Komentář, na který odpovídáte
ver: Osobně se lidem, kteří vyžadují pozdravy vyhýbám. Začala jsem se vyhýbat sousedce, protože si stěžovala, že nezdravím. Prostě jí obejdu velkým obloukem, když vidím, že je venku, jdu až za chvíli. Proč? Je to jednoduché, mám sociální fóbii, když se s někým setkám, mám knedlík v krku, takže na pozdrav se jen plna nervozity pokusím o úsměv, pokývnu hlavou a maximálně tak cosi kuňknu, což stejně nikdo neslyší. Navíc je problém, že ona má fenku, já mám dva psy a tak první, co řeknu, když se s ní potkám je: "Brixi nesmíš!" a "Maxi neotravuj!" a když se pak otočím na ní, s knedlíkem v krku a děsem v očích, tak akorát tak zalapám po dechu jak ryba na souši, pročež je hrozně složité ze sebe vyloudit ten "dobrý den". Nehorázně mě nutnost zdravit stresuje, když mě někdo pozdraví první, snažím se odpovědět, ale jde to ztěžka. A ano, byla jsem vychována tou "hysterickou formou", stále mi bylo omíláno, jak sousedčina dcera zdraví mamku třeba i pětkrát denně, prostě pokaždé, když se potkají. Osobně bych taky zavedla pozdrav: "Dobrý týden", abych si to odbyla v pondělí a do neděle měla klid a nemusela se stresovat s tím, že někdo můj pozdrav neslyšel nebo nepochopil, protože jsem na slova prostě v tu chvíli neměla energii. Protože je hrozně příjemné, jak se na vás lidé dívají skrze prsty, protože vy máte problém a nevíte, co s ním, kdežto oni ve své hlavičce mají pro vás jen nálepku: "Nevychovaný spratek".