Každej volá po upřímnosti, ale když se mu jí dostane, může se z toho posrat.

boudicca: Ježiš, já zdravím všechny. Ráno po příchodu do práce halasím pozdravy na celou kancelář a ještě se usmívám. Zdravím taky lidi, se kterýma se v Praze pravidelně potkávám, i když se osobně neznáme (třeba toho pána, co hraje každý den u metra na harmoniku, nebo recepční v budově, kde pracuji). Vždyť oni si mě taky pamatují... Když mi někdo neodpoví, neřeším to, taky jsem občas zabraná do práce nebo nevnímám. Nikdy mě ale nenapadlo, že by to mohlo lidi iritovat, popřát si dobré ráno. Když dobré není, aspoň to dotyčný hned vyventiluje u kafe ven.

Stejně jako schopnost říct "prosím" nebo si poděkovat. Taková drobnost v mezilidské komunikaci a přesto tak zásadní...