Článek Sezení s kinezioložkou: úzkosti
Komentáře k článku: Sezení s kinezioložkou: úzkosti
hablina: S muži to mám přesně naopak - komunikuje se mi s nimi lépe než se ženami.
rebarbora: O kineziologii už jsem slyšela, ale pořád tomu tak úplně nevěřím (já jsem na tohle hrozná 
). Každopádně je fajn, že to funguje, to je dobré vědět 
Přeju samé pozitivní výsledky a pokroky 
chaostheory®pismenkuje.cz: zajímavé čtení. některé části jako bych psala já. s psycholožkou jsem měla stejný dojem jako ty tady - neuvěřitelně se mi po první návštěvě ulevilo, hned nastal šílený pokrok.
a hlavně mě zaujalo, že jsi další, komu došlo, že se ty úzkosti vyvinuly z velké části proto, že ses snažila zalíbit ostatním a dělala to, co chtěli oni.
imperatrice: Tak mně zrovna ty psycholožky moc nefungovaly... Vyzkoušela jsem jich za život několik, a tak vim, že nějakej valnej efekt to u mě nemá. Nejvíc mi vadilo se v tak vysoký míře vracet k minulým událostem a dlouze je rozebírat - na to by mi stačil deník. A ten jsem taky časem přestala vést, protože jen jsem pomyslela na to, že si večer "budu muset" udělat zápis, bylo mi z toho dopředu špatně.
Přijde mi zajímavá ta tvoje poslední informace. No jo, kdo ví, jestli tohle není tím spouštěčem úzkostí ve většině případů!
iva: Jsem těžký materialista, ale na mého kineziologa nedám dopustit. Hodně mi pomohl s atopákem u jedné dcerky a panickou hrůzou ze zubaře u druhé.
Důležité je najít si takového, ke kterému budeš mít důvěru, jinak je to v háji.
Fajn, že ti ta tvoje pomohla hned při prvním sezení, o to větší šance je v dalších úspěších při překonávání překážek.
Držím palce 
imperatrice: Tak to ráda slyšim, že tvojí dceři pomohla kineziologie se strachem ze zubaře.. Já mam z doktorů taky velkej strach (nejvíc z obvodní) a hlavně z toho odběru krve (ten jsem nepodstoupila už cca 17 let). No a bohužel zatim nemám ten pocit, že mi to sezení pomohlo. Pořád se mi zdá, že bych se zase vyděsila, pokud bych na tu krev byla poslána. Holt je to v tý hlavě hodně silně zakořeněný.
iva: Některý strachy jsou asi zafixovaný víc než jiný. Chce se to nevzdávat. Je úžasný, že jsi sebrala sílu na sobě pracovat.
Dobrý kineziolog musí být podle mého názoru minimálně poloviční psycholog, aby věděl, kam až může u koho zajít. Už jenom vzhledem k tomu, že kineziologie je mimo jiné o napravování špatného, takže při "nešetrném zacházení" může někdy i ublížit.
hroznetajne: Zajímal by mě průběh toho sezení. Vím, že je spousta různých způsobů, jak odkrýt v člověku spoustu tajemství, ale vyvolat si vzpomínky z prvního dne života... wow. Asi bych měla z podobných vyšetření velký respekt. Slyšela jsem, že je možné prožít si znovu svůj vlastní porod. Nejsem si jistá, jestli bych něco takového chtěla znovu absolvovat. Důležité ale je, že Ti to pomáhá. A že to řešíš. Spousta lidí se k tomu stádiu "jdu to řešit" ani nedostane. Nenechají si pomoc.
imperatrice: No, já ten průběh ale asi dohromady nedám. Chvíli sedíš, pak si stoupneš, pořád sedáš stoupáš, něco kolem tebe máchá, ukazuje kartičky, pak ti třeba dá vypít Bachovky nebo si chvíli prodýcháš, tohle tamto - víš, já ani sama nevim, co přesně dělá, tak to těžko popíšu. Nejzásadnější je asi komunikace s tim podvědomím - drží ti ruce, ptá se a odpovědi odečítá podle toho, jestli máš tu ruku slabou nebo pevnou. Tak si "odečte" i to, v jakých letech vznikly ty příčiny. To ty svaly na rukou dělají samy, ty neděláš nic.
