Článek Druhé sezení s koučkou
Komentáře k článku: Druhé sezení s koučkou
sargo: Ty jsi vážně ideální materiál na takové věci! 
Je skvělý, že si z toho dokážeš takhle nabrat.
Stále mě fascinuje tvůj životní cíl. Připadá mi, že musí být hrozně únavný. Už jen vymýšlet pořád nové zážitky, kde to má člověk pořád brát? 
Hrozně by mě zajímalo, kde jsi se k takovému cíli inspirovala. Znáš někoho takového? 
imperatrice: Proč vymejšlet pořád nový zážitky? Klidně to můžou bejt dlouhodobě ty samý, pokud mě budou naplňovat plus sem tam něco novýho, jasně.
Samozřejmě nevidím do ničího života nijak detailně, ale vybavila bych si hned několik lidí, u nichž mám pocit, že si opravdu život užívají (a nemyslim tim každodenní skotačení na diskotéce nebo cesty k moři co měsíc). Zaprvý jim docela závidim a zadruhý jsem si dlouhodobě jistá, že prostě nechci žít od pondělí do pátku a pak se víkend co víkend modlit, aby byl co nejdelší.
sargo: Nadšení je náročná emoce, potřebuje sytit jako máloco jiného. Buď vstupy zesiluješ, nebo měníš. Stále to samé z principu nemůže fungovat. Ale udržitelná spokojenost - to jo. Jenže z toho, co píšeš, ti to nestačí...? Málo extatické?
Já právě lidi odpovídající takovému popisu neznám, takže předpokládám, že hlavně máme nekompatibilní slovník
Pravidelná pracovní doba ve skutečnosti osvobozuje, podnikání je něco, kde nevypneš. Což nemusí být nutně špatně... naopak by ti to mohlo prospět.
Já jsem táááák zvědavá, kde skončíš!
imperatrice: Udržitelná spokojenost, sem tam nadšení (tak 2x týdně?), tak si to představuju. Hlavně aby mě život bavil, a to maximum dní. Nechci si ho pronudit, promrhat nebo protrápit. Já pořád nevim, co je na tom tak podivujícího. Nebo mám prostě jen vyšší nároky, než obecně (vy) všichni? Nebo ten nekompatibilní slovník.
Třeba se nedám do podnikání.. Teď jsem víc nakloněná něčemu jinýmu. Ale nechci nic moc zmiňovat, dokud nemám ty sezení za sebou. Může mě taky napadnout něco, co ještě vůbec nepadlo. A i tak bych to ráda popsala až ve chvíli, kdy si budu stoprocentně jistá, že mě pochybovačný hlasy už neodradí. Dneska mám pocit, že už ve mně ta síla roste.
sargo: Ale ty ho máš taky Vždyť se ti děje spousta úžasných věcí! A můžeš cokoli. Vždyť ty nemáš zdaleka problém v tom, že bys neměla happy život, ale že si nedovolíš si to užívat. Ty nepotřebuješ změnit život, jenom způsob, jakým na něj nazíráš. To tvé nešťastné užírání se na dovolené, že brzy skončí... to předhoď koučce ke zpracování!
imperatrice: Na poslední dovolený jsem se neužírala, představ si. To protože jsem si jí dokázala dokonale naplnit, každou minutu - a taky jsem tu o tom podrobně napsala. Nejspíš to bylo dáno i tím, že mě poté nečekal návrat do pekla (na recepci). A pokud bude i můj všední život naplněnej podle mých představ, je tu vyšší předpoklad, že s nim budu spokojená i bez toho, abych se pokoušela měnit svůj náhled. To mi totiž bude trvat ještě asi tak 10 let, je to daleko těžší a zdlouhavější práce - kdežto svůj pracovní cíl doufám najdu daleko dřív (do konce července). Chci na to už jít jinak, ne cestou smiřování se se současným životem, když právě to se mi dosud nepodařilo a nedaří.
imperatrice: Koukej na můj dnešní horoskop
Pracovně se nacházíte pod šťastnou hvězdou. Přízeň Marsu vás nabíjí energií a entuziasmem. Můžete se věnovat nejvyšším pracovním cílům. Nebojte se být idealisty a nastavit si laťku vysoko. Vaše dřina by se vám měla vrátit v podobě slušných financí.
zlomenymec: "Vaši kolegové i šéf si budou pochvalovat, jak dobře jste všechno vymysleli. Díky vám to vychází. Ale člověk nežije jen prací a proto byste neměli zanedbat ani milé osoby. Obdržíte dobrou zprávu, která ještě zlepší náladu. Abyste dnes mohli být spokojeni, je třeba věnovat více pozornosti druhým, než sobě."
