Jak na úzkost: Odveďte pozornost!

Chci už nějakou dobu sdílet, co mi pomáhá při úzkostech, respektive jak pracuju se svojí generalizovanou úzkostnou poruchou. Nedokážu datovat, kdy se u mě začala rozvíjet, v každým případě od května 2017 ji řeším velmi aktivně a s vnější pomocí. Za tu dobu jsem zkoušela plno postupů, na některý jsem si i sama přišla a chci je prostě poslat dál. Tak jsem to včera začala sepisovat a původně to měl bejt jeden článek. Ale když jsem zjistila, že by měl dva kilometry, založení série JAK NA ÚZKOST byla jasná volba. Aspoň to ten, co to potřebuje a využije, líp vstřebá. Že jo.

Takže dneska rada číslo 1. Je to takovej základ, u kterýho si sice můžete říct, že to není nic novýho. Ale ten úzkostnej člověk ve skutečnosti často neví, co má dělat. I já jsem si myslela, že vím, co mám dělat. Až u psycholožky jsem se přesvědčila, že dělám spíš všechno proto, aby ta úzkost byla čim dál horší. Takže...

ODVEĎTE POZORNOST

Rada, kterou jsem dostala od psycholožky.

U mě osobně funguje, dokud je moje úzkost spíš ve formě napětí a nepohlcuje mě vší silou. Je to taková ta chvíle, kdy začíná plíživě nebo opakovaně otravovat a vystrkuje růžky, a když se nezakročí, může se překlopit v děs běs.

Proto se v tenhle okamžik snažím sebrat všechny síly a "prostě jen vyzkoušet" jít něco dělat, jestli to náhodou nepomůže. Říkám si, že za to nic nedám. Někdy je těžký se v úzkosti sebrat a jít něco dělat - kdo to zná, tak ví, jak je dotěrná. Ale prostě tu dotěru vemte do podpaží a jděte s ní třeba běhat.

Mně pomůže sport tak v 90 %. Pokud nejsem v pohodě hned při prvních pár kilometrech, tak cca na čtvrtém pátém se to jako by zlomí, ani nevím jak. Je to KOUZLO.

Jednou jsem dokonce vyběhla i ve chvíli, kdy se mi "zhroutil svět" a v tom podpaží jsem si s sebou nesla úzkost jako vrata. Byla jsem tak zoufalá, že jsem neviděla jiný východisko, než jít běhat. Sice to nepomohlo až tak moc a taky jsem sváděla boj s tíhou na hrudi a lapáním po dechu, ale pořád mi to přišlo lepší, než sedět doma, čumět z okna a třást se strachy. Tím, že jsem vyběhla, jsem se cítila silnější na další řešení situace.

Nemusíte jít zrovna běhat - to tajemství je v tom, že prostě musíte jít dělat něco náročnýho (ale zvládnutelnýho). Jde o to, aby vás to svou námahou zaměstnalo natolik, že budete myslet jen na tu námahu a na to, jak ji překonat. Třeba jóga mi nepomáhá, naopak ve mně to napětí povzbudí. Tu je lepší aplikovat, když zrovna úzkost nemám.

A když nefandíte sportu, dělejte něco náročnějšího pro hlavu. Opět něco, co ji opravdu zaneprázdní, že pro vás bude obtížný myslet ještě na něco jinýho. Takovou tu otravnou, ale ještě ne zničující úzkost mi často zmírňuje i čtení. Čtete a čtete, představujete si ten děj a úzkost se přirozeně odplavuje.

Prostě sport a čtení jsou u mě dvě činnosti, který mě opravdu souvisle zaměstnají a ODVEDOU POZORNOST. 

Příště: Zpracuj myšlenku!