Článek Volání po slušnosti. Co za tím je?
Komentáře k článku: Volání po slušnosti. Co za tím je?
cukrenka®svetu.cz: Já teda zdravení taky považuju za slušnost, každopádně jsem si vzpomněla na to, jak jsem chodila do práce asi s třiceti lidma v kanclu. A každé ráno se všichni mezi sebou zdravili. Všichni. Takže když jsi náhodou potkala někoho v kuchyňce, koho jsi třeba ještě ten den neviděla, řeklo se "ahoj". A nebo třeba při odchodu. Třicet lidí v kanceláři odpovídá jednomu hromadě "ahoooj". Peklo. Peklo. Peklo. Tolik mě to sralo.
Ale jinak tam byli moc fajn lidi. Jen tohle zdravení mi taky přišlo otravný.
Když jdu ale do obchodu apod. tak prodavačky vždy zdravím. Stejně tak obsluhu v restauraci apod. - jsem tak naučená, přijde mi to zkrátka...slušný!
mow: Docela dobře napsaný článek. Obecně bych řekl, že společnost hrubne, myslím, že je to hlavně díky internetu. Lidi prostě rozeštvávají média a novináři. Dřív se lidi pohádali v hospodě, možná si dali přes držku, dnes na sebe ječíme v diskuzích a na sociálních sítích. Velkou roli v tom hrají novináři, podle mě lidi nerozeštvávají politici, ale novináři. Vždycky se uchichtnu tomu, že nějaký politik rozděluje společnost. To je vlastně dobře. Kdyby existoval politik, který má podporu 100 % obyvatelstva, bylo by to divný.
K tomu zdravení a poděkování máš i nemáš pravdu, Imper. Já bych tomu neříkal slušnost, spíš zvyk. Třeba i podání ruky vzniklo tak, že zdravící tím ukazoval, že nemá zbraň a přichází v míru. Ty, když půjdeš velkoměstem, tak opravdu nemusíš zdravit každýho kolemjdoucího, protože o tvůj pozdrav nestojí. Jak píše Cukřenka, zdravit prodavačky je správné (někam přijdu a něco od těch lidí chci). Stejně tak u lidí, kolem kterých jen neprocházím (třeba přijdu do čekárny, pozdravim čekající). Určitě je slušnost zdravit i lidi na malý vesnici, obzvlášť když jste dítě, protože si v ojedinělých případech může nějaký nepozdravený přijít ponížený.
Částečně máš pravdu v tom, že se zdravení dětí přeceňuje, je určitě správný děti vést ke zdravení, hlavně by měly zdravit toho, koho znají (sousedy, rodiče kamarádů, příbuzný), ale máš pravdu v tom, že jsem nikdy nechápal, proč se často lidé, především důchodcovská generace, hroutí z toho, když nejsou zdraveni. Já to chápu - zdravením vzdáváme druhým úctu. Ale je mi 36 a fakt se nehroutím z toho, když mě desetiletý kluk, kterýho stejně neznám, nepozdraví. Já ani on nebudeme mít díky zdravení lepší den. On se z toho stává trochu fetiš, ale to není špatně. Poprosit, pozdravit, poděkovat, tohle by měl ovládat každý, protože to je základ. Máš pravdu, že někteří vyžadují toto, ale přitom sami dost nevybíravě nálepkují lidi s jiným názorem. Na druhou stranu, 3P je takový základ, který by měl ovládat každý. Jasně, i když někdo tohle ovládá, neznamená to, že z něj nevyroste vrah, alkoholik, buran, násilník a tam to, že zdravil a děkoval moc význam mít nebude. To ho nezachrání. Další věc je, že pokud se nenaučíme prosit, děkovat a i zdravit, vyčleníme se ze společnosti a staneme se hulváty. Je to prostě takový minimum, aby člověk přežil ve společnosti a měl dobré vztahy s lidmi. Ne, jen tohle nestačí - když budu zdravit, děkovat, prosit, ale jinak se budu chovat jako kokot, vyobcuje mě to. Ale přece jen budu o něco menší kokot, než když bych ty 3P neovládal. Nevytrhne to, ale potěší.
---
mow.pise.cz
myfantasyworld: Ke slušnosti jsem nebyla vychovávaná žádnou hysterickou formou, bylo mi jen řečeno, že pozdravit, říct děkuji a prosím je slušné. A používám to dodnes. Nezdravím lidi na ulici, co neznám, ale zdravím v práci, zdravím, když se sejdu s kamarády, zdravím, když vejdu do obchodu, když nastoupím do autobusu. Prostě přiadá mi to přirozené, stejně jako říct ahoj rodině, když odjedu a když pak zas přijedu. Pozdrav mě žádné síly nestojí.
Ale neřeším to, že mě někdo nepozdraví, stejně tak bych si pozdrav nevynucovala, tohle musí od dotyčmého přijít samo.
