» zobrazit celý profil

rubriky:

Osobní zápisník
Nasranej zápisník
Jak na úzkost
Cestovatelský deník
Vzpomínám
Sranda
Tajemno
101 cílů

Mobilní verze

přihlášení

návštěvní kniha

archiv článků:

rok 2020
rok 2019
rok 2018
rok 2017
rok 2016
rok 2015
rok 2014
rok 2013
rok 2012
rok 2011
rok 2010

vyhledávání:

S rodiči v Roudnici nad Labem

Holka nám potom ještě řekla, že zámek je zavřenej, protože patří Lobkowiczovi a ten se o to vůbec nestará a ani prodat to nechce, leda za obrovský peníze. Takže chudák Roudnice chátrá a nejspíš bude muset být v budoucnu stržena (to řekla ta holka). Prohlídky tam ještě probíhají, ale zrovna když jsme tam přišli my, tak se průvodkyně nedostavila a nikdo nevěděl, kde je.

Protože jsme se tedy do zámku nedostali, přijali jsme od holky v červeném tričku několik tipů, kam jít. Hned naproti byla malá rozhledna Hláska. Nepředpokládala jsem, že tam polezu (bojím se výšek), ale když jsem došla k ní, zjistila jsem, že je docela nízká, a tak jsem s tátou šla. Máma zůstala dole. Schodů bylo skutečně jen "pět a půl", takže jsme tam byli raz dva. Nahoře od nás vybrali vstupné. Kolem věže je nainstalovaný úzký prkenný ochoz. Po něm jsem se sunula kolem obvodových zdí rozhledny a nekoukala se dolů, protože mezi prkny byly škvíry. Tátovi se tam taky třásla kolena.

Věž Hláska

Bližší pohled - vidíte ten prkenný ochoz?

Výhled z Hlásky na kostel Nanebevzetí Panny Marie

.................

Výhled na zámek

Výhled na Labe

Výhled na náměstí

Když jsme z věže slezli, navštívili jsme restauraci hned vedle. Seděli jsme venku. Já si dala kuřecí burger – nemyslela jsem si, že to bude regulérní hambáč, protože v menu mezi ingrediencemi nebylo nic o housce a navíc stál asi 139 Kč. Ale byl to hambáč... Poručila jsem si k němu místo hranolek šťouchaný brambory. A pak jsem byla docela dobře najedená.

Po jídle jsme šli k Labi a pak ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Z přední strany bylo lešení a dole byla restaurátorka, která drbala zeď malým kamínkem. Říkala jsem si, že s takovou tu bude ještě za 20 let. Vevnitř v kostele byla asi tak 15letá holka a s ní pravděpodobně její mladší bratr. Nabídla nám prohlídku. Bylo to celé takové rozpačité, ale přijali jsme. Potom za námi přišli ještě další turisti a k prohlídce se připojili.

Holka mluvila jak u tabule, rozmýšlela se, koukala do stropu.  A místo "základní kámen byl slavnostně položen" řekla "slavnostní kámen byl základně položen". Ale jinak to bylo moc milý. Ukázala nám další části kostela, fresky a zatopený sklep. Povídala taky o Rudném prameni. Ten pramení právě u kostela. Zajímavostí je, že přestal téct během bombardování v roce 1945 a po něm zase začal. Až na tento případ nikdy téct nepřestal. Jinak po tomto prameni byla pojmenována Roudnice.

Kratochvíle u Labe

Když jsme vylezli z kostela, ozývalo se hřmění. No super, řekli jsme si. Vyšlápli jsme kopec a ocitli se v parku Josefa Hory. Na zemi tu seděli dva kluci a my si mysleli, že i tady se vybírá vstupné. Ale nechali nás projít.

Park Josefa Hory

Pak jsme došli ještě ke dvěma kaplím. U kaple sv.Josefa je zajímavé, že původně stála jinde a sem byla přemístěna.

Kaple sv.Josefa

Kaple sv.Viléma

Pak jsme narazili na jednu obrovskou budovu, která vypadala dost luxusně. Zajímalo nás, co tam sídlí za instituci a pak jsme zjistili, že je to základní škola! Tak to mají harantíci pěknej palác.

Už jsme byli vyřízení. Roudnice je totiž samý kopec, pořád jsme někam vyšlapávali. Je tam ještě jedna rozhledna, ale na tu už jsme neměli sílu. Takže jsme došli k autu a ještě si na chvíli sedli v parku. Tam jsme začali mluvit o tom, že bysme mohli jet do Holandska. Oni a já. To by bylo super!

Malebné zákoutí

A kdybych teda měla shrnout výlet do Roudnice, tak je to asi první místo, kam bych se už nechtěla vrátit. Příliš mě toto město nezaujalo. Možná kdybysme aspoň absolvovali prohlídku zámku...  Dle dostupných informací probíhají prohlídky o víkendech a svátcích, takže pokud tam pojedete, třeba budete mít štěstí a prohlídka se tentokrát opravdu bude konat.

Zpět na hlavní stranu blogu