Článek Univerzální odpovědi na všechno
Komentáře k článku: Univerzální odpovědi na všechno
iva: Zrovna jsem si říkala, že jsi přišla a zas ses odmlčela a sotva otevřu Píše, jsi tu 
A zrovna s článkem, kterej mi sedne, jak p*del na hrnec. (Popravdě, už od čtvrtka trpím vytržením moudráků, dle hesla "sdílená bolest - poloviční bolest" s tím každýho prudím a hlavně bolestí se stávám ještě popudlivější než běžně 
) Číst komentáře (kromě těch našich píšáckejch) je opravdu spíš pro masochisty. To se člověk dozví věcí...
Nedávno kolega boural. Jasně, je ťunťa, byla to z 90 % jeho chyba a věděl to, ale dopravní nehoda se fakt může stát každému. Stačí chvilka nepozornosti. Když jsem mu pogratulovala, že jsem ráda, že je v pořádku a nikomu se nic nestalo, kladla jsem mu na srdce, aby hlavně nelez na FB. Odpověděl s hořkým pobavením: "Neboj. Už jsem si přečetl, co jsem za kokota." 
Úplně nejvíc jsem alergická na kombinaci bodů 1 a 2.Takový to: "No jo, v týhle republice se úspěch neodpouští!" Šmarjá, vždyť to je všude. Všude máš lidi, co ti závidí a všude máš lidi, co ti úspěch přejou. Navíc mi přijde, že věta o neodpouštění úspěchu je mantra nedoceněných. Chci, aby mě všichni chválili, protože vlastně v hloubi duše vím, že nic tak světobornýho jsem nedokázal, ale čím víc budu nahlas vykřikovat, že jsem boží a vy mi to nepřejete, tím spíš sám sebe utvrdím, že JÁ jsem dobře. A nebo tím dokazuju sám sobě, že tomu úspěšnějšímu nezávidím.
Mimochodem, já jsem dost závistivá bytost. Myslím dokonce, že už jsme to jednou řešili. Ježíš, já bych chtěla bejt krásná štíhlá femme fatale, umět zpívat a usmívat se tím klidným vědoucím úsměvem... Zhubnout bych teda asi mohla, ale to ostatní nedám a nedám
Vidíš, bod 4 mě nikdy nenapadl. Ale, sakra, teď ty "smutnéů dodatky uvidím všude 
imperatrice: Neni zas tak těžký vidět všude smutný dodatky. Jsou fakt VŠUDE, je to jako mor
Ano, komentáře pod bouračkama, tam se vždycky sejde tolik neomylných! Když někdo zaviní nehodu, URČITĚ měl v pazouře mobil, určitě jel rychle, určitě to byl mladej blbec v BMW a to jáááá bych nikdy... blablabla. Jednou takhle hnusně pindali pod nehodou, kdy kluk narazil do stromu a zabil se, a já jsem přitom věděla, že to byla sebevražda (doneslo se ke mně přes známý). Ale nenapsala jsem to tam, protože ani k sebevrahům nejsou odborníci na FB přívětiví - a tušim, co by mi na to odpověděli. Něco jako "aha, tak hlavně že s sebou nevzal i někoho dalšího". Prostě budou pokračovat v tom svým nášlapu, místo aby šoupali nohama. Absolutně nevědí, co se tam stalo + maj nulovou empatii s nešťastným člověkem, tak co jinýho od nich čekat, než machrování.
Já jsem závistivá taky, ale nevim, že jsem to tu psala - asi jo, když máš nějaký tušení Výhledově plánuju to víc rozebrat, protože mi strašně vadí, jak je závist pojímána (jako doména zkažených a zlých lidí).
Tvoje pojednání na téma úspěchu, kterej se neodpouští, mi přijde trefný! Prázdná útočná věta, ale velice zažraná, takže se vždycky najdou stovky lidí, co budou přikyvovat 
Ty zuby - buď hernajs ráda, že to máš za sebou! 
iva: Závist jsme řešily, ale spíš asi u Tlapky nebo u Hrozně Tajné....
Jo, zuby. Fujky, fujky. Ale mám podporu všude - doma, v práci, na Twitteru, takže se mě, bolestínkovi, s tím nějak líp smiřuje.
Teda, hloupý rychlý odsuzující myšlenky mi hlavou taky problesknou, ne že ne, nejsem světice, ale aspoň je neventiluju. Co mám ještě přisypávat sůl. Plivnout si schovaná v anonymním hejnu je srabovina. Tím nevylučuju, že si občas s chutí někoho nepřejícně nezdrbnu s kamarádkou u kafe. Ale to je něco jinýho, to jen v soukromí objektivně rozebíráme nedostatky, že jo?! 
imperatrice: Joo, já jsem taky drbna a dělám s kamarádkou to samý Ale my nepomlouváme se závistí, prostě si jen neustále připomímáme naše spolužáky, profesory a jisté muže, tajně se jim vysmíváme a vymejšlíme si, co by v určitých situacích dělali. Jednou jsme seděly v autě a hodinu jsme si vymejšlely, jak by naši profesoři účinkovali v pořadu Volejte věštce. A jen z tohohle máme milion hlášek, který používáme už léta stále dokola
Rychlý úsudky má snad každej, ale rozdíl je právě v tom, jestli to jdeš hned vyblít na příslušný místa nebo máš nějakou tu záklapku. Občas se mi taky povedlo někde něco vyblít, ale já to takhle prostě dělat nechci, nebudu kráva a nejdřív si to v tý hlavě poválim Ale většinou nepíšu nikam nic, to už musim mít fakt něco trefnýho k doplnění. Něco víc než "smutné..."
tlapka: Neříkám, že to používám, ale "smutná" přece není jenom smrt. Čistě teoreticky může každý prožívat smutek nad čímkoli, a to včetně věcí, které většinou vyvolávají radost. Přece nejde říct, jaké výhradně emoce má v kom probouzet daný jev.
Trojka mě strašlivě sere taky.
imperatrice: Jak řikám, asi jsem s touhle alergií sama Ale vážně mi nepřijde OK téměř všechno negativní komentovat slovem "smutné". Je to fakt všude, už sbírám screeny (a jde to rychle), abych se tu nad tim v budoucnu ještě jednou pozastavila A jo, prostě jim to nevěřim. Smutek je pro mě silná emoce, kdy je člověk aspoň nějakou chvíli zkroušenej, musí přerušit činnost, kterou právě dělá, a možná je mu i do pláče. Vážně tohle prožívají všichni ti, co označujou např. psaní s hrubkama za smutné? Je to nepřiléhající. Necítí třeba spíš naštvání, že na ten pravopis někdo sere? Možná ani to naštvání ne. Myslim si, že se nad nějakou tou "výřivkou" tak maximálně pozastaví, někteří to vemou jen jako příležitost k poučování a za minutu o tom neví. Žádný slzy, víš co