A co se týká smradu v MHD atd, také mi to vadí, obzvlašť, když někdo smrdí fakt hodně. A nesnáším, když je z někoho cítit alkohol, z toho se mi dělá zle a v kombinaci s cigaretama obzlašť.
myfantasyworld: U toho autobusu, tam zdravím jen řidiče, neřvu "dobrý den" na celý autobus.
boudicca: Ježiš, já zdravím všechny. Ráno po příchodu do práce halasím pozdravy na celou kancelář a ještě se usmívám. Zdravím taky lidi, se kterýma se v Praze pravidelně potkávám, i když se osobně neznáme (třeba toho pána, co hraje každý den u metra na harmoniku, nebo recepční v budově, kde pracuji). Vždyť oni si mě taky pamatují... Když mi někdo neodpoví, neřeším to, taky jsem občas zabraná do práce nebo nevnímám. Nikdy mě ale nenapadlo, že by to mohlo lidi iritovat, popřát si dobré ráno. Když dobré není, aspoň to dotyčný hned vyventiluje u kafe ven.
Stejně jako schopnost říct "prosím" nebo si poděkovat. Taková drobnost v mezilidské komunikaci a přesto tak zásadní...
chaoska: tak ja to mam uplne naopak, a to jsem rozhodne nebyla vychovana "hysterickou formou". vubec si nedovedu treba prijit do prace a se vsemi se nepozdravit. to proste neprichazi v uvahu. nejde jen o slusnost (i kdyz je samozrejme dulezita), ale o socialni vztahy. nastesti to tam takto mame vsichni.
kazdy mame neco, ja jsem na tohle dost vysazena, a kdyz nekde prodavacky nezdtavi nebo mi (nastesti fakt vyjimecne) nekdo neodpovi na pozdrav, tak si to budu pamatovat a ma u me cerny putik
sayonara: No ne že by na nějakých dvou slovech extra záleželo, ale...
Jsem teď ve Francii, a ono to není jen o tom, že si tu slušnost odmluvíš. I v blbém Carrefouru jsou prodavačky dobře naladěné, takže člověk ani není nasraný, že musí zase do toho pitomého krámu. A to nemluvím o pekařství, co tu máme u baráku. To je zážitek. Jednak tedy ucvrkávám blahem z toho, že to vypadá jako v nějaké galerii, ale taky z toho mám takový ten pocit, že nenakupuju, ale věnuju se nějaké povznášející činnosti.
Takže to není ani tak o těch slovech, ale o tom, že se k těm věcem a k lidem nepřistupuje jako k nutnému zlu.
lvice: Zdravení je úplně normální věc. Přijdu do práce a řeknu ahoj. Bylo by trochu divné, kdybych přišla, vytáhla počítač, zapla ho atd. atd. a to vše mlčky.
Pokud pak během dne potkám ještě někoho, s kým se známe, a on nepozdraví/neodpoví na pozdrav, beru to tak, že tím škodí sobě, ne mně. Dělá tak špatnou vizitku sám sobě.
A k těm prezidentům atp. Já si myslím, že hlava státu by se měla umět chovat, vystupovat, česat a oblékat. A nemusí to být jen prezident. Když někdo vystupuje veřejně, tak vůbec nechápu, jak si může dovolit být drzý, někoho urážet a zesměšňovat. Je jasné, že se stane, že s druhým nesouhlasím, nelíbí se mi jeho názory, ale neznamená to, že se v takových případech budu chovat jak největší buran někde u piva.
Co mi ale vadí, tak to je objímání a líbání (např. zahraniční kolegové, se kterými se vidíte jednou za čas). A když má toto ve zvyku nadřízený, tak to by jeden blil.
zlomenymec: Taky se přikláním k těm, komu nezdravení vadí
Ne že bych měl pak dotyčného chuť umlátit deštníkem, ale pomyslím si o něm svoje. Zdravením člověk dává najevo, že druhého bere na vědomí, že je na stejné úrovni jako on. Poprosením a poděkováním zase dává najevo, že druhého respektuje a žádá ho o laskavost, byť ten druhý třeba dělá svou práci a MUSÍ něco udělat. Např. celá transakce u pokladny by se dala odehrát beze slov, ale bylo by to fakt divný
Když mě ale někdo ve službách (pokladní, recepční, číšník...) nepozdraví, tak to beru, že toho má moc a nechce se mu pořád dokola zdravit. Na druhou stranu ale od lidí vím, jak je práce v pohostinství dementní, takže ten obrázek s DOBRÝ DEN, PROSÍM JEDNO PIVO fakt chápu. Obsluha není žádný HEJ, TY TAM, POCEM! OBSLUŽ MĚ!
Ale to člověk asi pochopí teprve tehdy, když je na té druhé straně barikády (např. na recepci, když někomu s něčím pomáhám, a on mi pak ani nepoděkuje... to se na něj příště můžu vykašlat).
