Článek Dvakrát přijít o peníze mě naučilo
Komentáře k článku: Dvakrát přijít o peníze mě naučilo
atraktivnistrasilka: Též nemám ráda, když je na někom spáchán podvod (nebo jiná nepravost) a ostatní moudré hlavy z okolí neopomenou situaci okomentovat, jak to bylo všechno předem naprosto jasné - neměla chodit za tmy, neměl důvěřovat, měl být opatrnější, bla bla. Kdyby lidi nedělali zlý věci a společnosti nepodváděly, tohle se nemusí řešit. Blbej je ten, kdo nepravost udělá, toho by měli pranýřovat.
Peníze jsou zrovna takový ošemetný, podle mě spousta lidí potřebuje mírně profackovat, aby je to donutilo trochu hospodařit, a fakt to nemyslím negativně. Když člověk to platidlo má, láká ho používat ho, že. Mě třeba peníze fackujou už dlouho - spíš v tom smyslu, že je nemám, nebudu mít od rodičů startovné, ba naopak mi hrozí, že po jednom z nich budu splácet dluh. Bez legrace a ironie se už těším, až za rok nastoupím do práce, až ten příjem bude. A budu se muset držet, ať to nefofruju, to vím už teď, ale opravdu odmítám dopadnout jako naši. Nic jim nevyčítám, možná jsem i ráda, že před sebou toho strašáka mám.
imperatrice: Přesně jak píšeš, lidi vůbec nejsou schopný správně posoudit, jaký měla oběť možnosti. A taky je zvykem litovat spíš tu oběť, která měla ráda kočičky, než tu, která byla miliardář apod. Přitom znásilněná šlapka může ten čin nést daleko hůř než znásilněná panna, když to hodně přeženu.
Přeju ti, aby se ti to peněžní hospodářství povedlo nastavit hned od začátku a netrvalo ti to tak dlouho jako mně 