Článek Jak na úzkost: Odveďte pozornost!
Komentáře k článku: Jak na úzkost: Odveďte pozornost!
chaostheory®pismenkuje.cz: zajimavy... s uzkostmi a panikami, ktere jsem pred nejakou dobu mivala, by tohle nefungovalo, protoze me vzdycky chytly nekde na verejnosti (nejcasteji ve skole, v obchode, v mhd...), takze jit jen tak delat neco jineho bylo nemozne.
ALE posledni dobou se mi vraci uzkosti jako takove (bez panickych zachvatu, spis tak nejak nekoncici vlezle obavy) a to uz by pri nekterych situacich praktikovat slo... diky za tip, vyzkousim 
imperatrice: Já píšu tipy čistě jen pro ty vleklý úzkosti, jak jsi to nazvala, a ne pro panický stavy. Ty se samozřejmě řeší trochu jinak. Já jima ale netrpím, paniku jsem měla jen 2x v životě, tak k tomu nemám moc co říct. Akorát vím, že cestou k vyléčení je postupný vystavování se stresorům (škole, obchodům, mhd...).
hroznetajne: Jo, to je super finta , mně někdy pomáhá, ale musím si na ni vzpomenout. Někdy mě stres a úzkosti doslova pohltí, že nejsem schopná dělat nic jiného, než soustavně brečet a hroutit se a hroutit se... Mně pomáhá pustit si film do sluchátek. Izoluji se sluchově od vnějšího světa a přinutím se dívat na obraz a nevnímat okolí. Ovšem jsou dny, kdy mě film akorát ještě víc rozčílí 
. Jedna moje známá zase v úzkostných stavech sedne do auta a řídí a řídí a řídí, dokud se neuklidní. Ne, že by jezdila dvě stě po dálnicích, ale prostě jenom tak projíždí městem, že jí prý pomáhá zaměstnat ruce i mozek. Taky dobrý
Těším se na další článek!
imperatrice: Jak tam píšu, tohle je tip na úzkosti, při kterých ti ještě funguje nějakej ten úsudek. Jakmile ale udeří úzkost plnou silou, i mě pohltí a i já jsem v hajzlu. Dokážu se v tu chvíli soustředit jen na strach, je to taková paralýza. Tý se předchází spíš dlouhodobou prací na sobě, budu se tomu sem tam věnovat právě v těch dalších dílech. I tobě děkuju za tipy, ten film ve sluchátkách se mi zdá jako dobrej nápad. Řízení mi ale moc nepomáhá.
damn-girl: Taky mi běhání hrozně moc pomáhá na nervy. Oblíknu se do sportovního, nasadím sluchátka a vyběhnu. někdy běžím jako o život a úplně cítím, jak ze mě odpadává veškerý stres. Pročistím si u toho hlavu, jako u ničeho jiného. Občas si připadám jako Forest Gump, prostě běžím a běžím.
imperatrice: Je to tak, no. Snad jen dvakrát se mi stalo, že to vůbec nepomohlo, ale jinak vždycky.
orchidejka: Mě psycholožka doporučovala sednout si, narovnat se a zhluboka dýchat a soustředit se na ten dech. Tím se vlastně taky odvede pozornost, takže to funguje podobně.
No, a ono když jdeš běhat, tak vlastně taky musíš správně dýchat, takže...
imperatrice: Jo, nějaký dechový cvičení mě taky učila, ale já nebyla schopná u toho vydržet. 
lvice: Úzkosti neznám, ale když mi je hrozně, když na mě dosedne tzv. depka, tak vím, že nejvíc mi pomůže nějaký ten sport. Při sportu se totiž soustředím jen na to, jak už nemůžu a že to musím ňák vydržet
imperatrice: No dyť jo! 
Psycholožka mi řikala, že nějaký studie prokázaly, že když budeš sportovat 3x týdně, po 3 měsících dosáhneš stejnýho účinku, jako bys brala antidepresiva.
lvice: 3x týdně to nedám. No ale tak mi z toho vyplývá, že největší slaboši jsou teda milovníci sportu - he he.
imperatrice: Jo. Čim víc někam lítáš, tim víc si v prdeli. Chudáci maratonci...