Článek Vracim se
Komentáře k článku: Vracim se
cukrenka®svetu.cz: Ani nevíš, jak moc jsi tu chyběla, Imper. 
A neříkám to jen tak. Fakt jsi mi chyběla. Píše.cz bez Tebe nebylo ono.
jezevec-mrzout: Jednoduché. Pokud si nejste jista, jestli dítě chcete, pravděpodobně se to nezlepší. Takže dítě raději ne. Nezvládla byste to. Nejste připravena.
Hezký den.
imperatrice: Souhlasim s tim, že jistější si asi nikdy nebudu. Ale když už by to přišlo, tak bych to zvládla.
chaoska: jupi, jsem moc rada, ze jsi zpet!
s tim ditetem je to podle me jednoduchy - kdybys ho chtela, tak to proste vis a nemusis nad tim premyslet/s kymkoli to diskutovat/natoz si snad delat seznam pro a proti. 
bud to jednou prijde, nebo ne 
imperatrice: Já si právě nemyslim, že kdybych chtěla, tak to vim. Je tady příliš věcí, kterých se bojim, ale zároveň si řikám, jestli ten strach neni přehnanej a jestli se jen kvůli němu zbytečně neobohatim o něco úžasnýho. Dokážu říct, že by mi nevadilo dítě nemít (taky tak žiju až doteď a vyhovuje mi to), ale to je hodně daný tim, že nevim, o co bych přišla.
Jsem ráda, že jsi ráda 
tlapka: To je bezva zpráva, vítej zase mezi námi! Zrovna nedávno jsme s Julčou vzpomínaly, kde je Tě asi konec.
S dítětem to je těžké... pokud si nejsi jistá, je to vážný důvod myslet si, že NE, ale pokud to nevíš jistě, bude se Ti ta otázka pořád vracet... 
imperatrice: Tak to by mě ani nenapadlo, že se na mě OPRAVDU vzpomíná 
S tím dítětem - shrnula si to myslim přesně.
Mě by třeba strašně zajímalo, jak bych reagovala, kdybych otěhotněla náhle. A TAKY jak bych reagovala, kdyby mi někdo řekl, že jsem neplodná. Myslim, že v obou případech bych najednou měla okamžitě jasno, jestli chci nebo nechci. U psycholožky jsem řekla, že by mi nevadilo, kdybych se dozvěděla, že dítě mít nemůžeme, a ona mi docela důrazně řekla, že můžu bejt hodně mimo s timhle odhadem.
tlapka: Jo, když jde do tuhého, tak si člověk dokáže obdivuhodně rychle srovnat věci v hlavě. U mě se tohle řešilo v zimě. Nikdy jsem to neměla důvod pochybovat o tom, že rodinu chci, ale až když jsem čekala na operaci, uvědomila jsem si, jak strašně by mě ranilo, kdybych o tu možnost přišla. Pokud lidi nechtějí děti, měla by to být jejich volba, ne nevyhnutelnost.
Myslím, že kdyby ses dozvěděla, že to nejde, tak by se ti ulevilo, protože by ses zbavila nutnosti toho rozhodnutí. Ale je strašný risk v tom, že pokud by sis v tu chvíli uvědomila, že to dítě bys vlastně chtěla, tak mnohem větší problém by ti teprve začal... A upřímně, ten odhad bych taky brala s rezervou. Kdybys to dítě fakt jistojistě nechtěla, tak tímhle směrem podle mého názoru ani neuvažuješ, protože bys věděla, že to máš (téměř) plně pod kontrolou, takže co by na tom sešlo, jestli to jde, když to nedopustíš?
Je to strašně zapeklité a chlapi mají výhodu několika let na rozmyšlenou navíc... 
lvice: No hurá! To to trvalo! 
