Vracim se

Několik měsíců nosim v hlavě, že se sem chci vrátit. Jak vidíte, nebylo to tak jednoduchý. Proč? Píšu v práci i doma na několik míst a na ten blog nezbejvala energie. Jenže TEĎ čím dál častěji potřebuju někam odložit svoje zbytečný nadávání na hovadiny (a další hovadiny) a ani jeden z těch mnou obhospodařovaných webů se pro tento účel nehodí. Bez učesávání si můžu blít jen tady. A tak jsem tady.

Myslim, že se vám to bude líbit.

A co se u mě za ten víc než rok změnilo? Jsem vzdělanější, sebevědomější, klidnější. Dá se říct, že úzkostnou poruchu mám zvládnutou a teď daleko víc bojuju s prokrastinací. Dneska, jen co dopíšu tohle, zvednu prdel a pudu po pár měsících zase cvičit. Přestala jsem na jaře kvůli kotníku a ještě furt jsem se k tomu nevrátila, i když bych už mohla. Takže mám zase měch jak těhotná. A to je další věc, co řešim čim dál intenzivněji - mám si pořídit dítě, nebo ne?

Víte, co všechno jsem udělala pro to, abych si ujasnila, jestli chci dítě? Pro a proti mám zvážený tisíckrát sem a tam, ptám se všech matek na zkušenosti a detaily a zaplatila jsem si kvůli tomu docela dost sezení u psycholožky. Výsledek: stále je to 50/50. Já prostě NEVIM a myslim si, že nějaká rozhodná chvíle, kdy si budu jistá, podle mě už nepřijde. Ať do toho pudu nebo ne, budu furt přemejšlet, jestli jsem udělala dobře. A je mi 33 let...

Jinak všechno při starým - myslim práce, bydliště, partner, kočka.

Pokud vidíte stále starej design, tak F5. Zvelebila jsem si to tady, protože to předtím už jsem nebyla já. Jen tu pizdu na profilovce si nechám, abyste mě poznali. Jo a ještě jsem se přebarvila na zrz!