Paříž: Louvre

Je to ostuda, ale nedopsala jsem články o Holandsku ani o Paříži. Rozhodla jsem se, že je třeba to napravit, než všechno zapomenu definitivně.

Ve čtvrtek přišel v Paříži na řadu Louvre. Nečekala jsem, že z něj budu tak unešená. Ale samozřejmě nejdřív nezbytná nepříjemnost. Koupili jsme si lístky u automatu a až pak jsme zjistili, že my tři děti máme vstup zadarmo. Takže jsme vyhodili 750 Kč. Rozhodla jsem se lístky někomu udat. Ale zažila jsem si přitom tolik stresu, že jsem si možná i zkrátila život. Prostě nejsem obchodník a je mi zle, když mám někomu něco nabízet. Přemluvila jsem španělský pár ke koupi dvou omylem koupených lístků. Třetí jsem neudala, protože mě odradilo odmítnutí dvou Japonců.

Rozhodli jsme se prohlídnout si část věnovanou Egyptu a pak nějaké to malířství.

Pod tou pyramidou je velké átrium, kde jsou informace a pokladny.

Sfinga

Kočka s koťátkem. Kočky byly v Egyptě uctívány jako ochránci domu. Aspoň někdo to měl v tom starověku v hlavě srovnaný - když milovali kočičky!

Ještě kočička s koťátky. Soška je malinká, vešla by se do ruky.

Už ve starém Egyptě lidé dbali o svůj vzhled. Tyhle pinzety používali k epilaci. Au.

Tahle sfinga je, jak vidíte, docela malá. Ale její hmotnost je 7 tun.

Sarkofág - 12 tun.

Další sarkofágy.

Tak z tohohle jsem byla u vytržení. Mumifikované kočky! Senzace.. Ta větší je asi tak roční kotě, menší je novorozeně. Mezi vystavenými exempláři byli i mumifikovaní psi, krokodýl, ptáci...

Výhled z okna Louvru. V pozadí je Vítězný oblouk.

Další výhled z okna.

O Rubensovi jsem psala absolventskou práci. Jeho obrazy mě tedy zajímaly o něco víc než ty ostatní. Zde zpodobněna jeho žena Helena a synové.

Po Louvru jsme sice byli pořádně vyřízení (4hodinová návštěva), ale ještě jsme zvládli procházku Louverským parkem a po Champs-Elysées. To je víc než 2km. Na Champs-Elysées to vypadá skoro stejně jako na Václaváku, takže jsem se mohla v Paříži chvíli cítit jako doma.

Pátek jsme pojali morbidně. Navštívili jsme pařížské katakomby, kde jsou uloženy kosti šesti milionů lidí - ze zrušených hřbitovů. Právě jsem si pro svou informaci přečetla článek na wikipedii a zjistila jsem, že katakomby s ostatky jsou pod celou Paříží! Ale návštěvníkům je zpřístupněn jen dvoukilometrový okruh. Děsila mě informační tabule, kde se tvrdilo, že do katakomb nemají lézt osoby citlivější povahy nebo nemocní na srdce. Ale nebyl to zdaleka takovej nápor na psychiku. Jen jsem to tam prošla hodně rychle a radši se snažila moc nepřemejšlet o tom, kde se nacházím.

Pak jsme šli ještě na hřbitov Montparnasse. Měl tam být hrob Maupassanta, Baudelaira a Sartreho, k tomu pomník Balzaca. Našli jsme jen toho Sartreho. Potom už jsme sotva lezli, já už jsem fakt nemohla. Za těch pět dní jsem nachodila asi 50km.

Hrob Jeana Paula Sartreho a jeho přítelkyně.

Jinak od úterý jsme každý večer chodili do italské restaurace na 161 Avenue de Clichy. Ta pizza mi bude fakt chybět. Majiteli jsme řekli, že se příští rok chystáme do Říma, tak byl potěšen.. Ale nakonec jedeme zase do Francie, tak Řím snad někdy příště.

Naše oblíbená italská restaurace. V Paříži.