Já pořád říkám, že když člověk neví, znamená to, že ne. Ale s tím dítětem to podle mě nebude tak plochý. Určitě bys to zvládla. Nemám pochyb. Byla bys i šťastná. Žila bys novej život. Ale hodně by ti to vzalo. Možná víc, než dalo. A nebo taky ne. Možná by ti to dalo víc, než jsi kdy měla a najednou bys měla něco, co ti vždycky chybělo a ani jsi o tom nevěděla. Je to těžký no. Pro přemýšlivý inteligentní lidi je tohleto hodně těžký rozhodnutí.
imperatrice: No právě, neni to tak plochý. Jinde jsem rozhodná, protože skoro všechno se dá po případným neúspěchu změnit. Taky nevim, jak moc to moje nevědění ovlivňuje "prostě jen" strach z porodu. Domnívám se, že hodně, ale třeba je to jen zástupná výmluva. Tolik faktorů nejde posoudit objektivně, dokud v tý situaci nejsem... :/
ava*: Tvoje přemýšlení o dítěti mě donutilo dohledat, kdy že jsem ti to soukromě psala, že my dítě zatím nebudem řešit... mno tak bych ti ráda sdělila, že týden na to jsem otěhotněla a teď už je malýmu 9 měsíců 
A ZÁSADNÍ zjištění je: Proč mi nikdo neřekl, že mít dítě je tak super?? Vtipný, že to píšu já, když třeba tak do 25 let jsem tvrdila, že děti vůbec nechci nikdy v životě, pak jsem z toho radikálního postoje postupně ubírala, ale ani teď to nebyla z mý strany nějaká šílená touha a už vůbec by mě nenapadlo, že mít dítě třeba může být i FAJN! A ono je to dobrý, tyjo (zatím).
Jinak osobně znám několik žen, které měly první dítě v 35 letech a bez problémů.
Super, že jsi zpět na blogu
---
ava.pise.cz
imperatrice: I když odpovídám po tejdnu, neznamená to, že pro mě tvůj komentář nic neznamená. Naopak si na něj zatim každej den vzpomenu, protože takovejhle pohled mi asi ještě nikdo nedal - že děti v podstatě nechtěl a pak nechápal, jaktože je to tak super Pořád tajně věřim, že to taky tak budu mít. Že ten strach je hlavně z nevědomosti. Ale zásadní je i z porodu a to teda fakt nevim, jestli kdy překonám 
Dneska mě bolelo břicho, a jak teď o tom mateřství přemítám na každým kroku, hned jsem si to spojila s tim, že porod nemůžu zvládnout - protože nezvládám ani "všední" bolest břicha. Naprosto mě vykolejí, když se mi něco děje s tělem.
Co tě napadlo jako první, když jsi zjistila, že jsi v tom?
ava*: Hele mně porod nepřišel tak hroznej Ale myslím, že jsem ho měla nadstandardně dobrej, takže tím víc se bojím případnýho druhýho Vtipný bylo, že jsem si při bolestech nevzpomněla absolutně na nic z předporodního kurzu, nějaký uvolňovací techniky, dýchání, prostě vůbec, ani jsem si nevzpomněla, že jsem na nějakým kurzu byla Fakt sranda, ten porod.
Jak jsme na otěhotnění nějak nespěchali, tak mě překvapilo, že to vlastně vyšlo hned. Tak jsem si tak cvičně udělala test, vůbec jsem nechápala, že jsou tam dvě čárky, tak jsem běžela do ložnice a na spícího manžela vykřikla něco jako: "Hele kdybych byla těhotná, vadilo by ti, že bych ti to neoznámila nějakým dojemným způsobem?" To je pořád strašení, že když dlouho bereš HA, bude déle trvat otěhotnění... hehe.
---
ava.pise.cz
hroznetajne: A ještě já jsem tě tu nepřivítala zpátky! Moc ráda tě tu zase vidím 
. Nechceš dorazit Píšácký sraz?
imperatrice: Ahooj a děkuju Na srazy mě neužije, způsobujou mi spoustu stresu, takže né. Pardon