nadechnout, i když dosáhnu nohama. A někdy z nevysvětlitelných důvodů cítím emoce, které jsem za svých devatenáct let zažít nemohla. Někdy mě třeba rozbrečí něco, co je pro jiné úplně normální věc, ale pro mě z nějakého důvodu neuvěřitelně emotivní. Přitom nejsem plačtivá, u zmrzlýho Jacka z Titanicu jsem nebrečela, u Hvězdy nám nepřály jsem taky nebrečela, nic takovýho. Nevím. Některý věci jsou pro mě prostě citlivější, a já nevím proč. Asi to neumím dobře vysvětlit, takže to, co píšu, možná nedává smysl.
Nevím, jestli jsem nějakej minulej život měla, žádnou konkrétní vzpomínku nemám. Ale moje máma měla v práci kolegyni, která se dokázala na lidi napojovat. A prý měla strašně stísněný pocit, když mě viděla. Že to prý asi není moc dobrý a měla bych si projít nějakým „pročištěním“, protože si s sebou tahám špatnou karmu. Tak nevím. Já se vůbec v životě tak nějak plácám, tak si říkám, jestli bych opravdu neměla něco udělat.