Volání po slušnosti. Co za tím je?

Nevadí mi, když někdo nepozdraví a nepoděkuje. Jsem divná? Myslim, že ne, a vysvětlim. Přesnější je říct, že mi to zdaleka nevadí tolik jako spoustě jiných lidí. Opět se kdekoli stačí podívat do komentářových sekcí nebo si vzpomenout na diskuze okolo prezidentských voleb. Lidi strašně chtěli Drahoše, protože "to je ten slušnej" (přitom nešetřili "slušnými" výrazivy pro Zemana). Jiní odůvodňovali svůj hlas Drahošovi tím, že Zeman už je přece starej a nemocnej a oni ho vlastně slušně a milosrdně chtějí ušetřit té náročné prezidentské práce (a mysleli si, že jim to sežeru). No a pak tu byli i ti, co se za Zemana stydí a vadí jim, že jsme světu pro smích. Haha, to je taky na samostatný téma.

Ale proč lidi tak nekompromisně rozčiluje, když neuslyší DOBRÝ DEN, s odpuštěním dvě blbý slova?

Proč si ještě k tomu neodpustí přednáškovej komentář znění "základní slušností je pozdravit, poprosit a poděkovat"? Mám na to teorii. Myslím si, že tahle potřeba poučovat a vychovávat pramení z toho, že kvůli zdravení a děkování byly tyto osoby samy v dětství buzerovány víc, než jim bylo milo. Vnitřně se nesrovnaly s tím, že za nepozdrav pokaždý dostaly seřvák nebo záhlavec, a to je budí ke slepýmu volání po slušnosti v dospělosti.

Stejně jako se někteří můžou posrat z toho, že někdo nepozdravil, se já můžu posrat z toho, když se někdo postaví do role vychovatele.

Pokud je to rodič a usměrňuje dítě, tak pohoda. Ale kde bere právo na to, aby vychovával cizí lidi? Kdo je mu na to zvědavej? Asi už jste na netu nebo přímo před nějakou restaurací viděli tuhle ceduli:

Pro mě by vyšlo nastejno, kdyby tam bylo napsáno "pozor, majitel je povýšenej hlupák".

Já se chci najíst a ne navštívit výchovnej ústav. Tudíž pudu o restauraci dál. Bohužel spousta jiných podobný ceduli tleská (píšou "tleskám").

Víte, co přijde jako vrchol neslušnosti mně?

Třeba to, že pro některé osoby není automatické jít na veřejnost v nesmradlavém stavu. Po celej rok se na ulici ploužívám za lidma, který za sebou nechávají potní odér, a na podzim všichni vytáhnou ty zatuchlý bundy, který není třeba prát, když přece nejsou špinavý. Smrad mě obtěžuje zásadně víc než to, že jsem nebyla pozdravena. Přesto by někteří (ti strašně slušní) tyto smradlavce ještě bránili! "Ten zpocenej pán, za kterým se táhne deset metrů zelenej obláček, má za sebou celej den a možná spěchal na tramvaj, tak to je jasný, že se člověk zpotí, ne?!" Pot je pro ně přirozená věc, tedy i smrad, omluveno, odpuštěno. Ale když se neřekne dobrý den a děkuji, sekali by hlavy. Hm.

Aby nedošlo k mejlce, já nepopírám, že pozdravit a poděkovat je slušnost a lidi by si toto chování měli osvojit.

Jenže: osvojit sami u sebe – ne vychovávat k osvojování ostatní. Ve výsledku mi má záležet předně na mým chování (a bezzápašnosti!), a pokud se někdo jinej chová nezdvořile, můj problém to není a jdu dál. Když ale smrdí, nedrží v kině hubu a čte mi dopisy – to je ta chvíle, kdy by se lidi teprve měli nasrat.

Možná to tak vidim proto, že já sama jsem ke slušnosti nebyla vychovávána tou hysterickou formou.

A ve svým okolí jsem dokonce známá tím, že mě to neustálý zdravení skoro otravuje. Pozdravim, to ano. Ale proč mam zdravit kolegy v úterý, ve středu, ve čtvrtek a v pátek, když už jsme se pozdravili v pondělí? Jen proto, že jsme se přes noc neviděli? Vlastně jsme se jednou zdravili už při mým nástupu do zaměstnání! To stačí, ne? Neustále se zdravit je tak neefektivní...

Víte, že je mi líto pokladních, které za den musí pozdravit asi tak tisíc lidí?

Vždycky, naprosto vždycky si v duchu říkám "ne, nemusíte mě zdravit, ušetřete si tu energii, prosíím" – a když mě pak pokladní skutečně nepozdraví, jsem ráda, že si dopřála tu úlevu. Chudák, když jde z práce, musí bejt už úplně udobrýdenovaná! Ale některý pokladní a prodavačky ten pozdrav k mýmu údivu vyžadujou. V komentářových sekcích jsem viděla exempláře, který prej opakujou zákazníkovi pozdrav tak dlouho, dokud jim na něj neodpoví. Do té doby ho neobslouží. Nejsou přece automat, ale živej člověk, žejo! Místo, aby rovnou začaly balit těch deset deka šunky a byly rádi za ušetření mentální energie, kterou obyčejně vydávají na pozdrav a úsměv, si to ještě masochisticky vynucují! I když ne. Spíš je taky baví hrát si na vychovatelky.

Ale jo, asi jsem divná.