Aby se pořád neutrácelo na Chodově, dojely jsme si s kámoškou na výlet do Mělníka. Vůči tomuto městu jsem měla předsudky. Nic jsem o něm nevěděla a představovala jsem si, že je to malá obec zajímavá akorát tím, že se tu slévá Vltava do Labe. Ale překvapilo mě to tam, protože se mi tam moc líbilo.
Zaparkovaly jsme na náměstí Míru a procházely se okolo. Zašly jsme na oběd a pak na prohlídku zámku. Slečna pokladní mi byla povědomá, ale nemůžu si vzpomenout, odkud jí znám. Znám jí ale určitě, nejspíš jsem s ní chodila do školy. Z prohlídky si tradičně pamatuju jen z kontextu vytržené kuriozity. Například že jacísi dřívější obyvatelé zámku měli 20 dětí a měli je z toho důvodu, že čekali na syna - dědice. A ten se narodil až jako sedmnáctý. Ale co to bylo za persony, to fakt nevím. Taky mě v jedné místnosti zaujalo, když průvodkyně řekla, že touto místností původně zámek končil. Pak jsme prošli dveřmi do druhé místnosti a já tam zdlouhavě zkoumala omítku, která byla původně exteriérová a představovala si, že kdyby bylo o pár let míň, tak stojím v luftě. Na té zdi byly vyobrazeny nějaký příšery a průvodkyně řekla, že takhle si tehdejší architekti představovali delfíny. Jak ty příšery vypadají, si budete muset okouknout sami a osobně, protože na netu jsem fotku nenašla. A jako poslední mě zaujaly relikvie. Představte si, že já do toho dne nevěděla, co je to relikvie. Jasně, člověk ten termín zná, ale víc jsem o tom nevěděla. Jedná se o obraz - nebo spíš o koláž, ve které je zakomponován ostatek nějaké významné osobnosti. Zírala jsem na koláže v rámečcích, kde byly uchycené pytlíčky a v nich kousky kostí.
Nic nenasvědčovalo tomu, že prohlídka bude končit a najednou nás průvodkyně místo do další místnosti vypouštěla ven na dvůr a loučila se s námi. Prohlídka za 120 Kč trvala 35 minut.
Náměstí Míru. A fontána. To je něco pro mě!
Náměstí Míru.
Ulicí k zámku. Na zahrádce vpravo jsme poobědvaly. Restaurace je spíše luxusnějšího typu, já si dala kuřecí rolky se sušenými rajčaty a podávají tam taky mělnická vína (ale to jsem si nedala).
Budova v pozadí porostlá břečťanem je část zámku.
Nemám ani jednu fotku celého zámku, protože člověk by musel přelétnout řeku, aby si ho mohl vyfotit. U zámku není žádný prostor, odkud by byl vidět celý nebo odkud by byl vůbec nějak vidět. Vlastně jsem zámek zvenku prakticky neviděla.
www.fotozrcmodelu.estranky.cz
Tak aspoň foto z nádvoří..
Od zámku je výhled na soutok Labe a Vltavy.
...a na horu Říp. Je tam hodně dobře vidět i Milešovka, ale koukám, že foťák jí úplně sežral!
Zahrada zámecké restaurace. V této restauraci, ze které je výhled na soutok, jsme se chtěly najíst původně, ale nebylo místo venku, takže jsme šly jinam. Ale nejdřív jsme se teda podívaly do tý zahrady. Oáza!
Ochoz před okny zámecké restaurace. Tady se mi líbilo z celýho Mělníku nejvíc.
Jestli jste v Mělníku ještě nebyli, jeďte tam!