U nás v práci kvůli rekonstrukci k nám do patra šoupli jiný oddělení, a ti lidi tam (např. v kuchynce) prostě nikdy nepozdravili. Já nevím, ale mně to prostě přijde divný, přijdu do kuchyňky, vesele pozdravím a... nic A nikdo mě k tomu
hystericky nevychovával. Nebo sestra od šéfa k nám přišla do kanceláře, nepozdraví, nic neřekne, nechá tam něco na stole a odejde Takoví lidi jsou mi pak fakt nesympatiční.
tipynakazdyden: DĚKUJI všem skvělým "Písákům,"pro které je pozdrav, slovo prosím a děkuji samozřejmostí. Krásně se to čte. Protože ten, kdo nezdraví, prostě jen "ČUMÍ". Taky jste si toho všimli? Tak dobrý den VŠEM! Blanka
imperatrice: Ahoj všem, omlouvám se za výpadek, mam za sebou psychicky náročnější období.. Ale už jsem tu.
Nechci vám zahlcovat mail jednotlivým odpovídáním, tak na to jdu hromadně - beztak vám chci říct prakticky to samý. Děkuju za pohled každýho z vás a jen bych chtěla znovu říct, že neslušnost neobhajuju a je vždycky lepší, když člověk pozdravit a poděkovat umí. Ale mám to tak, že se starám hlavně o svoje chování, a pokud je neslušnej někdo druhej, je mi to většinou jedno, neni to můj problém. Většinou řikám proto, že když neslušnost přejde do agresivní arogance (nedávno jsme měli jednu takovou zákaznici), tak to už nasraná jsem - ale ne kvůli tomu, že ten člověk se neumí chovat, ale protože situace se stává konfliktní a jsem do ní zatažená i já. Obyčejnej nepozdrav za konflikt nepovažuju, to si jen řeknu "tak nic" a jdu dál, že jo.
Kromě toho jsem nedávno viděla přednášku o osobnostních profilech a dozvěděla jsem se, proč na tý slušnosti někteří až tak bazírujou a proč někteří dávají přednost co nejrychlejšímu odbavení, často právě na úkor uctivých formalit. Ani jeden z těchto typů není špatně, oba sledují dost dobrý hodnoty. Já patřim do skupiny B a chystám se o tom rozepsat v samostatným článku. Mám teď dva tejdny dovolený, tak se dá předpokládat moje aktivnější působení zde
ver: Osobně se lidem, kteří vyžadují pozdravy vyhýbám. Začala jsem se vyhýbat sousedce, protože si stěžovala, že nezdravím. Prostě jí obejdu velkým obloukem, když vidím, že je venku, jdu až za chvíli. Proč? Je to jednoduché, mám sociální fóbii, když se s někým setkám, mám knedlík v krku, takže na pozdrav se jen plna nervozity pokusím o úsměv, pokývnu hlavou a maximálně tak cosi kuňknu, což stejně nikdo neslyší. Navíc je problém, že ona má fenku, já mám dva psy a tak první, co řeknu, když se s ní potkám je: "Brixi nesmíš!" a "Maxi neotravuj!" a když se pak otočím na ní, s knedlíkem v krku a děsem v očích, tak akorát tak zalapám po dechu jak ryba na souši, pročež je hrozně složité ze sebe vyloudit ten "dobrý den". Nehorázně mě nutnost zdravit stresuje, když mě někdo pozdraví první, snažím se odpovědět, ale jde to ztěžka. A ano, byla jsem vychována tou "hysterickou formou", stále mi bylo omíláno, jak sousedčina dcera zdraví mamku třeba i pětkrát denně, prostě pokaždé, když se potkají. Osobně bych taky zavedla pozdrav: "Dobrý týden", abych si to odbyla v pondělí a do neděle měla klid a nemusela se stresovat s tím, že někdo můj pozdrav neslyšel nebo nepochopil, protože jsem na slova prostě v tu chvíli neměla energii. Protože je hrozně příjemné, jak se na vás lidé dívají skrze prsty, protože vy máte problém a nevíte, co s ním, kdežto oni ve své hlavičce mají pro vás jen nálepku: "Nevychovaný spratek".
---
ver.pise.cz
mow: Já přímo sociální fóbii nemám, ale rozumím ti, taky mě zdravení znervózňuje. Ale zase nebuďme příliš tolerantní, lidí, jako jsi ty nebo já, je menšina. Ta větší část, která v uzavřenější společnosti nezdraví, jsou prostě nevychování a těžko mi to někdo rozmluví. Ano, lituji třeba prodavačky, doktory, učitele, řidiče MHD, tihle lidi musí říct za den třeba stokrát dobrý den. Tam to chápu. Kdyby si pak na mě někdo na konci dne vylejval vztek, že nezdravím, musel bych ho zašlapat do země nebo zabít. Tihle lidi zkrátka mají nárok nezdravit.
Ale když čtu ten případ z kanclu u Mečouna, tak to je děsivý a takhle by to být nemělo.
---
mow.pise.cz/