Tentokrát jsem neměla pocit, že by to bylo až tak výživný, ale dřív, než jsem stihla něco o těchhle pocitech říct, koučka sama mi řekla, že druhý a třetí sezení obvykle bývá klienty vnímáno jako nepříliš progresivní. Tak doufám, že to není na škodu (podle ní jsme zase udělaly spoustu práce) a že opravdu stihneme do toho posledního sezení všechno, co od toho očekávám. Očekávám to, že překonám svůj strach, budu mít jasnou představu o svojí práci a pustím se do ní. To všechno na začátku srpna.

Zabývaly jsme se zase hlavně sebevědomím, protože mi přijde důležitější zabývat se nejdřív jím, než dávat dohromady nápad na pracovní uplatnění. Ale protože se vždycky všechno prolíná, práce jsme se dotkly stejně. Zase jsem dostala nějaký otázky, např. kde se vidím v červenci 2015. Podstatou koučování je vyprsknout ze sebe to první, co mě napadne. A já se viděla, jak někam jedu svým autem něco zařídit, jsem v pohodě, mám na sobě stylový oblečení, který nosím ve volným čase, zpívám si a mám vedle sebe nějaký desky s papírama. Všechny myšlenky točící se kolem práce se týkají spíš těch detailů okolo (volná pracovní doba a její 100% využití, volnost, volnost, cesty, volnost, zábava), než přímo obsahu práce. Ptala se mě, kde na těle nejvíc cítím ty skvělý pocity. Řekla jsem v nohách. Měla jsem se za ně chytit a znovu si prožít tu situaci. Potom mi řekla, že kdykoli si budu chtít ty pocity znovu vyvolat, mám se takhle chytit za nohy, myslet na to a ony se ty pocity dostaví. No nevím, ještě jsem nezkoušela. Mimochodem zeptala se mě, jakým zvířetem bych byla, kdybych byla. Řekla jsem pták. Touha po svobodě prostupuje každým mým pórem.

Takovým význačným bodem, na který jsme společně přišly, je ten, že já bych v práci ráda ukázala, že umím mluvit (nepovažuju se za řečníka, ale jsem přesvědčená, že jsem postupně schopná plynulýho projevu). Ne v dialogu, ale k masám. Nevim, prostě to ze mě vypadlo. Pak jsem tam ještě popisovala svoje představy, jak se nechci smířit s životem, s jakým se smiřuje většina lidí. S takovým tím běžným všedním. Ráno vstanu, 8-16 práce, pak poklidim, večer TV nebo co já vim, potom nutnost jít brzo spát a tak furt dokola. Možná ty lidi jsou takhle šťastný, ale pro mě tenhle model znamená pouhé přežití. Já si chci užívat, mít život plnej zábavy, radosti a ultra prožitků. Mým smyslem života je užívání si. A kdybych žila tak, jak jsem popsala, na smrtelný posteli bych se za to zabila dřív, než by přirozená smrt stihla přijít sama.

"Ještě se samozřejmě zastavila u toho, proč se bojím mít vyšší sebevědomí (kromě toho strachu ho mít).
Zdroj: http://imperatrice.pise.cz/496-prvni-sezeni-s-kouckou.htmlA já se vlastně bojím, že jakmile si díky vyššímu sebevědomí dovolím žít bez pocitů viny tak jak chci já,  tak že s tím okolí bude mít problém. Že je to překvapí, budou se k mýmu novýmu postoji stavět nedůvěřivě a budou mě srážet."

To je citace z minulýho článku.

Koučka mi řekla, že věci musejí mít po sezení čas si "sednout" a taky že mi možná budou docházet ještě nějaký jiný věci. Nedělala jsem si žádný násilí a nic se nesnažila vymyslet a ono mě to opravdu napadlo samo, při čištění zubů. Uvědomila jsem si, že se teď v některých situacích chovám stejně jako ve třídě od 10 do 14 let. Ten strach se změnit (být sebevědomější a jít si za svým) mohl vzniknout právě tam. Tehdy nikdo ze třídy nesměl mít na sobě něco novýho, jinej účes nebo cokoli mít jinak (penál, tašku, oblíbené knihy, hudbu..), protože hned byl terčem posměchu a pomluv, ať už ta nová věc byla jakákoli. Pamatuju si, že jsem se 4 roky snažila být pořád stejná. Oblečení jsem si nevybírala podle sebe, ale podle předpokladu, jestli vyprovokuju pomluvy nebo ne. Vidím tam paralelu se svou nynější situací. Bojím se, že se změnami někomu znelíbím (nebo nezalíbím) a chovám se podle toho, byť už to samozřejmě není o oblečení nebo o penálu. Prostě se i teď radši snažím bejt pořád stejná a pokud dělám nějaký změny, tak jen malý a pozvolný. Ty větší, u kterých mám pocit, že vyvolají udivení, zapudím v zárodku.

Rozdíl je v tom, že teď chci investovat energii do toho, jak v sobě tohle nastavení změnit, místo do toho, abych posuzovala svoje budoucí kroky podle domněnek, jak se asi budou líbit okolí (a pak je pro jistotu neudělat).