Jižní Francie: Saint Tropez

Rodinná dovolená se opravdu vyvedla. Předně jsem vždycky ráda, když můžu trávit čas s rodinou a navíc při takové příležitosti jako jsou výlety. Když je člověk mimo domov, je takovej bezstarostnej. Ve Francii jsem se nemusela dívat na uhoněnou matku, která má tak trochu uklízecí mánii ani na znuděnýho tátu, kterej po práci padne do křesla a nazdar. Tady oba odhodili svoje starosti a konečně si taky jednou užívali. A to jsem ráda viděla.

Baví mě chodit po neznámých městech, rozhlížet se a nasávat zdejší atmosféru, i když v tom místě zdánlivě není nic ohromujícího. Města v jižní Francii taková jsou. Nic zvláštního tam není, ale je příjemný se tam procházet a prostě tam bejt.

První den, protože jsme se po 16hodinové cestě nechtěli moc honit, jsme se vydali do našeho nejbližšího cíle, a tím bylo Saint Tropez. Dál už za sebe nechám mluvit fotky.

Jen co jsme vylezli z podzemního parkoviště, vešli jsme přímo do týhle oázy.

Trochu skok, tady už jsme v centru.

Během týhle dovolený jsem si oblíbila malinovej sorbet. Měli vynikající.

Pořád na hlavní promenádě...

Krásná malá zátoka.

Zalezli jsme do úzkých uliček města.

...narazili jsme na kopec, vylezli na něj a užili si výhled na město.

...a na moře.

Saint Tropez jako na dlani.

Tato pevnost byla na tom kopci. Sloužila k ochraně města.

Trochu toho makra... Stejně mě nic nezrelaxovalo víc než pobíhání s foťákem a hledání vhodných objektů.

Zpátky dole v centru.

Tohle je mimo město. Pláž Pampelone.

Ale z pláže jsme se vrátili zase zpátky do města a narazili na to nejdůležitější - na četnickou stanici!

A pak už jsme konečně našli i vhodnou restauraci.

Den končí, ubíráme se k autu a cestou se necháme okouzlovat podvečerní atmosférou.

Je mi prostě krásně a úplně bez problémů se mi dýchá. Vlastně jsem si za celý týden na dech ani nevzpomněla. Jen kdyby ten čas tolik neletěl...