Komentáře k článku: Stop nudě
lentilka®sdeluje.cz: Ten citát je výbornej! *palec*
To je přesně ten důvod, proč já nemůžu dělat sama na sebe. Tak bych si krásně prokrastinovala, až bychom chcípli hlady na ulici, protože exekutoři by nám sebrali všechno. Sebekázeň není moje silná stránka. ;)
imperatrice: I na to jsou různý páky, jak se dokopat. Vtip je hlavně v tom, že lidi si představujou, že se musej sedřít z kůže, aby něco dokázali. Ve skutečnosti jsou efektivnější ti, co věnujou důležitým věcem každej den soustředěnou hodinu (a nezvednou při tom ani telefon), než ti, co se honí od rána do večera a večer zjistí, že zase neudělali nic důležitýho pro sebe samé, ale jen samý urgentní věci, který po nich stejně chtěl někdo jinej. Takoví obvykle říkají "nic nestíhám". Ale víc by se hodilo "neumim si určit priority".
Důležitý věci jsou ty, který my potřebujeme dělat za účelem dosažení našeho cíle, ale klidně je můžeme odložit, takže je samozřejmě odkládáme (zjištění cíle v mým případě, dále např. učení AJ, naplánování podnikání atd.). Blbě se to opakuje po tom Pavlu Říhovi, on má některý ty videa neveřejný a můžou tam jen členové.
Ale už i tak dost se dozvíš ze čtyř videí zde: http://skolanavyku.cz/
sargo: Zkoušela jsi nakonec tehdá takové to automatické psaní, při kterém měl člověk zjistit, co vlastně chce? :-)
editt: Já taky pořád nevím, co chci dělat, až budu velká :) Nemám žádnej velkej cíl. Vždycky jsem nesnášela ty otázky typu: "Jak si představuješ svůj život za 10 let?". Neuměla jsem na ně odpovědět. Prostě, nějak to bude.
Mám jenom menší cíle, jako třeba: zhubnout, mít práci, našetřit si na dovolenou... Jo, asi bych s tím měla něco dělat.
imperatrice: Rozhodně nečekej, že se jednou něco změní. Pokud tomu nepomůžeš, těžko tě ten tvůj cíl cvrnkne do nosu.
Já o tom napíšu víc, až si udělám tu svojí "studii".
Ale pokud ti nevadí, že nemáš cíl a žiješ radši jen ze dne na den, tak prosím. Já cítim, že pro mě je to určení cíle bytostně důležitý.. :/ Vidim, že ho dlouhodobě POSTRÁDÁM. Vadí mi, že není.
sargo: .... až nakonec dospěješ k tomu, k čemu všichni ti velcí myslitelé dospívávali, než přišly do módy velké cíle a motivační knihy: že honbou za chimérami lze promarnit život, zatímco vše, co jsme potřebovali, leželo u našeho prahu nepovšimnuto, a že skutečné štěstí není v nalezní něčeho konkrétního, ale v oproštění se od věcí nadbytečných. Štěstí je otázka postoje a ne vnějších okolností. Musí se ovšem nechat, že projevuješ při hledání cíle (nebo spíše při odhodlání ho hledat) podivuhodnou vytrvalost: které další věci bys věnovala takové roky, než bys usoudila, že tudy cesta nevede? :-)
Já se právě též velmi plácám v jakémsi bezčasí a uvažuji, kudy se vrtnout. Zaujmout patřičný postoj se mi dosud nepodařilo. *haha*
imperatrice: Chceš mi tímto říct, že se mam pokorně obrátit na práce.cz a znovu se nechat zaměstnat někam do blbý kanceláře? Nechci. Úplně se mi z tý představy navalí.
Hledání cíle = hledání práce, která by mě bavila. Já nejsem ten typ, co si jen povzdechne, že všichni prostě nemůžou dělat, co by chtěli a půjde pracovat do mekáče. Nejsem dost odolná na to, abych celej život chodila do práce PO až PÁ, 8-16.
