1. Měla jsem zato, že mincí nebo bankovkou konkrétní nominální hodnoty se dá platit jen to, co stojí přesně tolik. Takže když mi máma dala na školní výlet s sebou dvacku, myslela jsem si, že si můžu koupit jen něco, co stojí 20 Kč. Nechápala jsem pojem "vrátit" - nezdálo se mi, že když prodavačce dám těch 20 Kč, tak mi je jako zase vrátí? WTF?

2. ...modřín je modrej.

3. Domnívala jsem se, že všechno stačí zaplatit jen jednou a pak už budu moct odebírat zaplacené zboží v libovolném množství. Babička mojí kamarádky mi koupila chlebíček a já pak chtěla ještě jeden - a nechápala jsem, že se musí znovu zaplatit, když už jsme přece platili.

V souvislosti se sledováním dnešní hysterické Superstar jsem si zavzpomínala na svoje idoly, který jsem žrala jako malá, náctiletá, dospělá... Nepamatuju si, že bych někdy šílela jako fanynky Martina Haricha   Ale stejně bylo krásný mít ty svoje idoly, shánět jejich obrázky v časopisech, vystřihovat si je a hltat každou novinku o nich.