Jak se zjišťují ty konkrétní příčiny a události z minulosti - já jsem seděla, měla jsem zavřený oči a ona mi držela hlavu (dva prsty na čele, dva vzadu na hlavě). Ptala se mě a já jsem měla říkat to první, co mě napadlo. Takže se třeba zeptala, co se asi tak mohlo v těch mých 12 letech stát? A já jsem začala říkat, co mě napadalo. Pokud jsem měla "vzpomínat" na něco, co si pamatovat nemůžu (1.den života), mělo to být spíš jako pocitový. Přesto se mi ale ukázaly "obrazy", úplně jasný, jakoby jsem hned věděla, co se ten den dělo. Při vzpomínání na prenatální život to ale bylo horší, tam se mi nevybavovalo nic moc. Vzpomínání na 12. nebo 23.rok bylo snadný, hlavně v těch 12 letech jsem teda ihned věděla, co je ta příčina. A kinezioložka se pak zeptala svalu na rukou, jestli tohle je opravdu ta příčina a podvědomí odpovědělo ano. A jak řekla ano, tak to se mnou až zatřáslo. Je to síla.
Vlastní porod lze prožít snad při hypnóze... nebo při regresi. Ale při kineziologii asi ne. Kinezio je docela pohodová věc, do hypnózy bych asi nikdy nešla.
tlapka: Díky za článek, dost mě zaujal, zatím jsem od nikoho neslyšela přímou zkušenost. Držím palce, ať terapie pokračuje dál.
Já jsem na cesty z fobie, už jsem byla tak zoufalá, že jsem se uchýlila k hypnóze. Snaha byla, ale mám pocit, že nejsem příliš hypnabilní. Zlepšení každopádně i díky jiným aspektům přišlo a já jsem za to tak vděčná, jak si umí představit jen lidé s podobnými zkušenostmi.
Vzpomínka z prvního dne života, wow. Musí to být neuvěřitelné. Asi nikdo by neřekl, že je schopný z hlavy něco takového vydolovat. A přitom podle výzkumů první paměťové stopy opravdu vznikají už v 6. měsíci těhotenství. Lidský mozek je úžasná i prokletá věc.
imperatrice: Jaj, mi tady zase uniknul jeden koment, tak se omlouvám, že reaguju tak pozdě!
Hypnóza mě hrozně zajímá, ale osobně bych se jí bála... Tebe se teda nepodařilo úplně zhypnotizovat? Vybavila se ti třeba nějaká vzpomínka?
tlapka: V pohodě, to se stane, máš jich hodně! 
Taky jsem si říkala, jestli to není příliš bláznivé, ale vlastně nakonec o nic nešlo. Nevybavilo se mi nic a pořád jsem si zachovávala vlastní vůli, nedokázala jsem dostatečně podlehnout sugescím, pořád jsem měla v pohotovosti "racionální" já. Asi na to prostě nejsem vhodný typ.
jen: Ahoj, diky za otevreny clanek. Jsem rada, ze se citis lip! Uzkostny stavy jsou sileny...Ja si myslim, ze si vsichni neseme ten svuj "ranec" z detstvi, vsechny ty blokady je zapotrebi uvolnit, nekomu pomuze hypnoza, nekomu terapie, nekomu rodinna konstelace a tobe snad kineziologie (ja stale tu "metodu" hledam. Asi zakladem je zacit zit svuj zivot, ne zivot rodicu nebo podle ocekavani spolecnosti...S timhle mame problemy skoro vsichni...drzim pesti, at je jen lip a lip! J.
imperatrice: Ani kinezio není úplně všespásná, ale je fakt, že mám pocit, že to pomohlo dost!
Jen s tim odběrem krve si teda pořád nejsem jistá. Pořád si neumim představit, že bych na to šla.
imperatrice: Já vim, no. Neni elán. Ale přemejšlim o trapným shrnutí roku 16, který vždycky všechny strašně zajímá. Ale já jsem ho snad ještě nedělala, tak by to zas tak trapný bejt nemuselo.
radus: Hodně zajímavé! A je fajn, že to funguje. Mám podobnou zkušenost, ale s jinou terpaií.