sargo: To zrovna nechci, i když je pravda, že mi to připadá lepší než ležet doma. (Hmm... teoreticky. SNÍM o tom, že jenom ležím a NIC nemusím! Týden nebo dva bych to vydržela. :-D) Spíš pořád tak hrozně bojuješ - je otázka, jestli je vůbec něco, co by tě uspokojilo. Básník tím chce patrně vyjádřit, i když si tím v tuto pokročilou hodinu není moc jist, že je úplně jedno co děláš, protože všude se dá najít to dobré a vykonávat to s radostí; ale že se to vůbec nevylučuje, ba naopak, s nějakým rozvojem a hledáním. Příliš mnoho energie se takto rozplývá v nelibosti a v boji s nevyhnutelným. A zatímco cíl ten, že člověk přijímá život s potěšením a investuje do něho a postupuje stále dál, kam ho schopnosti vedou, mi připadá dosažitelný, tak hledání cíle, o kterém máš představy jenom negativní (= co by jeho součástí být nemělo), ale který nezaručuje nic, ani tvou spokojenost, ani úspěch, a hlavně je už strašlivě dlouho v nedohlednu, mi připadá nedosažitelné. Už jenom proto, že to první vídám kolem sebe; úspěch v tom druhém ne. Ty nepotřebuješ být odolná, abys něco zvládla. Ty potřebuješ přestat bojovat s tím, co je zrovna třeba udělat. Možná jako s běháním: není třeba překonávat lenost, je třeba mít zájem podívat se ven, jestli ty stromy od včera rozkvetly víc.
imperatrice: Že se nemusí najít nic, co by mě uspokojilo, už mě napadlo taky. :/ Všude bude něco.
Přesto to chci zkusit. Chci dělat na sebe a třeba nakonec dojdu k tomu, že neni nic slastnějšího, než se nechat zaměstnat. :D
Asi s tim bojem máš pravdu - tedy že bojuju moc a vidim negativa. Ale já jsem takovej ťuhýk, že kdybych nebojovala a nechala se jen tak unášet proudem, tak by mi zas vadilo, že trochu nebojuju a furt jen čekám a koukám a nic víc. Asi si potřebuju okusit a zkusit všechno.
Vždyť to by bylo na facku, kdybych to podnikání nezkusila!
Neřikám, že kdyby se teď objevila nějaká fajnově vypadající příležitost k zaměstnání, že bych tam třeba i nešla - zároveň bych ale mezitim pracovala na tom svém, abych následně mohla to zaměstnání zavčas opustit. :)
imperatrice: ...tobě se blíží návrat do práce a nevíš kam? Tak to máš stejnej problém jako já, ne? :D Taky asi nepůjdeš kamkoli a ráda bys něco, co by tě bavilo.
Možná si promarnim život honbou za něčim... ale asi to je furt lepší, než si ho prosrat v podobný práci, z jaký jsem se právě dostala pryč! Mně se nějak nechce věřit, že bych po tom popřemejšlení a hledání dopadla hůř.
sargo: Ještě neblíží :-) Po pravdě, na práci ani moc velké nároky nemám. Spíš na prostředí a kolektiv (když pominu ty ryze praktické věci související většinou s časovými možnostmi kvůli potomstvu). Asi už bych si měla pomalu začít dělat hlavu, ale teď žiju spíš zdravotními záležitostmi, které chci dotáhnout do nějakého stabilního stavu. Ale až si začnu dělat hlavu, to bude něco! To zjistíž, že píšeš jako největší optimista. *smich*
imperatrice: Pro mě je prioritním pracovním požadavkem svoboda. Takže dokud tam bude šéf a nebude to nějakej můj mega kámoš, bude to blbý a čim dál blbější. Já vim, jak kdesi poznamenal jarmik, šéfa mi nahradí zákazníci (a úřady), ale pořád mi to přijde přitažlivější a snesitelnější. Tak se ukáže. :D
Ještě mě tak napadlo.. Zmiňuješ můj boj, ale co jsem jako dělala poslední 4 roky? Sice jsem pyskovala, ale vlastně jsem dále odevzdaně seděla na prdeli a jen čekala, jestli nepřijde to NĚCO. :D To přišlo, pak jsem padla na držku a teď? Tak teď je čas na boj.
A že ty bys něco nebrala s nadhledem nebo že já budu proti tobě největší optimista? To se mi ani nechce věřit, čoveče. :D
imperatrice: K tomu druhýmu odstavci ještě ... tzn. že jsem se sice 4 roky zlostně vzpírala, ale nějakej zvláštní boj to nebyl. Ale to už je asi jen slovíčkaření. Rozhodně tvoje pojednání o mně není od věci.
sargo: Jedna o voze, druhá o koze. To nevadí, hlavně že je sranda :-D
Šéf je mi fuk, pokud mi nemluví do práce - a ideálně ještě někde věčně trajdá *smich* Ale možná jsem měla kliku, že jsem ještě nepotkala tak hrozného šéfa, jak hrozní dokáží být zákazníci. No jsem na nás zvědavá. Pesimista umím být černější než noc, ale doufám, že na předváděčku nedojde *smich*
editt: Právěže mi to vadí.