Jojo, to je přesné, pak dej vědět co ti na to šéf a kolegové řekli, jak jsi to krásně vymyslela 
sargo: Jaká dřina, simtě, koučka je ženská, tam se zase tak přehnaně činčat nemusíš...
zlomenymec: Mě by hrozně zajímalo, kde se v tobě bere to přesvědčení, že když budeš mít pevnou pracovní dobu, tak budeš v podstatě už mrtvá a nic si neužiješ? Protože co se mých dosavadních zkušeností s podnikateli týče, tak ti pracují tak 60 hodin týdně, 6 dní v týdnu a jsou fakt fakt děsně "busy" a na nějaké zážitky moc času nemají, leda týden v roce o dovolené (tohle mi sám jeden řekl: "Správnej úspěšnej podnikatel má volno jenom v neděli, a to ještě ne každou." Tehdy mi došlo, že podnikání není nic pro mě )
Ale tak to jenom tak říkám z mých zkušeností, žejo, nemusí to platit a priori všude.
Třeba budeš nakonec podnikat v nějakém sektoru, který nebude vyžadovat tolik času, třeba ti sestřiní koně asi tolik času nesežerou, ne? :O
imperatrice: Jo, podnikatelé rádi vykřikujou, jak se můžou udřít a jak bez dřiny nic nejde, musí se makat až ke chcípnutí apod. Upřímně mě tyhle kecy už unavujou. Oni věří tomu, že jinak to nejde. Tak ať tomu věří. Rádi se prezentujou jako děsně busy, ale kdo ví, jak to ve skutečnosti je a kolik z nich jen dělá machra, jakej je velkej podnikatel. A ještě hlásá pindačky, že to rozhodně neni pro každýho, např. pro tebe - a koukám, že se jim opravdu podařilo ti to nakukat. Tam tě chtěli dostat. Oni jsou heroes, na to ty nemáš. A prej správnej úspěšnej podnikatel nemá vůbec volno, tomu už se opravdu směju a skoro mi přijde, že člověk toto pouštící z pusy by se potřeboval probrat. Když je tak úspěšnej, proč si to nedokáže taky úspěšně zorganizovat? Nebo to přinejmenším nemá vypouštět a dál si žít tento svůj boj, kterej si zvolil. Možná si ho zvolil rád, protože ho to baví, ale to už ti asi neřekne, že jo.
Řekla bych, že podnikání sice možná není nic pro tebe, ale máš pro tohle přesvědčení jiný důvody, než to, že nějakej podnikatel v tvým okolí hrozně dře. To je jen zástupnej důvod.
Já si nepředstavuju, že se třeba budu při podnikání flákat, ale pokud by mělo jít o práci, který se budu muset věnovat 12h denně, tak si buď razantně přeorganizuju čas, povolám si pomoc nebo s tím skončím.
Když najdu práci, která bude super naplňující, pak zkousnu i tu pevnou pracovní dobu. Mně jde hlavně o to, že pokud máš pevnou pracovní dobu, spoustě lidí se nutně stane, že má hotovo nebo je už unavenej jako kráva, dělá kvůli tomu i chyby nebo má mizernou produkci, ale sedět tam musí dál. Psychicky dočista na palici je, pokud je navíc venku hezky. A snad ani nemusim zmiňovat mojí přirozenou touhu organizovat si den podle sebe, mít tu možnost si to rozhodnout. Jsem unavená? Tak si pospím a pak budu pracovat do noci. Nebo bych se ráda v poledne opalovala? Přivstanu si a udělám si práci dopředu. U některých povolání to samozřejmě nejde (pokud někde někoho zamordujou, pak tam jako reportér TV Nova budu muset jet hned a ne až se doopaluju, že ano). Ale pak bych si představovala, že to aspoň bude každej den jiný, když už ne volný.
