Dvakrát přijít o peníze mě naučilo

Tématem Blogerský výzvy 2020 pro 14. týden je Životní lekce, kterou jsem se naučila. Vůbec si nevšímejte toho, že už začal 16. týden, jo? Ale k tomu tématu... Jako první mě napadla lekce, kterou jsem zažila ve svý finanční sféře. Asi proto, že je "nejmladší".

Kdo je tady dýl, tak ví, že jsem se v roce 2013 stala obětí podvodu jedný osoby. Tyhle články už tu nejsou, protože mi jednou bouchly saze a strašně moc jsem toho smazala. Tato osoba mě obrala o několik desítek tisíc, a protože nás oloupených bylo víc, šla na 4,5 roku do basy (už je venku). Ještě nedávno jsem si celou vinu vztahovala na sebe, ale čím víc se vzdělávám, tím víc mi dochází, jak nespravedlivá jsem k sobě byla. Aktuálně se zajímám o viktimologii, což je nauka o obětech. Základní poučka viktimologie říká, že oběť trestnýho činu je ta, která ho nespáchala. 100 % viny padá na pachatele. Další věc: okolí má samozřejmě pocit, že jsem měla vědět, že je to podezřelý a že budu podvedená. "Bylo to přece tak jasný!" Ne, nebylo a mohla jsem bejt stokrát varovaná. Dle viktimologie je tohle chyba zpětného úsudku. Okolí posuzuje příběh zločinu OD KONCE, zatímco oběť ho prožila OD ZAČÁTKU. Kdybych věděla, že jde o podvod, samozřejmě, že bych do toho nešla. Stejně jako znásilněná ženská by nešla přes park, kdyby věděla, že tam čeká násilník. Prostě si myslíte, že to přece musí vyjít a nemůže se pro jednou nic stát. Když je oběť trestnýho činu napadána, že musela předpokládat, jak to dopadne, je sekundárně viktimizována = znovu se stává obětí, protože jí okolí připisuje podíl viny, a mnohdy je to pro ni bolestnější než samotnej zločin.

Takže... přestala jsem se obviňovat, v duchu jsem se vyvztekala na ty, co mi to tenkrát vyčítali, a šla jsem smířená dál životem. V roce 2015 se objevila další příležitost investice, tentokrát nade všechny pochybnosti seriózní. Společnost s desítkami tisíc klientů, mezi nimi i moji rodiče a strejda. Když do něčeho jde můj táta, je to bezpečná půda. Šla jsem taky a dala tam skoro všechny svoje peníze, tentokrát daleko víc než v prvním případě. Po dvou letech se záležitost začala bortit a dneska, po pěti letech, je z toho kauza století. Jsme v trestním řízení, já, moje rodina a další tisíce lidí po celým světě. Tady už mě nikdo sekundárně viktimizovat nebude... Nicméně když jsem se dozvěděla, že věc začíná bejt hodně v prdeli, ten den byl pro mě nejhorším dnem toho roku. To bylo v srpnu 2017. 

A teď ta lekce, kterou mi - zejména ta druhá záležitost - dala do života: donutila mě naučit se hospodařit s penězma. To mi nikdy nešlo, rozhazovala jsem, nevešla jsem se do platu a byla jsem z toho soustavně frustrovaná. Hodněkrát jsem se pokoušela začít šetřit, ale nemohla jsem z toho ani usnout (fakt), tak jsem to vždycky vzdala. Až od toho srpna 2017 jsem to musela zvládnout stůj co stůj. Najednou nebylo co rozhazovat, respektive brzy by nebylo. První měsíce byly strašný, bylo to nahoru dolů, kdy jsem se cítila dobře, že něco dělám, ale jindy mě to stresovalo a byla jsem úzkostlivá ohledně každý koruny. Ale postupně si to sedlo. Pomohly mi k tomu různý challenges. Koukám, že jsem o tom psala tady.

Dneska už mám systém, kterej se pro mě stal přirozenej, postupně si ho piluju a nestává se mi, že bych kvůli prachům nespala. Pokud jste otevřeli článek z odkazu, udržuju už jen bod 5 (v bankovnictví mám založený obálky, do kterých odkládám hned po výplatě na dovolenou, na auto, na povinný ručení, na Vánoce 2020...). Právě díky tomu můžu klidně spát, protože když se mi například rozsype auto a odhad opravy je 8 tisíc, nerozháže mě to. Ty prachy na to mám hned připravený a výplata zůstane nedotčená.

Do nějaký míry udržuju i bod 2, kdy se střežim drahých nákupů. Značku Ziaja už ale nepoužívám, během dvou měsíců mi dokurvila pleť. Na radu kosmetičky jsem přešla k Alverde (je stejně levná jako Ziaja, akorát 100x kvalitnější) a asi do půl roku se mi dal obličej do pořádku. V rámci šetření jsem si taky rok a půl myla vlasy Baleou a objektivně zjistila, že ani vlasy nejsou tou pravou položkou, na který šetřit. Balea mi sice vlasy nezničila, ale profesionální kosmetika je o řád lepší a ne o moc dražší (Wella Invigo a Matrix), takže nebylo o čem.

Taky kasičku jsem zrušila a místo toho si v bankovnictví nastavila, aby se mi při každý platbě odložilo stranou 3 % z tý částky. Pak mám založený ještě jedno odkládání, kdy při každý platbě se odkládá myslím 10 Kč. Několik měsíců jsem měla challenge, že týdně neutratim víc než 2100 Kč, ale to se mi neosvědčilo. Je pro mě lepší určit si budget na celej měsíc a ne na týden.

Nevím, jak dopadne trestní řízení, ale NĚCO by se nám NĚKDY mělo vrátit zpátky. Já jsem ale klidná a vůbec na to nemyslim. Aktuálně mám nejmíň peněz, co jsem kdy za svýho produktivního života měla a jsem nejspokojenější. Byl to velkej průser, ale mám z toho velkej životní bonus. Posílilo mi to důvěru ve vlastní schopnost si poradit - já prostě něco vymyslim, ať se děje, co se děje! Challengování jsem přenesla i do dalších oblastí, třeba do pohybu, do čtení, učim se s tim pít vodu (piju hlavně černej čaj)... Mám nastaveno, že každej den přečtu min. jednu stránku z knihy (to se mi nedaří) nebo že si každej večer těsně před ulehnutím zacvičim, i kdybych měla udělat jen jeden klik (to se daří). Na to mám zas aplikaci Loop - Habit Tracker.