No, zkusím se podívat na ty videa, nebo se nechám inspirovat tvou studií :)
imperatrice: Jestli mi pomůže, tak o ní napíšu víc. A možná ani když nepomůže, protože třeba bude platná někomu jinýmu.. Případně ti jí můžu poslat do mailu, ten návod je v pdf.
jenifer: V poslednim odstavci jsi to docela vystihla. Vsechno je lepsi, nez pasivne cekat:) Ja jsem na tom podobne, dve maturity na odbornych skolach, jedna vejska, zivi me neco jinyho..Stale hledam "to prave" - o nejakou dobu dyl nez ty.
Dost dobrej tip na to, co delat, jsem nasla v jedny knizce. A sice napsat si kratke vypraveni o svem zivote, takove shrnuti, dejme tomu jako kdyby ti uz bylo osmdesat. Ovsem nepsat o tom, jak to opravdu bylo, ale o tom, jak by jsi chtela, aby to bylo. Sneni prisne prikazano! Blbe se mi to vysvetluje, ale snad je to jasny. Lidi obcas objevi, ze je laka neco uplne jineho, nez kam smerovali. Na konci pribehu muze pak byt znamy spisovatel, obdoba matky Terezy ci ucitelka v materske skole, kosmonaut nebo manzelka z povolani:) Cim blaznivejsi sny, tim lepe. Problem je v tom, ze se casto nechavame svazovat tradicemi, pranimi rodicu a jistym konzervatismem ("na tohle ja prece nemam, tohle je prasteny, radsi to ani nikomu nereknu..")...
Tesim se na dalsi clanky!J.
imperatrice: No jo, konzervatismus, v mým případě mě bohužel ovlivňují právě ti, co hlásají, že všichni nemůžou mít to štěstí, aby je práce bavila. To jako znamená, že ani já, že jo...! Jděte všichni do háje. Já jsem se rozhodla, vy holt taky, tak se v tý otravný práci třeba zblázněte, ale já se tomu zkusím pro příště vyvarovat. :D
No a ještě mě právě taky napadlo, že až si navymejšlim nějaký ty možný obory, tak se budu zdráhat je někde prozrazovat. Protože reakce na moje nápady mě často dokážou znejistit až odradit. :/ Blbý je, že se to dost tluče s mojí potřebou sdílet. Tak ještě uvidim, jak moc se budu svěřovat všude možně...
Zkoušela sis sepsat svůj příběh podle toho návodu?
jenifer: Zkousela a muzu tuhle metodu fakt doporucit. Ale zpocatku je trochu tezky nechat se opravdu unest sny a neresit podvedome, ze na tohle nemam nebo ze bych si na to nevydelala..Jinak autor je Roman Krznaric, nevim, jestli byla knizka prelozena do cestiny. TAdy je odkaz:http://www.romankrznaric.com/how-to-find-fulfilling-work.J.
PS: jo, nekdy je lepsi, o planech moc nevypravet, prave proto, ze te spousta lidi odrazuje..
imperatrice: Mně se právě do toho moc nechce, ale třeba zrovna to by bylo větším přínosem než ty ostatní studie, do kterých se mi naopak chce. :D
Myslim si, že ty odrazovači to často ani tak nemyslí nebo spíš nedomyslí. Ale třeba teď plánuju něco, v čem mě dost povzbuzuje kamarádka - a strašně mě to nakopává! Takže to asi nikomu jinýmu řikat nebudu. :D
jenifer: Mne se do toho taky vubec nechtelo, furt jsem to odkladala:) A chce to opravdu klid, nejlepe den, kdy nikam nemusis a jsi sama. Je to vlastne takova sebeanalyza:)Nekdy je docela tezky i priznat si vlastni sny, aspon pro me..Kazdopadne preju, at se ti dari! Jen
PS: A doufam, ze obcas napises i clanek bez hesla:)
imperatrice: Většina mých článků je bez hesla. Včera jsem se tu s tim mordovala, spoustu článků jsem odheslovala a ty, co fakt nemůžou spatřit světlo světa, jsem přesunula na novej blog (o tom se tu brzo zmíním v heslovaným článku, hehe). Tady prostě heslovanou rubriku nechci. Pokud chceš heslo na článek "Takovej pokus" + potom i na ten novej blog, napiš mi třeba do návštěvní knihy, na jakej mail ti ho mám poslat. Do návštěvní knihy proto, abych viděla, že mi to fakt píšeš ty a ne někdo, kdo se za tebe vydává a v mých heslovaných článcích nemá co dělat. ;) Návštěvní knihu mám moderovanou, takže tvůj kontakt se nezveřejní a uvidim ho jen já.