Koně zatim moc času nezaberou, není naplněná kapacita, přesto tam ségra tráví čas. Jezdí tam denně, ale kdyby chtěla, může se dohodnout s ostatními a můžou se v obstarávání střídat. Mohla by klidně mít docela dost volna. Ale žije tím. Vlastně ani nechce na rodinnou dovolenou. :/
zlomenymec: No já k tomu trochu čuchnul a musel jsem jim dát za pravdu Nechtěli mě od toho odradit, chtěli mě naopak do svého dynamického kolektivu mladých lidí, ale snažili se mi říct, že nejdřív budu muset asi makat jak mourovatej a až bude nějaké pořádné zázemí, pak si budu moct oddechnout a jezdit si během dne na squash, nebo co vlastně takovej správnej pan podnikatel dělá
Jenže to byla spousta práce s poněkud nejistým výsledkem, takže jsem se na to vykašlal
Každopádně jsem stejně jako Sargo zvědavý, kde budeš, co budeš dělat, jak to budeš mít zorganizované, jak tě to bude bavit a naplňovat a jestli budeš mít tu vytouženou svobodu a zážitky (míněno neironicky, fakt mě to zajímá a přeju ti to )
Btw vím žes to takhle nemyslela, ale pobavila mě představa dejme tomu našeho fitka, které by bylo např. dneska zavřené se vzkazem na dveřích "Bylo hezky, šel jsem ven. Vedoucí."
imperatrice: Hih, bohužel zrovna posilovna je ten typ podnikání, kde by se člověk moc zdejchnout nemoh. Ale stejně bych přemejšlela o možnostech, jestli by to přece jen nešlo nějak udělat. Pokud jde o tohle, věřim, že bych byla docela vynalézavá (samozřejmě ne na úkor vlastního podniku). Nebo bych vymyslela něco, co by mi zmírnilo bolest způsobenou nutností zůstat.
No dobře, tak si k tomu přičuchnul, ale evidentně tam bylo těch negativních faktorů víc, jako právě ten nejistej výsledek a nutnost se udřít, navíc když to vlastně ani neděláš pro sebe, ale plníš sen někomu jinýmu. Navíc bych se obávala, že nějakej ten oddych a svoboda ani po vybudování zázemi nepřijde. Jak by to nebylo v mých rukou, prostě bych se zdráhala tomu věřit.
Rozhodně uznávám možnost, že i když si vyberu jakože ideální práci pro mě, může se ukázat, že zas takovou svobodu mi neposkytuje nebo že se můžou objevit další vosery, se kterýma se dopředu nepočítalo.
sargo: "Jak by to nebylo v mých rukou, prostě bych se zdráhala tomu věřit."
Což mi připomíná... jak to dopadlo s tou šejdířkou, dostaneš zpátky aspoň něco?
Plány máš hrozně idealistické a sluníčkové a zároveň velmi radikální, takovým trochu dětským způsobem. Ale proč ne, vcelku není důvod, aby to nevyšlo, když tam energii napřeš a udržíš. Jen by chtělo začít co nejdřív, protože ze začátku holt ty výdělky nejsou, a jestli půjdeš nějak v dohledné době na mateřskou, tak aby už byly a bylo z čeho tu rodičovskou vypočítávat.
Pro zvyšování míry štěstí doporučuji více než hledání štěstí optimalizovat řešení průserů Škoda, že nevím, odkud to bylo, ale něco ve smyslu "život je nepřetržitá řada problémů proložených většími problémy" a musím říci, že mi to připadá velmi optimistické - bez ironie
imperatrice: Šejdířka je ve vězení a předevčírem mi dorazil rozsudek, má rok na splacení. Trestní řízení ještě uzavřený nebylo. Bylo předáno do rukou kriminálce.
Nechci jít v dohledný době na mateřskou. Už i to jsem si na sezení ujasnila. Není čas 5 let, ale klidně 10. Nebudu se nikam hnát. Až to bude, tak to bude nebo taky nebude.
S prací chci začít v tom srpnu, nebo jakmile to půjde, nejpozději po zářijový dovolený. Prostě - pokud půjde začít ještě před dovolenou, začnu. Pokud by mi ale práce měla překazit dovolenou.... ..tak to bude problém.
Řešení průserů.. Copak je právě neřešim? Připadá mi, že teď jsem to řešení života vzala opravdu od podlahy. Dlouhý léta jsem před těmi největšími problémy zavírala oči. Co se týká průserů budoucích, ty teď vážně neřešim, ale doufám, že budu, až budou.
Že mám plány idealistický a sluníčkový.. No nemysli si, taky mě přepadají chvíle skepse (to je moje podstata), ale celkově jsem ráda, že se zase začínám zvedat a věřit si. Líbí se mi snít, nechci si tam pořád plést nějaké ALE = tak to holt někdy vypadá sluníčkově. A že jsem dětská, nepopírám. A taky mi přijde, že jinou než radikální změnu nepotřebuju. Pořád ve všem postupuju pomalu a trvá mi dlouho, než se někam dostanu. Už mě to nebaví. Chci taky jednou udělat skok.
sargo: Zkus si odrazování ostatních představit jako ne vyjadřování ke tvým schopnostem či snahu tě odradit, ale jen obavu o to, abys nebyla moc zklamaná... prostě, myslí to s tebou dobře, jen to špatně říkají. To je přece lepší?
imperatrice: Jo, jsem ochotná připustit, že to se mnou myslej dobře. Jak asi jinak, že jo. Ale přece jen bych si představovala, že svojí pochybovačnou řeč zakončí slovy, že mě budou podporovat, ať si vyberu jakoukoli cestu. To bohužel z některých nemohu vypáčit, tudíž budou už napořád záměrně ochuzováni o průběžný informace.
tlapka: Tyhle sebezpytné otázky já fakt nerada, ale když vidím ty výsledky, možná by stálo za to se překonat. Na druhou stranu, nemusíme být všichni úžasní. Jsem spíš bačkora než dobrodruh a jsem tak spokojená. Asi bych se měla stydět, ale nestydím. 
A teď sem dám stydlivého smajlíka, no tak nevím.
Zaujalo mě to časové rozmezí - chápu to dobře, že jdeš celkem 4x během cca jednoho měsíce? Vždycky jsem si to představovala jako dlouhodobější proces, více roztahaný, aby se v tom člověk udržoval, aby to "něco" nevyprchalo do starých kolejí. 
imperatrice: Dokud tě to bačkorovství neomezuje, pak je asi všechno v pořádku.
Máme domluvený 4 sezení, všechny by se měly stihnout ještě v červenci - po nich by mělo bejt jasno a našlápnuto. Je nutný je dělat rychle za sebou, aby se "neztratila nit". Dlouhodobej proces je potřeba asi spíš u psychologa.
Já se akorát obávám, že po skončení tý "kúry" budu průběžně ztrácet motivaci nebo mě bude přepadávat ochromující strach, ale snad to dopředu nějak ošetříme, např. tím, že jí snad budu moct napsat mail.
tlapka: Tak jestli zůstává ta možnost aspoň korespondence, tak je to super. Budu držet palce!
imperatrice: Předpokládám, že pokud jí nebudu otravovat osmistránkovými maily den co den, neměla by bejt následná konverzace problém.
I vzhledem k tomu, že zatím obě sezení byly delší, než mají být (včera dokonce o hodinu), tu následnou péči i docela očekávám.
daniel®blbne.cz: To vypadá hrozně zajímavě...... Skoro přátelsky na to, že je to psycholožka
imperatrice: Chová se ke mně dost přátelsky. Mluví uvolněně, jak jí zobák narost, někdy dokonce sprostě. Je to ale supr, já takovej lidskej přístup oceňuju. Když je zároveň profesionální, no problem.
sayonara: Wow, moc hezky se to čte, přeju hodně štěstí. Mně se sebevědomím občas pomáhaly hry na hrdiny. S kamarády jsme se sešli, každý si založil postavu podle svého a za ni pak hrál.
Jednou jsem si založila elfího mága, co měl sebevědomí, jako má každý spávný elfí mág mít, a potom jsem si připadala jako on asi týden.
Myslím, že sis vybrala skvělý životní cíl.
imperatrice: Je fajn, že aspoň někdo tu má pocit, že jsem si vybrala dobrej životní cíl. Užívat si. Nechápu, jak se tomu může někdo divit. Není to náhodou ten úplně nejlogičtější cíl?
Já si sice nehraju na hrdiny, ale že jsem někdo jinej, si představuju dost často a taky mi to pomáhá. V dětství jsem si hrála na Rafaela (želva Ninja).
sargo: To bude to názvosloví! Totiž! Pochop, ty tu pořád píšeš, že tvůj životní cíl je užívat si. Pokud možno s minimem práce, dovolená má maximální prioritu, všechno, co není zábava, musí pryč. Hlavně žádné konflikty a spoustu volného času, žít na plné pecky. Zařídit si maximum legitimního flákání, tanec a zpěv a snění na sluníčku. Pořídíš si dokonce koučku, abys toho dosáhla.
No a průměrný normouš si řekne: what?! To jako vážně? Prostě... užívat si? To je všechno? Kde se něco vytváří, kde se něco učíš, kde je nějaký vývoj? Kde jsou překážky, které dělají člověka člověkem, kde je něco užitečného, kde je nějaký přesah? Kde v tom mají místo kategorie jako ušlechtilost, pokora, hledání? Kde je snaha, boj, vítězství? Prostě si - užívat? Copak tohle může někdo dospělý myslet vážně jako smysl života, něco tak plytkého? Myslí to Imperatrice doopravdy, či se úplně míjíme v tom, co kdo myslí jakými slovy, či je to hra?
A ten samý průměrný normouš si řekne: vždyť je úplně v pořádku, jak na sobě pracuje. Pořád lepší, než si jenom stěžovat a rezignovat. Určitě to neuškodí, maximálně bude zklamaná, že ten efekt není výraznější, a že od koučky těžko dostane vypracovaný podnikatelský plán, ale na druhou stranu, nebyla by prostě naprostá pecka, kdyby to fungovalo? A tak se napíše opatrný komentář, který maličko naznačuje, maličko varuje, skutečně od srdce přeje, ale zároveń si je vědom, že pokud to skutečně myslíš vážně, bude tu časem hrozně smutno. Přitom je to takové pátrání, jak to vlastně myslíš, a veliká zvědavost, jak to celé dopadne.
A přitom je to celé hrozná psina, samozřejmě, protože kam bychom došli, kdybychom brali život příliš vážně. 
imperatrice: Jestli z těch mých článků opravdu vyplývá tohle, tak jdu mlátit hlavou do zdi. Je evidentní, že každej chápeme to užívání si jinak. Vidim to na samostatnej článek, aby nikdo nepodléhal představě, že Imperatrice je ta, jejíž životním cílem je zlegalizovat si flákačku.
sargo: Safra. A já celou dobu doufám, že se ti to povede, a já to pak jen bezpracně obšlehnu.
imperatrice: Ať se pustim do čehokoli, předpokládám, že k tomu bude potřeba práce, úsilí, boj, pokora, vývoj a vůbec to všechno, co jsi vyjmenovala a myslela sis, že s tím nepočítám a nic mi to neřiká. Znamená to ale snad, že už to nebude užívání si? Pokud se dostanu zase někam na recepci, tak jistě nebude. Ale tam už se dostat nemíním.
Ale nevěš hlavu, třeba se mi fakt nakonec něco takovýho povede, ani nebudu vědět jak.
hospodynka: A to mě zajímá. Vcelku chápáu Imper - ale jakou práci chce dělat Sargo?
sayonara: Aj, zamotala jsem se do své snahy používat české výrazy.
Myslela jsem role playing games jako DnD a Dračí doupě. Tam si v podstatě hraješ na někoho jiného a smysl té hry je si to užít a věrohodně tu postavu hrát.
Je to logické. Už nějakou dobu si dávám dohromady článek o smyslu života.
imperatrice: Aha, tak o tomhle playing games jsem ještě neslyšela.
Tomu článku se asi taky nevyhnu.
marinka: Šťastnej život se nedá udržet pořád, možná se lze postarat přístupem k němu samému, abys jeho převážnou většinou byla spokojená.
Každopádně jsem děsně zvědavá kam to povede dál až bude koučing u konce a s čím začneš.
V podstatě teď ten Tvůj blog beru jako takovej seriál na pokračování, kde příběh hlavního hrdiny prostě neni předem jasnej. Což je dobře. Pochopitelně jako u všeho si i Ti přeju dobrý konec.
imperatrice: Tím šťastným životem asi myslíš život bez mráčků, ale to je jasný, že takovej neexistuje a nedá se udržet pořád. Ale já počítám i s těma mráčkama, někdy i mrakama.. Jen považuju za důležitý mít v pořádku zdraví, vztahy a práci (s prací i peníze), to ostatní se už vždycky nějak pofackuje.
Od včerejška mě zas přepadá strach a skepse. Ale už to řešim...